Larischova vila, Pardubice

V uplynulých letech vlastnila stavbu Tesla Pardubice, od roku 2000 firma Foxconn. Budova byla prohlášena kulturní památkou v roce 2009 v již silně zanedbaném stavebním stavu. V prosinci roku 2014 však získala vilu Československá obec legionářská, která má velký zájem na záchraně a obnově objektu a jeho využití pro výstavní a edukační účely. 

Poté, co vilu do svého vlastnictví získala Československá obec legionářská, začali noví vlastníci drobnými údržbovými kroky a rozsáhlou projektovou přípravou chystat rekonstrukci vily a celého přilehlého areálu s parkovou úpravou. V rámci předprojektové přípravy byl v roce 2015 vypracován stavebněhistorický průzkum objektu (autoři stavební historici B. Šeda – F. Václavík). V roce 2019 byla Larischova vila na základě úsilí vlastníků prohlášena národní kulturní památkou a ve stejném roce započaly práce na obnově zanedbané stavby. Vzhledem k rozsahu prací a jejich finanční náročnosti probíhá obnova etapovitě za přispění dotačních programů z různých veřejných rozpočtů, tahounem prací je zejména Program záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury, přispívá též město Pardubice či Pardubický kraj. Autorem architektonické studie obnovy vily a ideové koncepce jejího budoucího kulturně vzdělávacího využití je pražský architekt Lukáš Hudák, jeho autorský koncept po etapách rozvíjí projektant Dalibor Stejskal s pražským architektonickým studiem Karlínblok.

Na počátku obnovy, v roce 2019, se práce soustředily na rekonstrukci věže vily, vlastník realizoval obnovu střechy formou vytvoření materiálové repliky ozdobného střešního tělesa s trojúhelníkovými vikýřky, zděným ochozem a dekorativními kovovými prvky. Na konstrukci krovu byla položena střešní krytina z břidlice rozměrově i vzhledově udržující autenticitu dožilých prvků. Pozornost byla věnována detailům střechy a ochozů včetně oplechování a osazení kovové korouhve.

V roce 2020 práce pokračovaly obnovou vápenných hladkých štukových omítkových vrstev na vnějším plášti věže, povrchový barevný nátěr byl určen restaurátorským průzkumem omítkových vrstev, a byla zahájena sanace suterénních prostor včetně provedení vnitřních rozvodů inženýrských sítí. Téhož roku bylo podél celého obvodu vily provedeno odvzdušnění základů stavby formou anglických dvorků, jejichž novodobé prvky v kvalitních materiálech byly designovány architektem záměru. Proběhla též rekonstrukce novodobě zabetonovaného schodiště na dvorním průčelí vily, základy byly obloženy pískovcem s kvalitně tesanými detaily a střídmým novotvarem kovaného zábradlí, jehož někdejší podobu archivní vizuální prameny nezachytily.

V roce 2021 se práce přesunuly do střešního pláště hlavní obytné vily, poškozené prvky krovu byly protézovány tradičními tesařskými postupy, bylo položeno nové bednění a pohledově exponované hlavní části složitě tvarované střechy byly opatřeny šablonou z přírodní břidlice (300x300mm). Části střech s mírným spádem, zejména do vnitřního dvora, byly pokryty hliníkovou falcovanou krytinou v tmavě šedé břidlickové barvě a nové prvky žlabů, svodů a oplechování byly vyklepány z měděného plechu.

Dlouhodobě etapovitě rozplánovaná obnova Larischovy vily v Pardubičkách v roce 2022 znatelně pokročila. V září byla dokončena obnova suterénních prostor, přeskládány byly cihelné podlahy a v rozsáhlém suterénu byly nově instalovány rozvody sítí, citlivě vedené vůči historickému zdivu a respektující atmosféru připomínkového místa. Novotvary (např. litinová otopná tělesa či kované mříže anglických dvorků) architekti volili záměrně designově střídmé. Podzemní prostory s neblahou minulostí již nyní slouží edukativním a historickým výstavám, jejichž formou Československá obec legionářská podzemí zpřístupňuje veřejnosti.

V roce 2022 proběhly také podrobné restaurátorské průzkumy nástěnné malířské výzdoby v interiérech sálů a pokojů v přízemí a prvním patře vily, které objevily doposud skryté detaily. Restaurátory, vlastníka i památkáře překvapila výzdoba přízemního salónu v jižním křídle, jehož stěny byly původně pokryty plátkovým zlatem, zlacený byl i neorokokový krb. Další dílčí průzkumy odhalí, v jakém rozsahu byla výzdoba koncipována, celoplošně zlacený pokojový interiér se v rámci České republiky nachází pouze na Pražském hradě. Restaurátoři vypracovali i průzkum vitrážového okna na slavnostním nástupním schodišti a tuto dřevěnou konstrukci s různobarevnými skleněnými kotouči restaurovali, včetně doplnění chybějících prvků kopiemi.

V roce 2022 započala též nezbytná obnova přilehlého parku, který byl zbaven náletových dřevin. Pro budoucí edukační účely vznikla na rozhraní parkové úpravy a zadního dvora vily terénní úprava s novotvarem zapuštěného stupňovitého miniamfiteátru. Amfiteátr na kapkovitém půdorysu s cihelnými úseky pro posezení vznikal podle návrhu architektů L. Hudáka a D. Stejskala a bude sloužit veřejnosti a školním skupinám k venkovním edukativním programům.

V následujících letech čeká vilu ještě mnoho práce, v blízké době se předpokládá provedení repasí originálních dřevěných okenních výplní s částečnou výměnou značně poškozených vnějších křídel za repliky (kopie profilací a detailů poutce a klapaček), restaurování poškozené štukové výzdoby, nástěnných maleb a dochovaných dřevěných dekorativních prvků v interiérech (originální dveřní výplně s táflováním, bednění, okenice), opravy trámových konstrukcí podlah a finální úpravy jejich povrchů a v závěrečné fázi pak obnova fasád hlavního objektu vily, ještě donedávna se ztrácejících v záplavě břečťanu.

Rozlehlá podnikatelská vila byla postavena v roce 1884 na okraji města v romantickém historizujícím slohu k obytným a reprezentativním účelům. Během parforsních honů bývala společenským střediskem vysoké šlechty. Za druhé světové války se stala sídlem Schutzpolizei a také místem, kde byli údajně vězněni před popravou lidé z obce Ležáky. Po válce sloužila jako správní budova podniku Tesla. Vysoká architektonická hodnota celku je dána také souborem uměleckořemeslných doplňků a součástí vybavení v interiéru i v exteriéru. Má přímou vazbu na národní kulturní památku Pietní území Zámeček v Pardubičkách.

Budova byla prohlášena kulturní památkou v roce 2009 v již silně zanedbaném stavebně-technickém stavu: stropy druhého a třetího patra věže jsou promáčené, místy propadlé a napadené plísní. Reprezentativní polygonální sál s krbem a náročným dřevěným obložením má odstrojený a provizorně podepřený dřevěný strop a poničené podlahy. V exteriéru jsou poškozené velké plochy původních omítek, často jsou opadané až na zdivo. Kovové uměleckořemeslné detaily jsou korodované. Střecha věže má pouze provizorní krytinu, kvůli absenci údržby jsou všechny dřevěné prvky v celkově zchátralém stavu.