Kolik se původně vysázelo lip svobody, již asi nezjistíme, ale víme, kolik se jich do dnešních dnů zachovalo. Podařilo se zdokumentovat osudy 152 lip a jednoho lipového stromořadí (s 95 stromy), které rostou ve 110 obcích našeho kraje. Základ evidence tvoří lípy zasazené při vzniku republiky, tedy na podzim roku 1918 a během roku 1919. K nim jsou pak přiřazeny i stromy vysázené při pozdějších výročích, nejvíce v roce 1968, případně i v jiných letech. Najít tyto lípy byla v některých případech práce přímo detektivní.

Památníky se budovaly na celém území nově se rodícího státu, vznikaly v oblastech českých, německých i smíšených. V Královéhradeckém kraji se jich dochovalo téměř šest set. Především v česky mluvících oblastech se lidé zbavovali všech upomínek na zaniklou monarchii. Památku vojáků, kteří většinou bojovali v uniformě habsburské monarchie, tak připomínají pomníky s národní symbolikou – lvem či lípou – sokolskými nebo legionářskými atributy. V oblastech německých se tento trend tak naplno neprojevoval. Pomníky nesly často atributy zaniklé monarchie. I tato částečná podobnost s uniformami německé armády mohla vést k jejich likvidaci po 2. světové válce.

V některých obcích byly pomníky umístěny blízko již dříve vysazených lip svobody – v Českém Meziříčí, Konecchumí, Stěžerách, Jasenné i jinde.

Příběhy 152 lip svobody i lipové aleje vyšly v publikaci Jiřiny jelínkové a Petra Omelky Lípy svobody v Královéhradeckém kraji, kterou najdete ve větších knihovnách v celém kraji. Katalog památníků padlým v 1. světové válce připravujeme. Již v létě vyjdou ve Sborníku NPÚ, ÚOP v Josefově nejzajímavější příběhy pomníků, i těch, které se na výstavní panely již nevešly.

Jedna z nejkrásnějších stoletých Lip svobody se nachází na návsi Svatojanského Újezdu. Ohromuje svou košatostí i rozměry (obvod kmene 419 cm, výška asi 23 metrů). Její větve visí až k zemi tak, že pod korunou vytvářejí uzavřený kruh o průměru 15 m. Zde se při tradičním Setkání pod lipou scházejí všichni obyvatelé této malé obce. Zcela zdravá lípa velkolistá se ve výšce přibližně dvou metrů dělí do dvoukmenu a velice zajímavé jsou také její výrazné kořenové náběhy.

Poměrně ojedinělé jsou tři pamětní desky v Litohradech, Solnici a Rychnově nad Kněžnou, které připomínaly podplukovníka Karla Vašátku. Pamětní deska v Litohradech je umístěna na jeho rodném domě, v Solnici na domě, ve kterém žil s matkou po smrti otce. Pamětní deska v Rychnově nad Kněžnou byla odhalena 4. července 1937 na vile v areálu gymnázia za zvuků státní hymny. Karel Vašátko studoval na rychnovském gymnáziu v letech 1894– 1902. Od roku 1911 pobýval u svého strýce, který vedl statek v Rusku ve volyňské oblasti. Už v létě 1914 se přihlásil jako dobrovolník do České družiny. V bitvě u Zborova byl raněn střepinou do hlavy. Na konci roku 1918 se kvůli přetrvávajícím bolestem hlavy rozhodl pro operaci. Zemřel 9. ledna 1919 na následky komplikací operace a zánět mozkových blan v nemocnici v Čeljabinsku. Pohřben byl na místním hřbitově, ale v roce 1933 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny do Prahy do Památníku osvobození na Vítkově. Po likvidaci Památníku byly ostatky převezeny do Solnice a uloženy do rodinného hrobu. Pamětní deska se jménem Karla Vašátky a dalších dvaceti absolventů rychnovského gymnázia, kteří bojovali v ruských legiích, byla v květnu 1940 sejmuta a na rychnovské gymnázium se již nevrátila. Když profesor Václav Hejn přebíral desku v ochranu, ujistil, že správa ústavu a profesorský sbor chce desky chrániti pro příští studentské generace jako trvalého památníku vlasteneckých povinností.