Stálé opevnění republiky bylo plánováno po roce 1934 v reakci na politický vývoj a výboje nacistického Německa. Budování těžkého opevnění začínalo prioritně na nejohroženější severní hranici Československa. Pěchotní sruby a tvrze měly tvořit soustavu samostatných objektů schopných vést obranu proti pěchotě i obrněným jednotkám. K hlavním konstrukčním materiálům patřil mimořádně kvalitní železobeton ve spojení s ocelolitinou a pancéřovou ocelí střílen, kopulí, zvonů a pohyblivých věží. Přípravné práce probíhaly od roku 1934, s vlastním budováním pevnostních objektů se započalo o rok později. Výjimečnost a kvality opevnění československého státu jsou vyzdvihovány v mezinárodním měřítku. Návrh na prohlášení vzešel z Klubu vojenské historie Olomouc-LO37 a Regionální komisí NPÚ, ÚOP v Olomouci byl doporučen Ministerstvu kultury pro své historické, technické i stavebně-technologické hodnoty a zároveň i proto, že vynikají nad ostatními svou atypičností.

Pěchotní srub evidenčního čísla Ředitelství opevňovacích prací StM-S-50 s krycím názvem U trati představuje jedinečné stavebně-taktické řešení v rámci celého československého fortifikačního systému. Atypický objekt těžkého opevnění určený pro čelní palbu, izolovaný, kvůli charakteru terénu jednostranný, rovný – má stupeň odolnosti II a nachází se 673,78 metrů nad mořem v katastrálním územní obce Branná u Šumperka. Autentický objekt je poškozen pouze vytržením čelní střílny. V týlovém patře má zachovanou vrtanou studnu hlubokou 26,3 metry. V ubikaci pro poddůstojníky, při obsazení srubu během mobilizace v září 1938, vytvořili českoslovenští vojáci malbu Západ slunce nad Hradčany. Dílo, které je posuzováno jako součást celku, není z uměleckého hlediska cenné, nicméně jeho hodnota spočívá v autentičnosti spojená s bezprostřední vlasteneckou motivací vojáků, kteří byli připraveni hájit tehdejší Československo. Objekt měla obsluhovat osádka o 15 mužích – pět poddůstojníků a deset vojínů. Jeho vlastníkem jsou Lesy České republiky s. p.

Druhý ze srubů StM-S-33 Lesík je izolovaný, oboustranný pěchotní srub pro boční palbu, dvoukřídlý, dvoupatrový, rovný se stupněm odolnosti 2 s jedním pancéřovým prvkem nad stropnicí. Výjimečnost stavebního řešení spočívá v propojení horního (bojového) a spodního (týlového) patra ocelovým žebříkem, připojeným ke stěně, namísto schodiště.  Objekt, jehož vlastníkem je Ministerstvo obrany, leží v katastru Starého Města pod Králickým Sněžníkem, v nadmořské výšce 677,985 metrů. Ve spodním patře zůstala zachována vrtaná studna o hloubce 29,4 metry. Po obvodu stropnice se nachází háky na upevnění maskovací sítě. Tento bunkr měla obsluhovat osádka o 17 mužích, z toho čtyři poddůstojníci a 13 vojínů.

V obou případech pěchotních srubů se jedná o stavby velmi zachované, jedinečné svou stavební atypičností, která je odlišuje. Technická, stavebně-technologická a historická hodnota těchto objektů je nezanedbatelná i vzhledem k našim a světovým dějinám. Prohlášené vojenské stavby jsou zahrnuty do turistických tras, aktivity jejich provozovatelů jsou utvářeny v nadregionálním kontextu a s vědomím významu těchto památek. Existence těchto objektů je zároveň charakteristickým prvkem krajiny nejen našich severních pohraničních oblastí. Památková ochrana zajistí jejich zachování pro další generace.