ÚOP v Liberci

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


Restaurování

Umělecká a uměleckořemeslná díla, která jsou kulturní památkou, jsou artefakty vysoce hodnotné, a přitom často mimořádně náchylné k poškození. Škodí jim nejen nedbalost či nedostatek péče, ale stejně nevhodné jsou naopak příliš razantní nebo neodborné opravy. Stát proto tyto cennosti před poškozením chrání a jejich opravu svěřuje výhradně do rukou odborníků.

Restaurování a konzervaci (ale i další součásti restaurátorského procesu, např. rekonstrukci, zhotovení kopií a podobně) uměleckých a uměleckořemeslných kulturních památek může provádět pouze restaurátor s povolením Ministerstva kultury ČR; k jeho práci se pak vyjadřují specialisté na restaurování Národního památkového ústavu.

 

V České republice je restaurování kulturních památek ošetřeno § 14 odst. 6 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Dalšími základními dokumenty pro konzervátorsko-restaurátorskou praxi v památkové péči jsou Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel (tzv. Benátská charta, ICOMOS, 1964) a Dokument o autenticitě z Nara (ICOMOS, 1994).