Románský kostel sv. Prokopa v Lošticích

Archeologům olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu se podařilo rekonstruovat původní podobu románského a gotického kostela sv. Prokopa v Lošticích.

Kombinací výsledků záchranného archeologického výzkumu během odvlhčení zdiva kostela sv. Prokopa v Lošticích v letech 2014–2015, závěrů stavebně-historického průzkumu z roku 1993 a geofyzikální prospekce z roku 2018, která byla provedena ve spolupráci s katedrou geologie Univerzity Palackého, se podařilo rekonstruovat podobu románského a gotického kostela sv. Prokopa v Lošticích. Původní kostel byl pozdně románskou podélnou jednolodní plochostropou stavbou bez zděné věže, ukončenou půlkruhovou apsidou. Celková délka chrámu byla 18,80 m, délka lodi 14,40 m, šířka lodi 10,35 m a hloubka závěru 4,40 m. Na obou delších stranách lodi se nacházela trojice románských oken s půlkruhovými záklenky a nálevkovitě rozevřenými světle červeně malovanými špaletami s hlazenou omítkou a ústícími do interiéru úzkými štěrbinovými otvory. Boční vstup do kostela v podobě portálu s pískovcovým ostěním o šířce 1,95 m a výšce 3,3 m s plným obloukem byl situován asi v JZ třetině stavby, uprostřed pod románskými okny. Nadzemní zdivo bylo vybudováno z lomových kamenů z místních jemnozrnných drob, avšak nahodile i z hrubě přitesaných kamenných kvádříků z pískovců, uplatnilo se i klasové zdivo.

Kostel zaujal polohu v severovýchodní části mírné oválné vyvýšeniny v blízkosti průběhu dálkových cest. Novým důsledným rozborem písemných pramenů došlo k objevení fundátora kostela, kterým byl v  1. čtvrtině 13. století Petr z Loštic (1207–1224), syn bílinského kastelána a číšníka Bohuty (1187–1207) z rozrodu Divišovců, který si v Lošticích vybudoval i sídlo situované pravděpodobně do jihozápadní části kostelní vyvýšeniny. Svědčí pro to i menší soubor keramiky hradištních tradic získaný během záchranného archeologického výzkumu v letech 2014–2015. Příslušníci tohoto rozrodu se díky svému urozenému původu těšili značné vážnosti a pohybovali se přímo v okolí panovníka. Patřili k předním velmožům a beneficiářům své doby a zastávali významné úřady (bílinský kastelán, číšník, podkomoří, stolník, olomoucký sudí). Na Moravě jsou někteří členové tohoto rodu zaznamenáni v roce 1207. Český původ Bohuticů může být také důvodem zasvěcení loštického kostela sv. Prokopovi, protože jejich rodová sídla v Posázaví ležela v blízkosti Sázavského kláštera. Jisté náznaky podoby s venkovskými románskými kostely lze zřejmě najít u posázavských kostelů Divišovců v Měchnově a Třebešicích. Prvotní sídlo Bohuticů bylo posléze vystřídáno vrcholně středověkou věžovitou tvrzí v poloze jihozápadně od kostela sv. Prokopa, vyobrazenou ještě roku 1660 na titulním listě loštické městské matriky. Tvrz, pravděpodobně doložená predikáty v 60. letech 14. století, zanikla za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem.

Po smrti Petra z Loštic někdy po roce 1224 přešly majetky na jeho bratra Mikuláše (1223–1237), který následně sídlil také v Lošticích, stejně jako Mikulášův syn Petr (1255–1282). Právě poslední v písemných pramenech zaznamenaný moravský Bohutic Petr, případně další nám již neznámý člen tohoto rodu, mohl iniciovat přestavbu kostela sv. Prokopa do gotické podoby. Prvotní románská apsida byla nahrazena pravoúhlým závěrem opatřeným dvěma na koso postavenými opěráky s armovanými nárožími a došlo k prodloužení lodi kostela. Gotický kostel tak měl celkovou délku 27,80 m, z toho délka lodi byla 17,8 m a její šířka zůstala 10,35 m. Délka presbytáře činila 10 m a šířka 7,90 m. Současnou podobu kostel získal v letech 1780–1792 díky radikální barokně-klasicistní přestavbě.

Z pohledu archeologických pramenů lze nejstarší středověké nálezy z katastru Loštic klást do velkomoravského období. Z pravěkého hradiště na Kozím vrchu pochází soubor povelkomoravské keramiky. Tyto nálezy mohou souviset s průběhem dálkové komunikace vedoucím mezi Kozím vrchem a Stádly. S dalším pokračováním této komunikace, směřující dále na Moravičany, patrně souvisí osídlení datované do mladohradištního období a staršího vrcholného středověku, které se koncentruje v okolí Hradské ulice (jméno zřejmě podle Hradské = zemské cesty). S průběhem dalších komunikací a brodovým místem přes řeku Třebůvku pravděpodobně souvisí nálezy ze 12. století, získané v minulosti nad Bendovou vilou čp. 356 na Olomoucké ulici. Právě při stavbě Bendovy vily v roce 1910 došlo k objevu depotu více než 274 denárů olomouckého knížete Svatopluka z počátku 12. století. Jediným mladohradištním pohřebištěm zkoumaným na katastru Loštic je venkovské řadové pohřebiště v trati U vepřína zničené bohužel z větší části při výstavbě rychlostní komunikace z Mohelnice do Olomouce. Ve starším vrcholném středověku se pravděpodobně jádro osídlení kolem poloviny 13. století posunulo do historického centra Loštic rozkládajícího se kolem současného náměstí Míru. Loštice získali postavení lokálního trhového centra. O tomto prostorovém posunu svědčí nález polozahloubeného obytného objektu čtvercovitého půdorysu se sloupovou konstrukcí, zřejmě suterénu domu, objeveného během výzkumu při výstavbě obchodního domu Jednota na Komenského ulici v roce 1977. Část obdobného objektu byla prozkoumána na západní straně náměstí Míru v roce 2008. Po polovině 14. století se v písemných pramenech celý tento útvar označoval jako městečko.

„Nová zjištění ke vzniku a podobě románského kostela sv. Prokopa v Lošticích a zejména k rodu zakladatelů – Bohuticů – jsou významným příspěvkem pro řešení otázek české a moravské medievistiky k počátkům rané moravské šlechty a jejich sídlům,“ poznamenal k výzkumu Pavel Šlézar, vedoucí odboru archeologie.

Fotografie ke stažení

Související kontakty

Nepodléhá CC

PhDr. Pavel Šlézar, Ph.D.

  • vedoucí odboru
  • 585 224 156, 602 571 770
  • Michalská 252/3, Olomouc

Karel Faltýnek

  • archeolog
  • 585 224 156, 725 718 060
  • Michalská 252/3, Olomouc

Vlastimil Staněk

  • redaktor
  • 585 204 134, 725 718 061
  • Horní náměstí 410/25, Olomouc