Historická zeleň a památky zahradního umění
Zahrady, parky a veřejná zeleň, tedy památky zahradního umění, které obklopují mnohá zámecká sídla nebo zkrášlují historická města, byly ještě v 19. století považovány za vrcholná umělecká díla. Tyto architektonické a vegetační kompozice vznikaly v souladu s estetickými názory, životním stylem, filozofickými postoji a zahradní kulturou své doby.
Ty nejhodnotnější zahrady a parky jsou chráněny jako kulturní památky, jiné sice chráněny nejsou, a přesto mohou být významným dokladem historického a společenského vývoje, životního stylu a zahradní kultury minulosti.
Na rozdíl od staveb či obrazů jsou památky zahradního umění z podstaty proměnlivé – rostliny a další přírodní složky mění podobu jednak v průběhu sezony v závislosti na ročním období, jednak se díky růstu vyvíjejí i v dlouhodobém časovém horizontu. Živé, vyvíjející se a zanikající organismy, které tvoří podstatnou část jejich struktury, je třeba neustále obměňovat.
Specifikem Karlovarského kraje je takzvaná lázeňská terapeutická krajina, obklopující světoznámá centra západočeského lázeňského trojúhelníku – Karlových Varů, Mariánských Lázní, Františkových Lázní či Lázní Kynžvart. Lázeňská terapeutická krajina zahrnuje krajinné přírodní parky a lesoparky, které protínají promenádní stezky pro zdravotní vycházky lázeňských hostů a doplňuje řada vyhlídek, odpočívadel, pavilonů, rozhleden a další.
Specifická pravidla pro údržbu, konzervaci, restaurování a restituci památek zahradního umění stanoví tzv. Florentská charta, kterou ICOMOS potvrdil v roce 1981. Tato mezinárodní úmluva řadí historické zahrady a parky k památkám a navazuje na předchozí tzv. Benátskou chartu z roku 1964, jež se týkala zachování a restaurování památek a sídel obecně.
Rychlý kontakt
Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.