Události sedmileté války ukázaly nutnost stavby nových pevností v Čechách. Jako první byl zvolen Hradec Králové a v průběhu let 1766–1778 zde po rozsáhlých zemních pracích vyrostla bastionová pevnost se zemním opevněním. Ještě v průběhu výstavby, v roce 1774, vznikl návrh přestavby pevnosti zahrnující mimo jiné cihelné obezdění valů a stavbu kasemat, nebyl ale realizován. V letech 1780–1790 byla pevnost opět přestavěna, modernizována a vybavena infrastrukturou podle jiného projektu.

Všechny projekty vznikly podle nejnovějších opevňovacích teorií vypracovaných francouzskou fortifikační školou v Meziéres. Hradec Králové – a také nedaleký Josefov a severočeský Terezín – se staly nejdokonalejšími pevnostmi vystavěnými podle francouzských zásad. Pevnost byla zrušena v roce 1858, poté znovu na čas aktivována a konečně v roce 1884 zrušena. Město již tehdy s výhledem na svůj další rozvoj pracovalo na získání pevnostních staveb a pozemků. Úhelným kamenem započatého rozvoje se stalo urbanistické plánování v nejvyšších kvalitách podle projektů nejkvalitnějších českých architektů. Většina nadzemních částí opevnění zmizela, urbanisté však dokázali nadčasově využít základní prvky kompozice pevnosti, a tak se královéhradecká pevnost natrvalo zapsala do podoby města.