Prohlášení hotelu Lesní mlýn v Mariánských Lázních kulturní památkou
Novou památkou Karlovarského kraje se stal hotel Lesní mlýn, který se nachází na severním okraji Mariánských Lázní v blízkosti Lesního pramene. Celý komplex je kvalitní ukázkou vývoje lázeňské architektury poslední čtvrtiny 19. století vystavěné v historizujícím slohu inspirovaném italskou neorenesancí.
Mlýn postavil v roce 1833 mlynář Johann Schneider, od roku 1837 sloužil pro turisty a lázeňské hosty. Během let prošel několika přestavbami. V roce 1877 přibyla nízká přístavba se společenskými prostory v historizujícím stylu, současná podoba hotelu pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy byl přestavěn v novorenesančním slohu. Po 2. světové válce hotel dostal nové jméno Alhambra a od roku 1950 byl využíván jako centrální odborářská zotavovna s názvem Donbas. Dům byl několikrát rekonstruován, poslední velkou adaptací prošel v 80. letech 20. století. Po roce 1990 získal zpět svůj původní název Lesní mlýn, avšak v důsledku zrušení odborářské rekreace v roce 1992 zůstal opuštěný a chátral. Od roku 2018 patří areál současnému majiteli, který se postupnými kroky snaží o jeho záchranu a smysluplné využití.
Komplex hotelu Lesní mlýn je ze západu vymezen ulicí Třebízského, z východu pak Úšovickým potokem. Ke komunikaci přiléhá čtyřpodlažní budova hotelu s přízemním protáhlým křídlem bývalé kavárny. Na hlavní objekt na východě přes spojovací krček navazuje přízemní stavba se společenskými prostory, která v jihovýchodní části těsně hraničí s vodotečí. Obsahuje zastřešenou terasu s litinovou kolonádou a velký společenský sál. Součástí areálu je ještě menší ubytovací objekt v místě bývalého mlýna dostavěný na částečně zachovaných konstrukcích přízemí.
V kontextu Mariánských Lázní se jedná o jedinečně a celistvě zachovaný areál, který si uchoval autentickou podobu i dispozici včetně vazby na okolní krajinu a vodní tok. Jeho poloha v blízkosti Lesního pramene a vycházkových tras z něj činila významný bod lázeňské krajiny. Přestože se v průběhu 20. století měnily společenské okolnosti, základní charakter objektu jako místa odpočinku s ubytovacími a stravovacími službami a možností společenského a kulturního vyžití zůstal zachován. Hodnotný je například bohatě zdobený štukový strop s neorenesanční výmalbou velkého společenského sálu dochovaný v ucelené podobě nedotknuté pozdějšími stavebními úpravami, stejně jako litinová konstrukce verandy.
