S hlubokou lítostí oznamujeme, že dne 11. května 2023 zemřela ve věku devadesáti jedna let významná památkářka, etnografka a organizátorka folklórních festivalů a slavností PhDr. Věra Kovářů. Po maturitě na brněnském gymnáziu studovala v letech 1950–1955 národopis a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde roku 1978 obhájila titul PhDr. Etnografii se věnovala po celý život. Nejdříve jako zaměstnankyně Krajského domu kultury v Brně, později v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Moravském zemském muzeu v Brně. V roce 1969 přijala nabídku na práci v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Brně, kde následně působila téměř čtyřicet let. Názvy organizace se měnily, Věra Kovářů zůstávala. S neutuchajícím elánem a energií sobě vlastní usilovala na Národním památkovém ústavu o záchranu památek lidového stavitelství, spolupracovala s významnými výzkumnými etnografickými institucemi, zejména pak se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, a podílela se na vydávání řady odborných textů, článků a publikací. K jejím nesporným zásluhám patří zejména snahy o vydání pozůstalosti předního znalce lidové architektury Antonína Kuriala, jehož dílo dnes patří i díky Věře Kovářů k pilířům bádání o lidové architektuře na Moravě. Donedávna působila v Památkové radě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Kroměříži a české sekci Mezinárodní rady organizátorů folklórních festivalů a lidového umění.

Její jméno bylo známé v odborných kruzích, ale skloňovali ho také obyvatelé obcí na Slovácku, Valašsku, Podhorácku a zejména Horácku. Vysočina, zdejší krajina, lidé, zvyky a architektura, patřila k jejím vášním. V zimních měsících si brala na služební cesty běžky a majitele zdejších usedlostí nepřestávala udivovat podrobnými znalostmi jejich rodinných poměrů a minulostí zdejších domů. Na sklonku svého působení ve službách Národního památkového ústavu byla živoucí legendou, jejíž povědomí o lidové architektuře na Moravě předčilo mnohé knihovny a archivy.

Vedle svého odborného zaměření se Věra Kovářů po celý život věnovala folklóru, zejména pak tanci. Od padesátých let byla členkou několika souborů, například Poľana, Bartošův soubor lidových písní a tanců, Kašava, kde nejdříve působila jako zpěvačka a tanečnice, a kde také nalezla svého celoživotního partnera. Postupem času se stala instruktorkou lidového tance a autorkou nejrůznějších choreografií a scénických bloků. Ovšem ani v této oblasti nezapřela své vzdělání. Jako spolupracovnice Státního ústavu pro lidovou píseň, který v současnosti splynul s Etnologickým ústavem Akademie věd ČR, sbírala lidové písně a tance. V této souvislosti připravila řadu rozhlasových pořadů, věnovaných folklóru a významným sběratelským osobnostem, z nichž mnohé považovala za své přátele. Věra Kovářů tak zanechala nesmazatelnou stopu v etnografii i její popularizaci. Po celý život se snažila udržovat zdroje lidové kultury na Moravě, bez ohledu na to, zda šlo o architekturu, krajinu, zvyky, folklór či lidové umění. Její dílo nebude zapomenuta a patří jí velký dík.