Obnovená Pernštejnská zahrada se otevírá veřejnosti

Vrchnostenská zahrada na svazích pod hradem Pernštejnem se od pátku 28. května 2021 otevírá veřejnosti. Unikátní architektonický komplex středověkého hradu, doplněný nejprve v baroku a posléze na přelomu 18. a 19. století souborem zahrad, nemá v naší republice srovnání. S přispěním evropských peněz se areál vrátil do vrcholné podoby z doby před dvěma sty lety, kdy patřil mezi patnáct nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku.

Národní památkový ústav uspěl s projektem za téměř 116 milionů Kč v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), který nabídl významnou příležitost investice do unikátního památkového fondu České republiky. Projekt Pernštejn – vrchnostenská okrasná zahrada byl z 85 % financován z prostředků EU a byl to vůbec první projekt IROP, při kterém proběhla obnova památky ve správě Národního památkového ústavu na území Moravy.

„V letošním roce jsme dokončili hned několik velkých projektů obnovy z evropských fondů, které jsou jak ukázkou příkladné obnovy, tak dokladem toho, že tyto dotační programy umíme využívat s maximálním efektem. Hrad Pernštejn patří k nejlépe dochovaným a známým památkám u nás, ale o existenci přilehlého parku a zahrad věděl málokdo. Věřím, že to se nyní změní a obnovená vrchnostenská zahrada bude vyhledávaným turistickým cílem letošní sezony,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Projekt obsahoval celkovou obnovu areálu hradního parku a lesoparku zahrnující vedle nezbytných arboristických zásahů do historické zeleně a nových výsadeb zejména i obnovu architektonických prvků parku – obnovu původních terénních úprav, rozsáhlé sítě cest, vyrovnávacích schodišť, vyhlídkových rondelů, teras a do terénu svahu řezané svislé barokní osy s přilehlým větším bazénem, dále obnovu všech saletů, niky, bazénu s fontánou, poustevny se sklepem, obelisku, kenotafu, haltýře, bastionu,  příslušející sochařskou výbavu atd. Kompletně byla obnovena anglo-čínská zahrada s mostky a čínským pavilonem,  včetně zdí a vlastního oplocení, výsadba štěpnice, obnova veškerého historického oplocení parku z 18. století s obnovou vstupních bran do areálu a propojovacích branek do lesoparku. Znovuvybudovány byly vodní rozvody pro bazény, vodotrysk a haltýř. Obnoveny byly i terasy po bývalých sklenících.

Obnova vrchnostenské zahrady byla ojedinělou příležitostí navrátit uměleckou hodnotu tomuto historickému místu a přiblížit veřejnosti zahradní kulturu, která je součástí našeho kulturního dědictví. Zahrada, rozkládající se na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě pod ním, je rozsahem sice poměrně malá, ale svým pojetím, obsahem a umístěním naprosto mimořádná a má šanci přilákat nové návštěvníky, na které budou čekat kvalitnější služby i zázemí. Nový prohlídkový okruh zahradou nabídne návštěvníkům možnost samostatné nebo komentované prohlídky, ale také klidovou zónu a procházky různé náročnosti včetně části přístupné návštěvníkům s omezenou mobilitou. V původně užitkové části zahrady se nacházejí netypické panely s textem o  historii zahrady a  její haptický model.

Historie zahrady pod Pernštejnem

Počátky okrasné zahrady se vážou k osobě barona Františka Stockhammera, který pernštejnské panství získal v roce 1710 a jak uvádí ve svém testamentu o deset let později, nově založená zahrada pro něj představovala místo osobního příjemného potěšení. K vyvrcholení parkových úprav však dochází až po roce 1797, kdy kupuje panství významný státní úředník a stoupenec josefínských reforem baron Ignác Schrӧffel z Mannsberku. Pozůstatky barokní zahrady začlenil do sentimentálního krajinářského parku, který rozšířil po celém jižním svahu a doplnil drobnými stavbami (poustevna, čínský pavilon, turecké lázně, obelisk, paraple, vodopád aj.), které měly podle požadavků dobového cítění vzbuzovat v návštěvníkovi náležité myšlenky a citová pohnutí. Inspirací mu byly tzv. anglo- čínské zahrady (jardins anglo-chinois) zakládané ve druhé polovině 18. století ve francouzském prostředí. Svědčí o tom i množství knih se zahradní tématikou v hradní knihovně, nechybí ani vzorníky architektonického vybavení zahrad tzv. fabriques. V roce 1802 zřídil baron Schrӧffel na místě bývalé konírny nový vstup do parku ze třetího hradního nádvoří. Od zdobného portálu vedlo kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad byly s rozvahou osazovány různými odrůdami domácích ovocných stromů, které byly tvarovány a sesazovány do obrazců nebo se pnuly po trelážích. Dobový inventář uvádí 588 ovocných stromů a rozsáhlý a pestrý sortiment exotických rostlin, pěstovaných ve sklenících. Tvůrčí rozlet přerušila Schrӧfflova smrt v roce 1805 a tak se právě budovaný obelisk, doplněný o čtyři alegorické reliéfy oslavujícími jeho život, stal i jeho památníkem. O rok později předčasně umírá i jediný syn František Schrӧffel ve věku šestatřiceti let a jeho kenotaf – sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami stojící před portálem brány do podsvětí – umístěný v nejdramatičtější a nejromantičtější pasáži je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady. Oba památníky jsou dílem brněnského sochaře Ondřeje Schweigla.

Úsilí posledních majitelů panství, hraběcí rodiny Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo už jen na údržbu zahrad. Po pozemkové reformě ve dvacátých letech 20. století byla jejich velká část pronajata a přeměněna na zahradnictví. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím dostaly jiné majitele. Zahrady nepatřily ke zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči, chátraly a zarůstaly náletovou zelení, což nevyřešil ani pokus o obnovu v roce 1964.

Fotografie ke stažení

Související kontakty

Mgr. Dagmar Šnajdarová

  • redaktor
  • 573 301 435, 725 308 460
  • Sněmovní náměstí 1/2, Kroměříž 1