Africké safari, které ve Dvoře Králové začal budovat bývalý ředitel zdejší ZOO Josef Vágner, by se mohlo stát kulturní památkou. Podnět k prohlášení podalo na ministerstvo kultury vedení ZOO Dvůr Králové již v loňském roce. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově, jej letos dopracoval do konečného návrhu na prohlášení.
Díky památkové ochraně má být zachován odkaz vizionáře Josefa Vágnera, jenž nás vyzývá k zamyšlení nad krásou divoké přírody, které pod náporem naší civilizace stále ubývá. Ochrana se však má vztahovat nejen na podobu tohoto safari, ale také název Africké safari Josefa Vágnera, který představuje hodnotnou značku a vypovídá o mezinárodním významu zakladatele safari.
Dvorské safari, kdy návštěvník může svým vozem projíždět mezi volně pobíhajícími zvířaty, patří v Evropě k jedinečným. Od roku 1989 jezdí po safari upravené turistické autobusy s návštěvníky přímo mezi zvířaty, od počátku roku 2011 je možné tuto trasu vykonat i ve vlastních vozech návštěvníků, od roku 2013 se mohou návštěvníci vypravit do safari i pěšky, a to na dřevěné lávce postavené nad výběhy afrických kopytníků a žiraf, od roku 2015 také nad lvím safari.
Zoologická zahrada (ZOO) ve Dvoře Králové je jednou z nejvýznamnějších zoologických zahrad České republiky, zaměřená na chov afrických zvířat. Brány ZOO se pro veřejnost poprvé otevřely 9. května 1946. Významným milníkem se pro ZOO stal přelom 50. a 60. let, kdy pod vedením Františka Císařovského došlo k modernizaci ZOO a jejímu rozšíření z původní rozlohy 6,5 ha na 28 ha.
Význam královédvorské ZOO přesáhl v 70. letech 20. století hranice tehdejšího Československa, pod vedením tehdejšího ředitele Josefa Vágnera (1928–2000). Už na konci 60. let prosadil specializaci na chov afrických zvířat. Zorganizoval několik výprav do Afriky a odchytil na 2 000 kusů zvířat, zejména kopytníků (žiraf, zeber, antilop, nosorožců apod.). Během přepravy a aklimatizace měla dvorská ZOO minimální ztráty, protože při odchytu Josef Vágner vybíral jen ta nejkvalitnější zvířata, ostatní vypouštěl zpět do přírody. Zvířata dodával i do jiných zoologických zahrad v tehdejším Československu i celé Evropy. Jeho myšlenkou bylo vytvořit africké safari, kde se volně pohybují zvířata mezi návštěvníky. Při svých afrických výpravách za divokými zvířaty projel tisíce kilometrů africkými savanami, pochopil soužití divoké přírody, života domorodců a také stále narůstajícího počtu turistů. Uvědomil si, že systém afrického safari může fungovat i v klimatu tehdejšího Československa, pokud se mu vytvoří příznivé podmínky. Zároveň chtěl nabídnout občanům socialistického státu kousek Afriky, kterou nemají možnost spatřit. Svůj nápad začal zpracovávat již začátkem 70. let minulého století, kdy došlo k vytvoření projektu a k soupisu investiční náročnosti. Samotné safari se začalo budovat v roce 1979 a dokončeno bylo až roku 1989, po odchodu Josefa Vágnera do penze.
Současná podoba safari s velmi dobře voleným prostředím s markantními úrovňovými rozdíly, krásným zalesněním a přírodním napajedlem je koncipována podle původních plánů a myšlenek Josefa Vágnera.
Další významnou osobností se stal v 2. polovině 80. let minulého století Jiří Svoboda. Pod jeho vedením došlo k modernizaci ZOO spojené se snahou imitovat přirozené prostředí zvířat ve výbězích. V této době došlo také k výstavbě objektů, které umožnily v pozdější době otevření safari. V jeho práci pokračoval Pavel Suk, který nechal upravit nedostavěné safari (i s pomocí armády), vystavět přirozeně působící bariéry a unikátní samozavírací brány mezi oddíly. Veřejnost se na safari poprvé podívala 8. května 1989, kdy bylo otevřeno pro autobusové výpravy.
V roce 2011 se uskutečnil dávný sen Josefa Vágnera – otevření safari pro motorizované návštěvníky.
V září 1968 byla zpracována Studie na vybudování afrického safari a rozšíření stávající klasické zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Tento projektový úkol byl předložen radě Východočeského krajského národního výboru v Hradci Králové a ta ho schválila. Později byla tato studie ještě přepracována a doplněna. V letech 1969–1978 byly podle této studie realizovány stavby sloužící pro chov afrických kopytníků a žiraf (pavilon pro antilopy, nosorožce, zebry, žirafy) a také budovy provozního zázemí (šatny zaměstnanců, sklady krmiv, centrální hnojiště).
Po odchytu a dovozu afrických zvířat – protože bylo přivezeno jiné množství zvířat, a to jak počtem druhů, tak počtem jednotlivých kusů – bylo nutné přehodnotit a upřesnit využití skladovacích prostor pro krmivo pro jednotlivé druhy zvířat, vybudování staveb pro tuto zvěř (zimoviště, výběhy), dále staveb potřebných pro řádný chod celého afrického safari, inženýrských sítí apod. Nová studie zpracovaná Agroprojektem, projektovým a inženýrským podnikem v Praze, pod vedením Ing. arch. Zdeňka Macka se zabývala spíše rozdělením na jednotlivé stavby, jejich podrobným časovým a finančním plánem výstavby a předáním do užívání, což později umožnilo postupně zpřístupnit návštěvníkům budovaný areál a tím i samozřejmě rychlejší návrat vložených finančních prostředků. Stavby, které byly vybaveny vysoce atraktivním zařízením, měly architektonickou úroveň a byly i po ekonomické stránce velice prosperující. Díky přirozenému rozmnožování vzácných, zvláště vybraných druhů a skupin zvířat, měl investor již v té době možnost obchodovat se vzácnými zvířaty téměř s celým světem (import, export, reexport).
