Obnova dálničního mostu u Vojslavic

Silniční mosty představují specifický druh staveb, který klade vysoké nároky na údržbu, bezpečnost i zátěžové podmínky. Unikátní dálniční most u Vojslavic se díky přístupu Ředitelství silnic a dálnic, jež most spravuje, podařilo obnovit s respektem k jeho autenticitě i architektonickým hodnotám.
Dálniční úsek u Vojslavic na Humpolecku tvoří unikátní dvouúrovňová konstrukce mostů. Horní stavba ze 70. let 20. století je součástí dnešní dálnice D1 a stojí na čtyřech masivních pilířích. Pod ní se nachází spodní most, který se měl původně stát součástí prvorepublikové páteřní dálnice z Čech až na Podkarpatskou Rus, za protektorátu však byla realizace několikrát přerušena a v roce 1950 zcela zastavena. Při stavbě nové dálnice již nedokončený most nesplňoval normové požadavky, proto nad ním byl vybudován most nový. Unikátnost stavby nespočívá jen v patrové konstrukci dvou mostů nad sebou, ale i v detailech, které odrážejí etapy přerušované výstavby dálnice.
Před více než deseti lety byl vypracován projekt na rekonstrukci obou mostů, který ovšem zahrnoval zásahy neslučitelné s památkovými hodnotami stavby. Nepříznivé vyhlídky se podařilo odvrátit a díky přístupu Ředitelství silnic a dálnic byla v roce 2021 zahájena řada průzkumů. Technický stav mostu tak mohl být objektivně vyhodnocen. Následně započala podle nového projektu obnova, která probíhala s respektem k hodnotám výjimečné stavby. Povrchy betonu byly sanovány s ohledem ke struktuře původního dřevěného bednění, provedeny věrné repliky zábradelních dílců, byly zachovány veškeré původní kamenné obruby, respektován nedokončený povrch severní mostovky a opraveny kamenné opěrné zdi. Důležitým parametrem bylo udržet mimořádnou subtilnost konstrukcí. Ačkoliv se totiž jedná o stavbu obřích rozměrů – délka mostu dosahuje 175 m, šířka 23,4 m a výška od paty oblouku po mostovku činí 22 m, je most vybudován z tenkých železobetonových profilů (např. většinová plocha nosných pilířů dosahuje tloušťky pouhých 15 cm). Stavbu doplnilo několik nových, nenápadných technických prvků (lapač mastných nečistot ukrytý pod zem či obslužná schodiště).

„V rámci své činnosti se Ředitelství silnic a dálnic obvykle nesetkává s tak složitými úkoly jako byla rekonstrukce vojslavického mostu, respektive obou mostů. Horního, aby splňoval potřeby pro modernizaci D1, a spodního, aby se zastavila degradace a došlo ke zlepšení stavebního stavu, vše při respektu k historické hodnotě stavby. Díky konstruktivní spolupráci stavařů a památkářů se podařilo, že práce komplikované ochranou vodního zdroje Švihov byly provedeny do zdárného konce. Most je dále užíván ke svému účelu, slouží veřejnosti, a doufejme, ještě dlouho bude“, vysvětluje Tomáš Gross, ředitel Závodu Praha Ředitelství silnic a dálnic.

Díky zodpovědnému přístupu zástupců Ředitelství silnic a dálnic se podařilo nalézt řešení obnovy, které přispělo ke smysluplné rekonstrukci, jež proběhla s ohledem na mechanické vlastnosti mostu, aniž by se narušila dokumentární a architektonická unikátnost stavby. Výsledek lze považovat za inspirativní příklad pro jiné rekonstrukce architektonicky hodnotných technických staveb, které musejí podléhat bezpečnostním a dopravním standardům.
Na cenu NPÚ v kategorii Obnova památky je navrženo Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní podnik, Závod Praha, zastoupené Ing. Tomášem Grossem, Ph.D., ředitelem Závodu Praha a Ing. Ivanem Čásenským, který prováděl technický dozor při rekonstrukci mostu.

Záchrana a restaurování cyklu lunetových obrazů ze života sv. Augustina a Svaté rodiny v Havlíčkově Brodě 

V roce 2024 se završila dlouholetá záchrana souboru 44 barokních lunetových obrazů z bývalého augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě. Restaurování mimořádně hodnotného souboru představuje významný příspěvek k obnově kulturního dědictví regionu i celé České republiky.
Soubor je dílem malíře Jakuba Pischela z 1. poloviny 18. století a tvoří jej dva tematické cykly: Ze života Svaté rodiny a Ze života sv. Augustina. Obrazy byly původně určeny pro výzdobu kleneb na chodbách kláštera, čemuž odpovídá jejich lunetový tvar i značné rozměry (přibližně 130 × 340 cm). Díla se vyznačují jednotnou kompozicí s kulisovitým uspořádáním scén, které jsou zasazené do architektonického či přírodního prostředí, často s hlubokými pohledy do krajiny a městskými vedutami.

