Nová publikace o štafířství přiblíží kouzlo pozapomenutého řemesla

Nová publikace "Štafířství - vybrané kapitoly z umění imitativních povrchových úprav" z produkce Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích detailně seznámí zájemce se starou řemeslnou technikou štafířství, jehož kořeny sahají až do starověku. Textovou část doprovází velmi bohatá a názorná obrazová příloha. Publikace bude k dostání na začátku února letošního roku.

Publikace se soustřeďuje na témata, která nebyla v češtině doposud podrobněji zpracovaná. Jejím obsahem je soubor studií, zaměřený na poněkud opomíjené tradiční technologie imitativních povrchových úprav. Soustředěné informace jsou určené především pracovníkům paměťových institucí, jejichž úkolem je péče o kulturní dědictví a jeho prezentace veřejnosti. Poslouží rovněž jako názorný pramen poznatků pro oborové specialisty i studenty. Autorkami koncepce publikace jsou Kateřina Cichrová a Petra Hoftichová, které se rovněž ujaly i redakční práce.

Po úvodu, zaměřeném na etymologii a vymezení pojmu štafířství, následují obsáhlejší kapitoly věnované méně známým štáfířským technologiím.

První odborná kapitola pojednává o historii, výrobě a použití papírmašé v různých zemích. Na základě dostupné literatury byly v jednotlivých podkapitolách shrnuty nejdůležitější poznatky a milníky týkající se této techniky. Dále je zde uveden výběr restaurátorských zásahů na rozmanitých dílech, jejichž realizace je popisována zejména v zahraničních článcích. Závěrečná podkapitola je věnována shrnutí získaných poznatků o restaurování papírmašé, jejichž zdrojem je jednak literatura a jednak vlastní zkušenosti z restaurátorské praxe.

Následující kapitola představuje fládrování. Je to technika povrchové úpravy, která se zabývá napodobením vzhledu kresby přírodního  dřeva,  hlavně  ušlechtilých  dřevin,  na  méně  hodnotném  podkladu. Fládrování  může  být  zobrazeno  jako  realistická  kopie  přírodního  materiálu  nebo  může  dřevo imitovat  zdobným,  náznakovým  či  naivním  způsobem.  Napodobování  vzhledu  přírodních  ušlechtilých  dřevin  ruční  malbou  je  známo  již  z  doby  starověkého  Egypta. Zatímco se ve svých počátcích až do 18. století snažil malíř vytvořit dekorativní a fantazijní dojem fládru, počátkem  19.  století  se  styl  fládrování  formoval  do  nápodoby konkrétních druhů dřevin s přesnou kopií kresby let. Velká oblíbenost imitace přírodních dřevin si udržela úroveň do 20. až 30. let 20. století. Při fládrování se nejčastěji napodobovaly polotvrdé či tvrdé dřeviny zejména pak kořenice. Původní  technika fládrování je dodnes nenahraditelná především v oblasti rekonstrukce a restaurování historických povrchových úprav.

Další z kapitol je věnována staré výzdobné technice známé rovněž pod italskými názvy arte povera, lacca contrafatta, v Británii také jako decalcomania a ve frankofonním prostředí découpage. Všechny tyto rozdílné názvy mají však stejný význam – zdobení povrchu rozličných předmětů a zvláště nábytku pomocí nalepovaných motivů, vystřihovaných z tisků na papíře. Výsledek práce je vlastně levnější a značně zjednodušenou napodobeninou orientálních laků. V Evropě se lacca povera začala rozvíjet od přelomu 17. a 18. století, současně s velkým zájmem o orientální lakové zboží. Jedním z nejdůležitějších center výroby byla severní Itálie, hlavně okolí Benátek. Výroba méně náročných předmětů, dekorovaných technikou lacca povera se stalo během 18. a 19. století oblíbenou zábavou dam z aristokratických i měšťanských vrstev.

Druhá část publikace přináší tři příkladové studie, názorně prezentující další zajímavé a méně obvyklé štafířské techniky. První studie představuje nové poznatky o barokních barevných lazurách, odhalených a rehabilitovaných při restaurování baldachýnu na oltáři Sv. Antonína v kostele v Zátoni. Následující příspěvek je věnovaný problematice barevného lazurování na stříbřeném podkladu. Technologie je velmi názorně prezentována na rekonstrukci figurálního norimberského lustru pro zámek Kratochvíle. Poslední ze studií seznamuje s technikou zlacení na olejový podklad na příkladech restaurování Mariánského sloupu v Letohradu a karuselových sání ze zámku v Českém Krumlově.

Dvě závěrečné kapitoly se zabývají možností využití štafířských technologií pro pedagogickou praxi a množnou kontinuitou těchto dovedností v současnosti i budoucnosti.

Publikace byla vytvořena s finanční podporou projektu MK ČR NAKI: Řeč materiálu – tradiční řemeslné technologie pro záchranu kulturního dědictví a současný životní styl