ÚOP v Josefově

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


O betonu v Šárovcově Lhotě

Druhý workshop v Šárovcově Lhotě byl zaměřen na beton v mnoha podobách, na praktické zkušenosti a dovednosti spojené s přípravou, realizací a údržbou tvrdých cementových (teracových) povrchů.

Restaurátoři, stavební praktici, památkáři i badatelé se s účastníky podělili o nabyté vědomosti a zkušenosti.

Kolega z Josefovského pracoviště Mgr. Miloš Buroň seznámil s historií užívání cementu a betonu. Ing. Václav Jandáček poučil účastníky o možnosti oprav a zachování dekorativních prvků i jednoduchých fasád s obsahem cementu na historických stavbách. Odbornému restaurování uměleckých objektů s cementovými povrchy se věnuje jen nemnoho řemeslníků. Umělecky provedené menší objekty – pomníky z 1. třetiny 20. století, umělecké artefakty z betonu – s tvrdými povrchovými úpravami postupně dožívají a restaurátorské zásahy vyžadují specifické přístupy, které představil MgA. Tomáš Skalík na konkrétních objektech. Restaurátor MgA. Josef Červinka se podělil o zkušenosti s restaurováním tvrdých omítek na příkladech Mozartea v Praze, vily Tugendhat v Brně nebo polikliniky Zahradníkova v Brně.

Posledními dvěma příspěvky dopolední části jsme se dostali až k praktické dílně. Úspěšná regionální firma Kamenictví Veverka z Miletína se již delší dobu systematicky věnuje i tzv. teracovým omítkám. V příspěvku vysvětlili základní teoretické i praktické souvislosti spojené s realizací tohoto druhu teracových omítek (teraco, jeho složení a použití ve stavebnictví, teracové omítky – příprava, natahování opracování, konzervace).

Příspěvek josefovského kolegy PhDr. Viktora Blažka uvedl účastníky do praktické části. S první výrobou betonových tašek se setkáváme ve 40. letech 19. století a její prvenství je připisováno Adolphu Kroherovi ze Staudachu. Po první světové válce betonové tašky začaly vyrábět i drobné domácí betonářské dílny – např. Julia Nečáska v Benešově u Semil, dědečka kolegy Blažka. Z jeho dílny byly přivezeny také všechny historické stroje, jejichž obsluhu si většina účastníků vyzkoušela.

V praktické části se účastníci seznámili nejen s tradiční výrobou betonových tašek „cementovek“, ale také s výrobou ozdobných betonových tvárnic. Betonové tvárnice, sokly, skruže nebo odtokové roury byly vyráběny pěchováním ne příliš mokrého betonu do železných forem různých velikostí a tvarů.

V řadě budov se dochovaly kvalitně provedené teracové podlahy, často doplněné o mozaikovou výzdobu. Účastníci si na malých vzorcích vyzkoušeli postup výroby leštěného teraca, jehož základ tvoří zhutněná betonová směs s asi centimetrovou vrstvou vápencové drti různé velikosti a barevnosti smíchané s cementem a někdy doplněná i barvivy. Pro dosažení vysokého lesku a velmi hladkého povrchu bylo leštěno karborundovými kotouči a brousky. Vymývané teraco se používalo především k obkladu budov nebo výrobě soklových tvárnic. Terasová směs byla po zaschnutí vymyta hrubým kartáčem, a tak bylo mechanicky z povrchu částečně odstraněno cementové pojivo.

Workshopy v Šárovcově lhotě

O pískovci (2017)

O cihle a hlíně (2015)