Obrazy byly nalezeny v 80. letech 20. století ve zcela havarijním stavu na půdě klášterního kostela Svaté rodiny. Malby byly silně znečištěné, potrhané a napadené plísní, často bez rámů. Následně byly přemístěny do sklepa, kde se jejich stav nadále zhoršoval. I přes neutěšený stav obrazů byl soubor pro svou kulturněhistorickou hodnotu v roce 2006 prohlášen kulturní památkou. V roce 2009 obrazy přešly do majetku města Havlíčkův Brod, které se ujalo jejich náročné obnovy. 
Obnova probíhala po etapách od roku 2009, za účasti několika restaurátorských týmů. Zásahy zahrnovaly stabilizaci pláten, tedy rentoaláž, následně retuše a finální konzervaci ochrannými laky. Financování projektu bylo zajištěno s podporou Ministerstva kultury ČR, Kraje Vysočina a města Havlíčkův Brod. Vzhledem k tomu, že po josefínských reformách klášter přestal plnit svou původní funkci a prodělal změny, nebylo možné všechny restaurované obrazy navrátit do prostoru, pro který byly původně určeny. Přesto je většina z nich v chodbách budovy instalována, menší část je pak uložena v depozitáři. Město Havlíčkův Brod nadále hledá možnosti, jak zajistit vhodnější prezentaci celého cyklu.

"Cesta k záchraně vzácných lunet byla od samého počátku jejich znovunalezení nejistá a komplikovaná. Ještě v roce 2009 se mnozí zastupitelé obávali, že náklady na jejich záchranu a restaurování výrazně přesáhnou přijatelné limity města. Nakonec se dobré dílo podařilo a unikátní cenná barokní památka, která byla od svého počátku svázána s naším městem, je zachráněna. V Havlíčkově Brodě budou tak oba soubory v rozsáhlé zrestaurované podobě připraveny k vidění pro všechny příznivce barokního výtvarného umění", konstatuje Libor Honzárek, místostarosta města Havlíčkův Brod.

Projekt restaurování cyklu lunetových obrazů v Havlíčkově Brodě je ukázkou systematické a odpovědné péče o kulturní dědictví, realizované s respektem k historickým hodnotám děl i současným požadavkům na jejich uchování a zpřístupnění veřejnosti. Soubor je výjimečný nejen svým rozsahem, ale také kvalitou provedení a tematickým zpracováním. Jedná se o jednu z mála uceleně dochovaných sérií lunetových obrazů v českém prostředí, srovnatelná díla lze nalézt například v bývalém klášteře sv. Václava na Zderaze v Praze (cyklus od Karla Škréty, ze kterého se dochovalo pouze osm obrazů) nebo v bývalém klášteře augustiniánů-kanovníků v Třeboni. 
Na cenu Národního památkového ústavu v kategorii Záchrana památky je navrženo město Havlíčkův Brod zastoupené Bc. Liborem Honzárkem, místostarostou města Havlíčkův Brod.

