Vodárenská věž a holubovský mlýn byly nominovány na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro za Jihočeský kraj

Zrekonstruovaná budova staré vodárny

NPÚ vyhlašuje letos již čtvrtým rokem Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe. Smyslem ceny je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, kvalitní opravy či restaurování, zdařilé prezentace kulturního dědictví a zároveň ocenit ty, kteří se o úspěšné dílo zasloužili. Za Jihočeský kraj je v kategorii prezentace hodnot nominována expozice věnovaná historii městského zásobování vodou ve vodárenské věži v Českých Budějovicích a v kategorii záchrana památky mlýn v Holubově.

Smyslem Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro je upozornit na pozitivní příklady a příběhy v oblasti památkové péče, ukázat, co se povedlo, a ocenit ty, kteří se o to zasloužili. Komise odborníků vybrala na každém ze čtrnácti územních odborných pracovišť NPÚ dva krajské vítěze, které nominovala do celostátního kola, a to v jedné ze čtyř kategorií (obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace hodnot; záchrana památky). Za Jihočeský kraj je v kategorii prezentace hodnot nominována expozice věnovaná historii městského zásobování vodou ve vodárenské věži v Českých Budějovicích a v kategorii záchrana památky areál původně renesančního mlýna v Holubově.

Vodárenská věž v Českých Budějovicích, expozice věnovaná historii městského zásobování vodou

Původně barokní objekt vodárenské věže byl roku 1962 prohlášen nemovitou kulturní památkou. V roce 2016 byla dokončena rozsáhlá oprava exteriéru i interiéru. V souvislosti s ní byla vytvořena nová interaktivní expozice, která návštěvníky seznamuje s historií dodávek pitné a užitkové vody v Českých Budějovicích od středověku až po současnost.

Projekce v přízemí, inspirovaná animovanými filmy Karla Zemana, představuje způsoby práce s vltavskou vodou od založení města České Budějovice ve 13. století až po rok 1724, kdy byla u staršího Lučního mlýna za hradbami vystavěna vodárenská věž, z jejíchž zdrojů se zásobovala Samsonova kašna na náměstí. Od ní se voda rozváděla dále do některých ulic historického jádra.

V areálu vodárny je pro návštěvníky zbudována krátká naučná stezka s informacemi o historii jednotlivých vodárenských objektů a jejich funkci při zásobování vodou. V prvním a druhém patře věže je umístěna výstava fotografií vodárenských objektů. Ve třetím patře navazuje projekce nástinem vývoje vodního zásobování města v 19. a 20. století, kdy bylo třeba zajistit dostatek pitné vody pro rychle se rozvíjející město. Věž tehdy byla zvýšena na 44 metrů a byla do ní osazena dodnes dochovaná válcová nádrž o průměru 8 metrů a objemu 250 m³. Expozice návštěvníky upozorňuje na nebezpečí zhoršující se kvality vody ve Vltavě a v této souvislosti se věnuje i výstavbě jímacího zařízení z čistší řeky Malše v roce 1931.

Expozice je vynikajícím příkladem možností prezentace skromně interiérově vybavené industriální architektury, intenzivně působící autenticitou dochovaných konstrukcí. Zvláštní ocenění zaslouží nápadité začlenění audiovizuální složky využívající animačního parallax efektu (2.5D), kombinace 2D pozadí s 3D objekty, doplněné stereofonní zvukovou stopou komentáře ve třech jazycích (češtině, němčině a angličtině), atmosférických ruchů a hudby. Expoziční využití nekonkuruje hmotné podstatě památky, přitom však významně zatraktivňuje její vnímání veřejností.

Holubovský mlýn

Areál původně renesančního mlýna v Holubově je významnou technickou památkou, která je dnes – včetně dochovaných částí vnitřního vybavení – jedním z nemnoha zachovalých svědků místního velkého rozvoje mlynářství od 16. do 20. století. V majetku českokrumlovského panství byl zmiňován již roku 1600. Mlýnice byla postavena před tímto datem. Roku 1913 budovy koupilo mlýnské družstvo, 1953 byly znárodněny, po dvou letech je převzalo do bezplatného nájmu Jednotné zemědělské družstvo Křemže a používalo je až do devadesátých let 20. století jako sklad obilí. Areál mlýna byl od devadesátých let 20. století prázdný, bez využití a bez údržby. Kulturní památkou byl areál prohlášen v roce 1999.

Postupnou degradaci areálu se podařilo zvrátit v roce 2014, kdy mlýn koupila rodina Šímova. Spolu se zkušeným projektantem (Ateliér Heritas, Ing. Lubor Gregora) okamžitě začala s citlivou rekonstrukcí. Byly odstraněny nálety, vyčištěny budovy, zajištěny statické poruchy zdí, následovaly opravy podlah mlýnice, střech, oken, náhonu pod elektrárnou a fasád hlavní budovy. Dřevěné prvky v interiérech byly z větší části konzervovány, novými byly nahrazeny jen v místech statické nutnosti. V prosinci 2016 byla zprovozněna malá elektrárna využívající Francisovu trubínu z roku 1929. V současné době se pracuje na optimalizaci provozu a funkčního využití, směřujícího jak k provozu malé vodní elektrárny užívající starší součásti vybavení, tak k prezentaci interiérů mlýnice s částečně dochovaným technickým zařízením i obytné části zařízené historickým nábytkem.

Nominace na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro za rok 2016 hodnotí odborníci a vybírají vítěze v jednotlivých kategoriích, vy máte možnost zvolit si svého favorita v on-line hlasování. Počin s největším počtem hlasů obdrží cenu veřejnosti Památky děkují.