Kačerov představuje z památkového hlediska velmi hodnotnou lokalitu. Zastoupeny jsou především přízemní chalupy tzv. východosudetského typu z přelomu 18. a 19. století s chlévní dispozicí, roubenými světnicemi a zděnými zadními částmi, bedněnými štíty a přístavky. Vzácně se zachovaly i detaily okének ve štítu s typickou stříškou a další prvky charakterizující roubenou architekturu Orlických hor. V průběhu druhé poloviny 19. a na počátku 20. století byla řada domů postupně přestavována a rozšiřována, některé domy dostaly dnes již převažující sedlové střechy s vaznicovými krovy na bedněných půdních polopatrech. Některé úpravy (zobytnění podkroví, vložení křížových světniček) mohly snad již souviset s pomalu se rozvíjejícím turistickým ruchem v Orlických horách.

„Prohlášení památkové zóny navazuje na dosavadní citlivý přístup vlastníků k historickému prostředí Kačerova. Má význam především jako opatření k uchování kulturních hodnot nemovitostí, které nejsou kulturními památkami a vytvoření optimálních podmínek pro zachování prostředí kulturních památek. Kačerov tak může dlouhodobě reprezentovat venkovskou stavební tradici v Orlických horách bez rizika znehodnocování jednotlivých staveb a prostředí malebné vsi v údolí Liberského potoka,“ uvedl Jiří Balský, ředitel josefovského pracoviště Národního památkového ústavu.

Na počátku celého procesu, který vedl k prohlášení Kačerova za památkovou zónu, byla aktivita části místních obyvatel a majitelů nemovitostí sdružených do spolku Údolí Kačerov, který se snaží udržovat a kultivovat prostředí nejzachovalejší části Kačerova. Dochovala se zde řada venkovských domů, často poloroubených, jež jsou dokladem regionální stavební tradice 18., 19. a počátku 20. století. Společně s kostelem sv. Kateřiny, sochařskými díly s náboženskou tematikou a dalšími drobnými technickými stavbami tvoří malebný celek v dobře zachované urbanistické struktuře sídla. Kačerov byl poznamenán poválečným odsunem německého obyvatelstva, kdy téměř beze zbytku zanikla horní část obce. Enkláva drobných domků a chalup v údolí pod kostelem ale naštěstí zůstala z větší části zachována. Poloha vesnice v nádherné krajině podhůří Orlických hor, vedla k přeměně naprosté většiny zachovaných objektů na rekreační. Dlouhodobá stagnace zamezila neregulované nové výstavbě, která poznamenala většinu vesnic v podhůří. Architektonicky umírněné rekreační chaty byly většinou stavěné s citem k místu, některé na místě dřívější zástavby. „Kačerov dnes díky tomu představuje lokalitu jedinečného památkového významu, spolu se Šedivinami patrně nejlépe zachovaný vesnický celek v rozsáhlé oblasti Orlických hor a jeden z nejhodnotnějších ve východních Čechách,“ podotýká Jan Pešta.

Na popud spolku Údolí Kačerov zpracoval Ing. arch. Jan Pešta, který se problematikou historických vesnických sídel dlouhodobě zabývá, vyhodnocení zástavby Kačerova, potvrdil jeho urbanistické i architektonické hodnoty a navrhl vybranou část vesnice památkově chránit. Spolek proto podal podnět k prohlášení Kačerova za vesnickou památkovou zónu, kterým se začal zabývat Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově. Ke spolupráci přizval i PhDr. Pavla Bureše, specialistu na památky lidové architektury z generálního ředitelství Národního památkového ústavu. Mohl tak posoudit památkové hodnoty Kačerova nejen v kontextu regionu, ale i v kontextu celorepublikovém. Národní památkový ústav se nakonec se závěry Ing. arch. Jana Pešty ztotožnil, jeho materiál aktualizoval a podklad k prohlášení Kačerova za památkovou zónu předal Ministerstvu kultury.

Vesnice je poprvé doložena k roku 1577 jako součást rychnovského panství. Historicky se skládala ze dvou relativně svébytných částí, pro které se vžilo (neoficiální) označení „Horní“ a „Dolní Kačerov“. Horní část byla rozložena na svazích nad prameništěm potoka při silnici z Velkého Uhřínova do Zdobnice, dolní v údolí Liberského potoka. Nesporný význam pro dějiny a hospodářský vývoj vesnice měl vznik nových sklářských hutí na rychnovském panství. V osadě Horní Kačerov se nacházela novověká sklárna, která sem byla přenesena v roce 1567 z Kunčiny Vsi a fungovala až do poloviny 17. století. Již v době před třicetiletou válkou byl Kačerov dosti velkou vesnicí s početnou chalupnickou a domkářskou zástavbou a tehdy již Kačerov existoval přibližně ve svém konečném půdorysném rozsahu.