Měla propojit průmyslový severovýchod Čech s rozvíjející se rakouskou železniční sítí a umožnit spojení s Vídní, Prahou a prostřednictvím Žitavsko-liberecké dráhy se Saskem. Odbočné křídlo z Jaroměře do Svatoňovic směřovalo ke zdrojům svatoňovického a žacléřského uhlí a po prodloužení v roce 1868 dosáhlo Královce a Seidenbergu. V roce 1868 vznikla Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) jako dceřiná společnost SNDVB. Obě společnosti pak podléhaly jednomu stavebnímu ředitelství. Kniha o SNDVB je první z publikací, které mapují dochovaný stavební a technický fond sítí ÖNWB a SNDVB. Přehledná typologie a výběrový katalog formulují památkové hodnoty v kontextu stavebního a historického vývoje obou společností.

Publikace vyšla v českém jazyce a také v anglické mutaci a lze ji zakoupit na e-shopu NPÚ