Úvahy o zavedení volného vstupu na památky

Jak jsme mohli všichni zaznamenat, objevily se v mediálním prostoru úvahy o nějaké formě zavedení bezplatného vstupu na památky ve správě NPÚ. Ponechme nyní stranou fakt, že tyto a podobné úvahy se čas od času objeví a zpravidla nevychází z reálných analýz s vyhodnocením možných ekonomických, sociálních či jen provozních dopadů v segmentu správy a prezentace kulturního dědictví veřejnosti.

Pojďme si nejprve shrnout některá rizika, která by v podmínkách Národního památkového ústavu mohla v souvislosti s nepromyšleným postupem v oblasti cenové politiky nastat, a to i v případě, že by byl bezplatný vstup na památky zaveden jen v omezeném rozsahu.

Výpadek příjmů rozpočtu: NPÚ je významně závislé na vlastních výnosech ze vstupného nezbytných jak pro pokrytí nákladů návštěvnického provozu, tak i dalších provozních nákladů objektů (zejména služeb a průběžných oprav). Vyjdeme-li z předpokladu, že příspěvek zřizovatele pokrývá náklady na platy zaměstnanců NPÚ a části souvisejících zákonných odvodů, pak vlastní výnosy, a především ty ze vstupného, pokrývají veškeré provozní náklady NPÚ jako celku. Tato vnitřní citlivost organizace na udržitelnost rozpočtu nutně vyžaduje opatrnost při rozhodování a vědomí možnosti alternativního pokrytí výpadku vlastních příjmů.

I za předpokladu, že by veškerý výpadek vlastních výnosů byl NPÚ ze strany zřizovatele kompenzován, zavedení vstupného zdarma na státních památkách by nutně vedlo ke změně chování návštěvnické veřejnosti ve vztahu k ostatním provozovatelům památkových objektů v ČR (soukromých, obecních, krajských), které nabízí analogické služby prohlídek s průvodcovským režimem. V takovém případě je možné očekávat přesun poptávky (návštěvnosti) ve prospěch památek se vstupem zdarma, což by snížilo efektivitu návštěvnického provozu ostatních památek. Ve výsledku by to mohlo ohrozit ekonomický model provozu památek, zejména těch bez přístupu k veřejnému financování a v konečném důsledku i rozsah zpřístupněných památek. Návštěvnický provoz památek obecně není až na výjimky ekonomicky soběstačný.

Dalšími limity, které je nutné zvážit, jsou čistě provozní aspekty zpřístupněných památek. Tyto vychází ze specifického způsobu prezentace kulturního dědictví založeném ve většině případů na časově omezených prohlídkách s průvodcem. Tento model s sebou nutně nese omezení v podobě návštěvnické kapacitě, resp. propustnosti. Velikost skupin je determinována fyzickou kapacitou interiérů (průtočnost), bezpečnostními limity (ochrana exponátů, požárně-bezpečnostní limity). Četnost prohlídek je limitována dostatkem průvodců, resp. zdrojů na jejich zajištění (OON). A zde se dostáváme k dlouhodobě systémově neřešené problematice nedostatku zdrojů na pokrytí návštěvnického provozu. NPÚ se již nyní potýká s nedostatkem limitu zdrojů pro průvodcovskou činnost (OON) a je logicky nucen koncentrovat návštěvnost na dny s vysokou poptávkou ze strany návštěvnické veřejnosti, tedy soboty, neděle, svátky a prázdniny. Bez ohledu na diskusi ohledně zavedení dnů se vstupem zdarma je rozpočtovaný nedostatek OON základním limitem pro jakýkoli rozvoj návštěvnického potenciálu státem spravovaných památek.

Velkou neznámou je pak předpokládaná změna chování návštěvnické veřejnosti, a to nejen v reakci na zavedení volných vstupů na státní památky, ale už i v rovině adaptivního očekávání ve vztahu k mediálně prezentovaným informacím.

Zavedení nulového vstupného, byť i jen ve vybraných dnes (např. neděle) povede k přetlaku poptávky v daný den s nutností zajištění personálních kapacit, které budou nutně chybět v ostatních dnech.

Na návštěvnicky atraktivních památkách jsou kapacitní možnosti rozšíření návštěvnického provozu omezené a lze předpokládat, že přetlak poptávky by vedl jen ke zvýšení nespokojenosti těch návštěvníků, které by nebylo možné z kapacitních důvodů uspokojit. I na ostatních památkách s nižší návštěvností by se však zvýšená poptávka v krátkodobém horizontu nepochybně projevila, avšak bylo by nutné na ni reagovat přesunem nebo zvýšením provozních kapacit.

Logickým východiskem by byla nutnost implementace povinného on-line prodeje ve dnech se vstupem zdarma na návštěvnické okruhy s průvodcem (naprostá většina), v některých případech i na okruhy bez průvodce zejména s ohledem na bezpečnost návštěvníků. I toto řešení má však svá nečekaná úskalí. Povinný on-line „nákup“ vstupenek (za 0,- Kč) na konkrétní čas prohlídky zčásti snižuje dostupnost pro určitou cílovou skupinu návštěvníků (ne všichni umí). Téměř uzavírá dostupnost pro nahodilé návštěvníky, resp. snižuje jejich šanci na prohlídku objektu, kdy sice lze uvažovat s doplněním nenaplněné prohlídky, avšak bez záruky na určitý čas. Mimo to povinný on-line prodej zvyšuje riziko blokace kapacit (nákup vstupenky za 0,- Kč), návštěvníci totiž nejsou nijak stimulováni k návštěvě i v případě „nákupu“ vstupenky. Ostatně tuto negativní zkušenost s podobným typem chování jsme zaznamenali v testovací fázi produktu Permanentky NaPamátku.

