Krenovka – památka pro život, kulturu a komunitu
„Kulturní památka plná života“, název, který si provozovatel – společnost SUDOP Real, a. s. – zvolil jako motto „nové“ Krenovky, je skutečně trefný. Původní usedlost byla nejen kvalitně obnovena, ale brzy se stala i výrazným kulturním a komunitním centrem. To vše v místě několika dopravních uzlů na pomezí Nového Města a Žižkova, kudy obyvatelé Prahy dříve spíše jen projížděli či procházeli.
Dvoupodlažní klasicistní budova bývalého zájezdního hostince na svém místě vznikla v 1. polovině 40. let 19. století. Stavbu o dlouhém obdélném půdorysu tvoří původní hostinec (západní, menší část stavby) a mladší dostavba, původně sloužící jako hotel či ubytovna (východní, větší část stavby). V tomto rozsahu je její půdorys na pozemcích zanikajících oblíbených Krennových sadů zaznamenán již na mapě stabilního katastru (1841). Po poslední rekonstrukci se její pohostinské využití navrátilo, ovšem jen částečně – a hlavně s novými přesahy.
Nepozorovaně obnovena
Do nedávné doby docela nenápadná a vzhledem ke svému umístění u rušné silnice v Husitské ulici ve spodní části Žižkova také přiměřeně zaprášená budova čp. 42 v urbanisticky problematické lokalitě se nedávno proměnila v živé místní komunitní a kulturní centrum. Takovou náplň umožnila v zásadě jednoduchá pietní obnova, respektive konverze realizovaná v letech 2020-2022, a to již se záměrem investora zachránit tuto památku, vybudovat nekomerčně provozovaný prostor pro veřejnost a zasvětit jej setkávání lidí mnoha zájmů a všech věkových kategorií.
Obnova jako taková si vyžádala určité dispoziční úpravy, opravu vnitřních povrchů, výměnu výplní oken a dveří a opravu fasády. Do stále funkčních prvků se však stavebně nezasahovalo. Takový přístup mj. svědčí i o ekologické ohleduplnosti zvoleného stavebního řešení. Kultivace se dočkaly i stísněné venkovních plochy v bezprostředním okolí. Bez nástaveb, změn půdorysu, kontrastních architektonických vstupů nebo z pohledu památkové péče jinak problematických zásahů byl v zásadě v tichosti v roce 2023 objekt beze zbytku naplněn kulturním a komunitním programem.
Do Krenovky přesídlila Čítárna Unijazz s barem a vlastním kulturním programem, své zázemí zde má Tanec Praha, vedle něj funguje Trať42 – ateliérová platforma výtvarné scény s původním názvem Krenovka Inkubátor. Naposledy se zde otevřel multifunkční sál ArtHUB, který lze využít pro vzdělávání nebo workshopy. Je zde kreslírna, funguje tu sklep a dvorek, kde je možné uspořádat koncert nebo výstavu, k dispozici je i komunitní půjčovna se základním vybavením pro nekomerční nepolitické veřejné akce konané na Praze 3.
V minulém roce se tu například ve spolupráci s nadačním fondem Chance 4 Children konalo setkání dětí z dětských domovů, které zde absolvovaly workshopy nebo našly zázemí při objevování hlavního města.
Ze ztichlé stavby u hlučné silnice se postupně stala opět živá Krenovka. Vzrůstající zájem Pražanů i přespolních i přibývající různorodost aktivit v objektu uvnitř i venku je toho důkazem. Všem návštěvníkům Krenovka nabízí bohatou paletu činností, programů a inspirací k dalšímu tvoření, kdy se oni sami mohou podílet na budování společného projektu.
Nezapomenutá historie
Historicky byla budova silně ovlivňována bezprostředně sousedící železnicí, ostatně kulturní památkou se roku 2003 stala jako součást souboru staveb Pražské spojovací dráhy, Státní dráhy a Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Při výstavbě Pražské spojovací dráhy došlo k odstranění jižní části východního křídla, která je patrná ještě na stabilním katastru.
V roce 1874 státní dráhy Krenovku odkoupily; sloužila pak různým způsobem – umístěna zde byla administrativa, v letech 1904 až 1999 se tu tiskly jízdenky (pro tento účel proběhlo například zesílení spodní stavby mohutnými pilíři podpírajícími klenební pasy suterénu, aby mohly být do přízemí nastěhovány těžké stroje), později zde byl opět administrativní provoz nebo dílny.
Dalším výrazným zásahem do podoby budovy bylo vybudování viaduktu Nového spojení (výstavba v letech 2004-2008), kdy byla z prostorových důvodů ubourána ze západu asi 11 m dlouhá část bývalého hostince. Navzdory tomu se však stavba ve větší části dochovala včetně hodnotné fasády a vnitřního členění, ve dvorní části s charakteristickou průběžnou pavlačí vysazenou na segmentových obloucích přízemí.
Za zmínku jistě stojí také umístění Krenovky. Na první pohled nepříliš vlídné prostředí v blízkosti několika dopravních uzlů umí být totiž v pohledu od cyklostezky podél Příběnické ulice překvapivě klidným prostorem, obklopeným dalšími kulturními památkami – drážní měnírnou ve svahu jižně nad Krenovkou, divadlem Ponec východním směrem a také Armádním muzeem výše na úpatí Vítkova, což tomuto místu dodává jedinečný genius loci.
Krenovku připomínáme jako památku měsíce, v tomto kontextu ne snad až tolik pro její vlastní architektonické a kulturně-historické hodnoty, které jsou samy o sobě jistě pozoruhodné mj. v propojení s historií železnice, ale především jako příklad kultivované obnovy naplněné ideálním programem, který se částečně vrací k původního účelu stavby a zároveň přináší pro současnost důležitý kulturní a komunitní přesah.
Podobné, v principu nesložité a nenápadné rekonstrukce památek, navíc kompletně vyplněné projekty prospěšnými obyvatelům města, je třeba vyzdvihnout i proto, aby mohly sloužit jako inspirace ostatním investorům. Život se do tohoto místa nevrátil s vidinou zisku, ale se záměrem obohacení a kultivace svého okolí, a nejen jeho. Právě proto byla Krenovka v roce 2024 nominována na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro v kategorii „příkladná správa památky“.