Objev předlokačního osídlení města Třebíče

Archeologické výzkumy v Třebíči v letech 2021–2024 odhalily dosud neznámé osídlení z 12. a 13. století. Nálezy dokládají existenci dvou dvorců, v jednom případě s unikátně dochovanými konstrukcemi. Objev významně upřesňuje vývoj lokality a osvětluje dosud málo známou problematiku sídel elity v 12. a na počátku 13. století. 
Dva záchranné archeologické výzkumy proběhly v rámci rekonstrukce infrastruktury v historickém centru Třebíče. První z odkrytých areálů, situovaný na dnešním Karlově náměstí, byl dendrochronologicky datován do 40.–80. let 12. století. Tvořila jej nadzemní obytná stavba obklopená řemeslným okrskem s výjimečně dochovanými základy dřevěných konstrukcí. Druhý dvorec vznikl na přelomu 12. a 13. století v okolí dnešního kostela sv. Martina. Areál byl částečně obehnán masivním příkopem doplněným o dřevěnou palisádu a postupně zanikl v průběhu 13. století.
Již před vznikem dvorce existoval v tamním prostoru hřbitov využívaný až do raného novověku. Přítomnost nejstarších hrobů z 12. až počátku 13. století naznačuje, že se zde nacházel i románský předchůdce dnešního kostela, vybudovaný před lokací města, tj. vyměřením dnešního půdorysu kolem Karlova náměstí a obdařením lokality městskými právy. Po zániku opevnění dvorce byl zasypaný příkop využit k ne zcela běžnému aktu, a to k nepietnímu uložení těl několika dospělých mužů. S největší pravděpodobností šlo o popravené; nelze přitom vyloučit, že místo jejich uložení bylo zároveň i místem popravy. Pomocí radiokarbonové metody se ukázalo, že těla byla pohřbena v průběhu 13. století, tedy opět před založením města v jeho dnešním půdorysu.
Ačkoliv se předlokační osídlení v jádru Třebíče na základě starších výzkumů předpokládalo, jeho rozsah a stáří očekávány nebyly. Překvapivá je zejména přítomnost dvou areálů, které lze spojit s působením elit, v takto těsné blízkosti – dvorce od sebe dělí pouhých 130 metrů. Toto zjištění je výjimečné i v celostátním kontextu, podobně jako stav dochování staršího z dvorců.

 „Historické jádro Třebíče nás od prvního dne výzkumu nepřestávalo udivovat bohatostí nálezů. Zejména objevy z časů před založením města doslova překopaly pohled na nejstarší etapu zdejšího osídlení, o kterém nebylo téměř nic známo. Tato éra přerodu raného středověku ve vrcholný je v mnoha ohledech stále zahalena tajemstvím, a to nejen v případě Třebíče, ale v rámci celé republiky. Výzkum tak přidal další pomyslný dílek do historické skládačky, snažící se o poznání naší společné minulosti“, konstatuje Aleš Hoch, vedoucí archeologického oddělení Muzea Vysočiny Jihlava.

Muzeum Vysočiny Jihlava se zasloužilo o profesionální provedení výzkumů, které realizovalo ve spolupráci se společností Archaia Brno, z. ú. Vedoucí výzkumů Mgr. Aleš Hoch, Ph.D., koordinoval práci zapojených organizací a dalších odborníků, zejména v oblasti přírodovědných analýz. V širším autorském kolektivu připravil populárně-naučnou publikaci Zmizelá Třebíč – výpověď archeologie k dějinám města a dvě stálé expozice: Zmizelá Třebíč a Komnata života a smrti. Významná byla rovněž podpora ze strany města Třebíče, které financovalo nejen výzkumy, ale nad rámec svých zákonných povinností umožnilo vznik expozic či provedení doplňujících přírodovědných analýz. 

 „Archeologické výzkumy, které probíhaly v minulých letech v centru Třebíče, nám nejenom poodhalují dosud neznámou minulost našeho města, ale představují i hluboké kořeny, na kterých Třebíč stojí. Poznání naší historie, a to i té nejstarší, je klíčové pro naši identitu a pro to, jak budujeme naši budoucnost. Je to inspirace pro současné obyvatele a důkaz toho, že naše město má bohatý příběh, který stojí za to chránit a dále rozvíjet pro další generace“, upřesnil Pavel Pacal, starosta města Třebíč.
Na cenu Národního památkového ústavu v kategorii Objev, nález je navrženo Muzeum Vysočiny Jihlava, p. o., zastoupené vedoucím archeologického oddělení Mgr. Alešem Hochem, Ph.D. a město Třebíč zastoupené starostou města Mgr. Pavlem Pacalem.

Za Kraj Vysočina nominovalo telčské pracoviště NPÚ v kategorii za příkladnou správu památky Záchranu a příkladnou správu sklářské v Huti Jakub v Tasicích, kde se správcům objektu neúnavným úsilím podařilo kompletně vybavenou sklárnu zachránit a vdechnout druhý život v podobě mnoha pořádaných kulturních akcí. Více informacích o sklárně a o možnostech její příp. návštěvy na Sklárna Tasice.

Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje Národní památkový ústav od roku 2014. Jejím cílem je ukázat, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o to přičinili. Ceny Národního památkového ústavu, tzv. památkářské Oscary, jsou udělovány v 5 hlavních kategoriích (obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace a popularizace; záchrana památky) a vítězné projekty vybírá odborná porota. V dalších kategoriích je pak udělena cena za příkladnou správu památky, je oceněna osobnost památkové péče a jsou uděleny také Cena generální ředitelky NPÚ a Cena veřejnosti Památky děkují. 
Informace o hlasování naleznete na Památky děkují.