Movitá kulturní památka pochází ze závěru šedesátých let 19. století, přibližně z roku 1867. Vodní kolo bylo jako pohon mlýnského zařízení využíváno až do doby po roce 1923. Po adaptaci budovy na strojní truhlárnu na konci dvacátých let 20. století sloužilo k pohánění dřevozpracujícího zařízení do konce čtyřicátých let 20. století. Dochovaný technický stav vodního kola s mechanickými převody vyžaduje provedení restaurátorského zásahu, bez kterého hrozí nenávratná ztráta autentického materiálu. Dřevěné a kovové prvky tohoto zařízení se nacházejí v různém stupni degradace a vykazují povrchová poškození – oxidace kovu, hniloba dřevěných prvků apod.

Předmětné soustrojí pohonu tvoří vodní lopatkové kolo o průměru 394 centimetry typu Poncelet na spodní vodu se zvýšeným nátokem, vyrobené z habrového a dubového dřeva, doplněné kovovými konstrukcemi, s bočním litinovým věncem s habrovými palci. Druhou funkční částí, celkově umístěnou ve strojovně, je velký litinový věnec také s habrovými palci s pastorkem, mající průměr 236 centimetrů, osazený na předlohové hřídeli v ložiskových domcích. Třetí část tvoří rozvodová transmisní hřídel s pastorkem v kluzných ložiscích, na které jsou osazeny dřevěná a litinová řemenice, ukryté pod podlahou strojovny, které přenášely pohyb pomocí řemenů a poháněly dynamo a prostřednictvím hlavní rozvodové transmise i zařízení strojovny – tyto další části se však v interiéru nezachovaly.

Vodní kolo s atypicky řešenou převodovou soustavou představuje unikátní technické zařízení, které se dochovalo v autentické podobě na původním místě, čímž se v rámci České republiky řadí mezi ojedinělé technické památky svého druhu. Reprezentuje hodnotný doklad využití vodní energie a zručnosti sekernického, zámečnického a mlynářského řemesla obyvatel Podesní v období 2. poloviny 19. století, když se jako jediné v dané oblasti zachovalo v původním stavu až do dnešní doby.