Rok 1918 nepřinesl pouze samostatnost, kterou lidé oslavovali také sázením lip svobody, ale ukončil i pětileté útrapy milionů obyvatel. Již v průběhu války začala vznikat pietní místa nejen na hřbitovech, která připomínala oběti válečné vřavy, jež často nemohly být důstojně pohřbeny v domovině. Osudy alespoň některých lip svobody i pomníků padlým se snaží představit naše výstava.

Kolik se původně vysázelo lip svobody, již asi nezjistíme, ale víme, kolik se jich do dnešních dnů zachovalo. Pátrali jsme po nich po dobu jednoho a půl roku v terénu i v archivech. Podařilo se zdokumentovat osudy 152 lip a jednoho lipového stromořadí (s 95 stromy), které rostou ve 110 obcích našeho kraje. Základ evidence tvoří lípy zasazené při vzniku republiky, tedy na podzim roku 1918 a během roku 1919. K nim jsou pak přiřazeny i stromy vysázené při pozdějších výročích, nejvíce v roce 1968, případně i v jiných letech. Najít tyto lípy byla v některých případech práce přímo detektivní.

Památníky se budovaly na celém území nově se rodícího státu, vznikaly v oblastech českých, německých i smíšených. Především v česky mluvících oblastech se lidé zbavovali všech upomínek na zaniklou monarchii. Památku vojáků, kteří většinou bojovali v uniformě habsburské monarchie, tak připomínají pomníky s národní symbolikou – lvem či lípou – sokolskými nebo legionářskými atributy. V oblastech německých se tento trend tak naplno neprojevoval. Pomníky nesly často atributy zaniklé monarchie. I tato částečná podobnost s uniformami německé armády mohla vést k jejich likvidaci po 2. světové válce.

Srdečně zveme na vernisáž výstavy ve středu 5. prosince v 17 hodin ve 4. patře Studijní a vědecké knihovny. Výstavou provedou její autoři Ing. Jiřina Jelínková a PhDr. Viktor Blažek.