Příběh jedinečného nálezu rotundy svatého Václava
Národní památkový ústav vydal novou knihu s názvem Malostranská rotunda svatého Václava v Praze. Jedná se o zásadní publikaci, která přináší nové poznatky ze záchranného archeologického výzkumu této jedinečné památky, ale je i bohatě doplněna půdorysy, kresbami a fotografiemi nalezených předmětů či dobovými mapami.
Při této příležitosti jsme se vydali do prostoru rotundy a popovídali si s autory knihy a archeology Jarmilou Čihákovou a Martinem Mullerem. Jak archeologický výzkum probíhal? A jaký nejzajímavější nález se při výzkumu našel? Nejen o tom si s archeology povídal Tomáš Řepa. Poslechněte si první reportáž PodCastle NPÚ!
Rotunda svatého Václava se nachází na Malé Straně v Praze, kde probíhá archeologický výzkum již od roku 1979. Při stavbě nové kanalizace či sklepů, které následně umožňují archeologické výzkumy, se za 40 let objevilo spoustu nových informací, utvářejících nový obraz o Malé Straně. Roku 1994 bylo v této lokalitě objeveno například opevnění z 10. století. Objev tak vyvrátil zapsané dějiny Prahy z 70. let minulého století, které uváděly, že pod Pražským hradem se nacházelo jen několik kostelíků a domků. K objevení rotundy svatého Václava došlo však až mezi roky 2003–2005 při rekonstrukci Matematicko-fyzikální fakulty v Profesním domě. Na místě se nacházely zásypy až do výšky prvního patra, jejichž časově náročné odklízení předcházelo odkrytí samotného prostoru rotundy.
Rotunda je zasvěcena svatému Václavovi, jelikož na počátku 13. století se v legendě Ut annuncietur I uvádí, že v místě kostela vznikl zázrak. Ten zázrak se udál při translaci těla sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, který měl být podle legendy tři roky po zavraždění sv. Václava. Na místě toho zázraku měl vzniknout kostel, který tu stojí do dnešního dne. Ve 13. století z kostela zbyla pouze rotunda. Má se za to, že zázrak je spojen s touto stavbou, která vznikla dřív, než psal legendista. Když se to propojí do řetězu, je zřejmé, že psal o kostele, kde je nyní rotunda, říká Jarmila Čiháková.
Výrazným prvkem, který upoutá návštěvníka rotundy na první pohled, je dlažba. Podlaha rotundy zakonzervovala dlouhý sled historického vývoje, přičemž nejstarší vrstvy se datují do počátku 9. století. Před rotundou se na místě nacházely jiné církevní stavby a před nimi ještě dřevěné stavby. Důležitým nálezem byl fragment románské dlažby vyšehradského typu, který je u nás nejstarším typem keramických dlaždic u nás. Díky unikátnímu dochování skladby dlaždic z 11. století na podlaze bylo rozpoznáno komplexní geometrické pojetí stavby i jejích detailů – rozměrů půdorysu stavby, rozmístění dochovaných architektonických prvků až po velikost dlaždice – vesměs spolu propojených a navazujících na sebe v podobě komplexního architektonicko-uměleckého díla, založeného na přesném geometrickém výpočtu.
Bádání o rotundách se v posledních letech velice posunulo a výzkum svatováclavské rotundy k tomu jednoznačně přispěl. Ukázalo se například, že rotundy nebyly vyměřovány primitivním způsobem, i když vypadají jednoduše. Jejich půdorys je sofistikovaně vymyšlen a konstruován na základě geometrických postupů, vypráví Jarmila Čiháková a dodává, že rotunda je orientována podle dne zavraždění svatého Václava, ale přitom je orientována směrem k západu. Na západu je Petřín a orientace tak musela být vypočítána, nebyla jen vyměřena. Nečekalo se, že v té době byli tak vyspělí astronomové.
V 17. století si pražští jezuité prosadili výstavbu Profesního domu a rotunda, která se mezitím stala kaplí přiléhající k farnímu kostelu svatého Mikuláše, tak do něj byla zastavěna.
V roce 2018 získala veřejnosti zpřístupněná rotunda nejvyšší evropské památkové ocenění Europa Nostra. Projekt záchrany rotundy byl realizován Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy s podporou Fondů EHP a Norska a soukromých donátorů.
Kniha Malostranská rotunda sv. Václava v Praze k dostání zde
