Proběhla druhá fáze záchranného transferu víkendové chaty Vinnetou
Ve druhém zářijovém týdnu byl dokončen záchranný transfer víkendové chaty ze 30. let 20. století, dřevěného srubu Vinnetou, který byl historicky součástí dobřichovicko-všenorské villegiatury podél řeky Berounky. Vrátil se díky pomoci dobrovolníků, místní samosprávy a expertů z řad Národního památkového ústavu jen 300 metrů od místa, kde původně stával.
Drobná stavba není kulturní památkou, přesto má v rámci čtvrti vzniklé pro letní bydlení Pražanů značný místo tvorný význam a také s ní proto bylo jako s památkou nakládáno. Vedení záchranného transferu se ujal tesařský mistr Martin Zeťák ze Vsetínska, specialista na záchranu objektů lidové architektury a Petr Pavlíček, truhlář z Beskyd, specialista na památkovou obnovu. Zaměření a projektovou dokumentaci zpracoval ing. arch. Jan Veselý z Územního odborného pracoviště NPÚ pro Střední Čechy, organizačně probíhala demontáž a montáž v rámci kurzu řemeslné obnovy organizovaného Odborem edukace a dalšího vzdělávání NPÚ, vedeného Mgr. Kateřinou Samojskou, PhD. Účastníci kurzu měli při rozebírání a znovu sestavení možnost poznat do detailu konstrukční zákonitosti roubených staveb a vlastníma rukama si vyzkoušet montáž obvodových stěn i krovu. Akce by se nebyla podařila bez výrazné pomoci dobrovolníků, kteří prováděli například odstraňování hřebíků, čištění a impregnaci dřevěných dílů, a také očištění tašek bobrovek od staré malty – ty byly na střechu znovu položeny a svojí patinou dokládají pravdivé rčení o ceně stáří.
Celá akce byla příkladnou památkovou obnovou ve smyslu vzájemné spolupráci obce, expertů a památkářů, kteří pracovali na záchraně objektu ve vzájemné součinnosti. Srub byl znovu postaven na obecní louce a bude místním sloužit jako mládežnická klubovna a místo pro komunitní setkávání. Krásné se tak spojilo s užitečným. Nejenže se podařilo zachránit zajímavou historickou stavbu, která je pro prostředí villegiatury charakteristická, ale také se podařilo nalézt pro ni adekvátní využití. Srub bude třeba pro klubovní účely vybavit replikami původního nábytku, které jsou sice zdokumentovány, ale které se nedochovaly. Pomocnou ruku nabídla VOŠ řemeslná a umělecká. Studenti 2. ročníku obor truhlář restaurátor spolu s mistry odborného výcviku vyrobí v rámci své odborné praxe veškeré zařizovací předměty. Odbor edukace a dalšího vzdělávání NPÚ s touto VOŠ dlouhodobě spolupracuje na vzdělávacích projektech.
Podobné dřevěné víkendové chaty nalezneme podél řeky Berounky v samostatných osadách, ale také volně roztroušené v prvorepublikové vilové zástavbě. Některé z nich sloužily jako stavební provizorium při stavbě náročných reprezentativních vil, jiné později našly uplatnění jako zahradní domky. Chaty a chatové osady ve volné přírodě jsou obecně jedním z typů víkendového bydlení, dokladem trávení volného času a stavebně určitým protipólem náročných rezidenčních vil obklopených zahradami.
Jedná se o typizovanou úsporně řešenou jednoprostorovou chatu z roku 1934, s venkovní verandou začleněnou do obdélného půdorysu. Konstrukce i detaily dřevěné stavby vycházejí z tradic lidového stavitelství. V rustikální formě detailů vnějšku i vnitřku (okenní šambrány, nábytek) lze rozpoznat velmi pozdní ozvuky národního stylu, který je v rámci dobřichovicko-všenorské villegiatury také zastoupen.
Před samotným rozebíráním konstrukce, které probíhalo výhradně ručně, aby se prvky nepoškodily, byly všechny dřevěné prvky označeny štítkem, do něhož bylo raznicí vyraženo číslo odpovídající číslu na plánové dokumentaci vyhotovené v měřítku 1:20. To bylo vodítkem k opětovnému znovu sestavení konstrukce. Následovala sanace a konzervace (ošetření dřeva proti škůdcům a plísni) a odborné uskladnění umožňující dobré provětrávání dřeva po celou dobu čekání na znovu výstavbu
