Městské divadlo v Olomouci, nejvýznamnější olomoucká empírová architektura, vzniklo v místě staršího objektu (v roce 1492 vinný dům) podle návrhu Josefa Kornhäusela v letech 1828-30 a v následujícím roce byl v jeho patře otevřen i redutní sál. Vedle běžných adaptací, z nichž zaslouží zmínit úpravu průčelí z roku 1884, byla podstatnější renovace technického zařízení provedena v letech 1904-11 proslulými vídeňskými projektanty divadelních staveb Ferdinandem Fellnerem ml. a Herrmannem Helmerem. V letech 1924-29 byla provedena rozsáhlá přístavba zadního traktu na tř. Svobody. Zásadní se stala přestavba hlavního objektu v letech 1940-41 podle návrhu Karla Fischera, kdy proběhla i úprava průčelí, která z něj odstranila veškerou figurální i dekorativní výzdobu 2. poloviny 19. století a 1. poloviny 20. století a obětovala jemnost a subtilnost vídeňského empírové pojetí tvrdě cítěnému neoklasicistnímu oficiálnímu duchu.

V průběhu července tohoto roku byla revitalizována fasáda budovy Moravského divadla v Olomouci směrem do Horního náměstí. Předmětem opravy byla konkrétně výměna oken. Plastová jednokřídlá okna na uliční fasádě, z devadesátých let 20. století, byla z hlediska památkové péče zásadně nehodnotná, jak svým materiálem, tak celkovým provedením (postrádající původní detaily, formální kvalitu, historické kování). Zejména na uliční fasádě objektu v tak exponované pozici a tak vysokého kulturního významu byla taková okna zásadně památkově degradující. Nové výplně ve vysoké míře odpovídají výplním vycházejících z historických fotografií objektu. Okna jsou kastlová dřevěná, deštěná, otevíravá, dvoukřídlá s nadsvětlíky. Jedná se o repliku historických oken na vysoké úrovni s inovací pouze v tom bodě, že jsou použita izolační dvojskla v předních křídlech.

Předmětem státní památkové péče v historickém jádru města Olomouce je historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, městské interiéry včetně povrchu komunikací, plochy zvýšené ochrany, ostatní chráněné plochy a podzemní prostory. Dále hlavní městské dominanty v dálkových i blízkých pohledech, vybrané nemovité kulturní památky, ostatní objekty, soubory a prostory dotvářející prostředí rezervace. Mezi chráněné hodnoty předmětné památky patří mimo základní historické stavební konstrukce, její hmota i vnější plášť, resp. věrohodná podoba jednotlivých částí památky, ale také vnitřní struktura.

Velmi si vážíme, že provedené opravné práce na budově Moravského divadla v Olomouci, v podobě výměny oken, navrátily fasádě budovy po 30 ti letech, její původní tvář. Jedná se o příkladný způsob památkové péče, jak zajistit zachování původní podoby nemovité kulturní památky pro další generace.