Je rovněž otázkou, jak by na situaci se dny s volným vstupem zdarma zareagovali touroperátoři. Tato cílová skupina standardně nakupuje prohlídky předem s ohledem na stanovené vstupné (rezervace skupin). Zavedení vstupného zdarma by pravděpodobně vedlo k částečnému vyblokovávání kapacit ve dnech s nulovým vstupným a nástroj na omezení tohoto vlivu prakticky neexistuje.

Často opakovaná teze, že „zavedení vstupného zdarma povede ke zvýšení návštěvnosti méně navštěvovaných památek“ je bohužel mylná, i proto, že citlivost na výši ceny vstupného na památky ve vztahu k cenové hladině je prokazatelně velmi nízká, zvláště pak v kontextu jiných nákladů spojených s návštěvou památky. Jediným zatím prokazatelným efektem, který zavedení vstupů zdarma na památky přináší, je zvýšený počet neukázněných návštěvníků, nárůst negativních projevů jejich chování a v konečném důsledku snížená ochota zajišťovat průvodcovskou činnost ze strany průvodců.

Tolik ve stručnosti. Otázkou je, jaký přístup může v aktuálním politicky laděném prostředí zavádění volných vstupů do muzeí a galerií NPÚ nabídnout. Základním předpokladem je hledat takové řešení, které povede ke „zvýšení dostupnosti kulturního dědictví pro veřejnost“ při zachování ekonomické udržitelnosti fungování NPÚ, které nepovede k výrazně složitějšímu systému organizace návštěvnického provozu. Důležité je také to, aby měl NPÚ dostatek času se na jakoukoli změnu v oblasti změn vstupného připravit. V zásadě je možné volit mezi dvěma přístupy.

První vychází z úpravy parametrů stávajícího nastavení cenové politiky. Výhoda tohoto přístupu spočívá v tom, že NPÚ je schopno relativně snadno vyčíslit potenciální dopady na vlastní výnosy. Např. zavedení bezplatné vstupu na památky pro děti a mládež do 18 let, kdy roční dopad na vlastní výnosy by představoval cca 50 mil. Kč. Nebo zvýšení slev pro držitele průkazů ZTP/ZTP-P o 30 %. Finanční dopad by v tomto případě byl relativně nízký (cca 2 mil. Kč ročně).

Druhý přístup spočívá se specializované nabídce pro vybrané cílové skupiny, jako je např. zavedení zvýhodněných vstupů pro seniory v méně exponovaných dnech (vybraný pracovní den), rozšíření programů „Dny s handicapem“ nebo úprava cenových podmínek pro organizované prohlídky pro školy.

Důležité však je, aby jakákoli zvolená varianta nebo kombinace variant směřující ke zvýšení dostupnosti kulturního dědictví byla i v souladu s dlouhodobými cíli NPÚ. Na základě interní diskuse na úrovni poradě ředitelů ÚPS byla shoda na následujících opatřeních, která by byla zavedena od roku 2027 a to i za předpokladu, že by nedošlo ke kompenzaci výpadku příjmů od zřizovatele.

1. Zvýšení slev pro držitele průkazů ZTP a ZTP-P např. z dosavadních 20 % na 50 %. Očekávaný dopad tohoto opatření na rozpočet NPÚ je ve výši 2 mil. Kč ročně. Z hlediska nárůstu návštěvnosti se opatření významněji neprojeví. Z hlediska prezentace NPÚ je mediálně vděčné.
2. Zavedení vstupného pro organizované školní skupiny ve výši ceny vstupného pro děti (6-18 let), tedy došlo by k částečnému snížení stávajících výnosů z edukačních programů pro školy. Výpadek příjmů do rozpočtu NPÚ lze očekávat ve výši cca 8 mil. Kč. Z hlediska návštěvnosti by bylo možné očekávat zvýšení zájmu ze strany škol, tedy za předpokladu aktivní nabídky programů pro tuto cílovou skupinu. Pro výchovu mladé generace ve vztahu k památkám a kulturnímu dědictví obecně by tento krok byl jednoznačně vstřícný.
3. Zavedení dvou dní v roce s volným vstupem pro návštěvníky. Jednalo by se o dny spojené s oslavou kulturního dědictví. Jeden den by byl vázán na Den památek (18. dubna), případně např. první neděle po tomto dni. Druhý den by byl vázán na Dny evropského kulturního dědictví (EHD), tedy opět jeden den v září.

V tomto případě by pochopitelně musely být prohlídky organizovány prostřednictvím on-line prodeje a volné prohlídky by byly pravděpodobně vázány pouze na základní prohlídkové okruhy.

Vnitřní diskuse nad touto problematikou bude pochopitelně dále probíhat, už i proto, že toto téma by nemělo být předmětem živelného rozhodování.