Veřejnosti nově zpřístupněná jídelna Dolního zámku v Bečově nad Teplou je prvním krokem reinstalace zámeckého piana nobile, v němž byla až do roku 2021 umístěna expozice prezentující unikátní relikviář sv. Maura. Poté, co byla vzácná památka nově instalována v tzv. Pluhovských domech, správa státního zámku Bečov nad Teplou a pracovníci příslušné Územní památkové správy přikročili k obnově historicky autentické podoby interiérů. Na podlahu se tak díky tomu místo betonové podlahy mohla opět vrátit dřevěná podlaha a místo ocelových dveří jsou nyní ve výklencích opět okna.
Unikátní soubor rámovaných grafických listů, zlacené garnýže nesoucí textilní dekorace, pětice reliéfních mosazných mís s plyšovými podložkami i rozkládací jídelní stůl byly před návratem na své původní místo pečlivě restaurovány, a to převážně v restaurátorských dílnách ÚPS v Ústí nad Labem. „Díky tomu, že máme k dispozici historické fotografie, inventáře vybavení zámku z konce 19. a počátku 20. století i další archivní prameny, víme dosti přesně, jak vypadaly místnosti 1. patra po úpravách za Friedricha Beaufort-Spontina. V případě jídelny se s velkou dávkou štěstí dochovala i značná část původního mobiliáře,“ říká Petra Načeradská, spoluautorka scénáře dlouho plánované reinstalace.
Friedrich Georg 4. vévoda von Beaufort-Spontin (1843-1916) zamýšlel využít Dolní zámek pro bohaté bruselské sbírky. Ve slavnostní jídelně pozoruhodného osmiúhelníkového půdorysu instaloval sbírku kolorovaných mědirytů zobrazujících renesanční malby Raffaelovy lodžie Apoštolského paláce ve Vatikánu, realizované v letech 1517–1519. Unikátní mědiryty, velkoformátové kolorované grafické listy, vydané v Římě v letech 1772–1777, byly adjustovány ve zlacených rámech pořízených roku 1870.
13 biblických výjevů doprovází 26 grafických listů s tzv. groteskami vytvořenými podle renesanční výmalby lodžií inspirované antickými malbami objevenými v rozsáhlém komplexu Zlatého paláce císaře Nerona v Římě; dochované temné prostory paláce připomínaly jeskyně – grotty, odtud název. „Rytcem kolekce velkoformátových grafických listů byl italský mistr Giovanni Ottaviani. Na ryteckých předlohách se ovšem podílela řada dalších umělců. Vydavatelem grafických listů byl Giovanni Volpato“, přibližuje Mgr. Kateřina Nývltová, správkyně depozitáře státního hradu a zámku Bečov, podílející se na reinstalaci zámecké jídelny.
Zároveň se sbírkou římských velkoformátových grafik ve zlacených rámech vévoda instaloval velkoformátové reliéfní mosazné mísy adjustované v červených sametových čalounech na okenní parapety slavnostní jídelny.
Výrobky z barevných kovů se označují jako dinanderie, podle významného střediska produkce a obchodu v belgickém městě Dinant. Bečovské dinanderie byly zhotoveny technikou tepání, francouzsky zvanou repoussé. Kovotepec – repousser motiv postupně vytepával z rubu kujného kovového plátu uloženého na plastickém podkladu, obvykle asfaltovém, z líce pak motiv dotvářel a případně ciseloval.
Mísy s reliéfními portréty z doby renesance a baroku byly původně určeny k representaci starobylosti rodu, především v královských a vévodských representačních jídelnách. V 19. století se originální renesanční a barokní reliéfní mísy (a další representační nádobí) staly žádanými sběratelskými předměty. Dobové módě sběratelství ovšem vyhověly i historizující imitace originálů.
Bečovské mísy, pravděpodobně belgického původu, jsou imitace provedené v historizujícím stylu 17. a 18. století. Na 5 velkoformátových mísách o průměru téměř 1 metr, obkroužených tzv. festony, tj. rostlinnými a ovocnými věnci a další raně barokní ornamentikou, jsou vyobrazeny portréty osobností 17. a 18. století:
Francisco de Moura de Corte Real (1621-1675), guvernér tehdejšího Španělského Nizozemí, týž na druhé míse. Dále Anna Stuartovna (1665-1714), královna Anglie, Skotska a Irska, Ludvík XV. (1710-1774), král Francie a Navarrya neznámý velmož z 18. století.
Svatební banket v jídelně bečovského Dolního zámku:
Instalace svatebního banketu ve společenské jídelně Dolního zámku v Bečově nad Teplou je inspirována svatbou Marie Alžběty hraběnky von Beaufort-Spontin a Alexe Františka prince von Croÿ, konanou dne 7. října 1931. Vychází z dochovaného menu o šesti chodech.
Svatební hostiny měly v aristokratickém prostředí obvykle několikadenní charakter. První den byl věnován příjezdu hostů a neformálnímu setkání, následující den svatebnímu obřadu a hlavnímu banketu. Třetí den pak následovala tzv. velká snídaně, která nahrazovala hlavní denní jídlo a po níž většina hostů odjížděla. „Večeře se v tomto typu slavnostního režimu nepodávala, neboť funkci hlavního jídla přebírala právě slavnostní snídaně následujícího dne. Poté již setrvávali pouze nejbližší rodinní příslušníci,“ vysvětluje PhDr. Vítězslav Štajnochr, historik a odborník na dějiny šlechtické každodennosti a slavnostní kultury.
Na původním rozkládacím stole jídelny je ovšem prostřeno pouze pro osmnáct osob; velikost stolu, resp. počet míst bylo nutno redukovat s ohledem na dnešní návštěvnický provoz, ve skutečnosti byl počet svatebčanů u tabule vyšší.
Jitka Bukovjanová, odbornice na revitalizaci zámeckých interiérů dále popisuje banketní tabuli a zmiňuje se o symbolice svatebního stolu. „Střed banketní tabule tvoří zrcadlový nástolník vystrojený ohrádkou ze skládaných ubrousků představující nymfeum, tj. jezero při prameni jako svatyni vodních nymf – krásných panenských bohyní vod.“
Svatební banket koncipovala a v součinnosti se správou státního hradu a zámku Bečov nad Teplou realizovala Jitka Bukovjanová ve spolupráci s PhDr. Vítězslavem Štajnochrem, Ph.D. Realizátoři jsou autory řady revitalizací zámeckých interiérů, nových zámeckých instalací, periodických výstav a řady tematických knižních publikací. „Je nádherné být iniciátory a součástí neuvěřitelného procesu obnovy někdejší zámecké jídelny, která byla v devadesátých letech a na počátku milénia přeměněna v trezorovou místnost s pancéřovanými okenicemi pro relikviář sv. Maura opět v honosnou a reprezentativní prostoru. Díky shodě šťastných okolností a množstvím zapojených odborníků můžeme tuto místnost autenticky rekonstruovat do její povodní podoby. Je to jako když se ošklivé kačátko promění v labuť“ libuje si Tomáš Wizovský kastelán SHZ Bečov. Polygonální zámecké věž se tak díky nově reinstalované jídelně a předtím rekonstruované knihovně a kapli sv. Petra může řadit mezi plnohodnotné autentické prostory zámku věrohodně odkazující na reprezentativní, ale i osobní život předchozích šlechtických majitelů Beaufort-Spontinů.
