Fragment městského opevnění v Hustopečích je v ČR unikátní památkou, jejíž vznik má souvislost se zeměpanským povolením z roku 1510.

Patří do značné svébytné kategorie fortifikací stavěných v jižní a jihovýchodní části státu pod vlivem sílících obav z tureckého nebezpečí. V té době byla k výstavbě obranných prvků nucena i sídla, jež nedokázala v krátké době finančně a organizačně zabezpečit výstavbu plnohodnotných a situaci adekvátních hradeb. K úkolu přistupovala specifickým, někdy značně formálním řešením, v jehož důsledku skutečné využití opevnění k danému účelu mohlo být sporné. Nízká kvalita provedení, příští vývoj událostí a další ekonomický pokles takto ohrazených městeček vedl k tomu, že jejich rychle vystavěná goticko-renesanční opevnění brzy takřka zcela zanikla a pokud dále se dochovala, v důsledku chvatu při výstavbě však podléhala záhy zkáze.

Hustopeče patří k těm výjimkám, kde se přes všechny ztráty zachovaly cenné fragmenty originálně řešené hradby. Část opevnění s baštou se dochovala v ulici Na Hradbách, kde hradební zdi uzavíraly pozemky a později se staly součástí hospodářských objektů – stodol. Hradba byla patrně vystavěna na zemním valu, který však v důsledku novodobých úprav zanikl a tím došlo k částečnému obnažení základové partie zdiva a následně mnohdy jeho statickému narušení. Tato základová část zdiva je poněkud silnější než regulérní nadzemní a tvořil ji lomový kámen spojovaný vápennou maltou. Vlastní hradba je cihelná, relativně tenká (síla na 1+1/2 cihly) a maximálně 2 m vysoká, zakončená dovnitř skloněnou pultovou stříškou. Aktivní obraně mohly sloužit pouze nečetné klíčové střílny, k jejichž nikám byl přístup přímo z úrovně terénu a podkovovité bašty.

Nejlépe dochovaný úsek – fragment vlastní hradby – stojí na severním konci parcely č. 425, jenž jako jediný zůstal do současnosti kompletní a navazuje na dochovanou půlkruhovou baštu, u níž proběhla oprava na přelomu roku 2010 – 2011. Ve spodní části hradební stěny orientované do zahrady (výše zmíněné odhalené základové části zdiva) se nacházejí zazděné niky, za kterými je zásyp a přibližně ve střední části valeně klenutý sklepní prostor. Tato prostora i celá stěna byla degradována povětrnostními vlivy, chybějící údržbou a náletovou zelení. Zdivo bylo na několika místech prasklé, zjevně staticky narušené, s lokálními kavernami po vypadaném materiálu. Technický stav byl tedy velmi vážný. Vzhledem k těmto skutečnostem, hodnotě dochovaného opevnění a uvědomělosti vlastníků, došlo po několikaleté přípravě k opravě, jež byla provedena z finančních důvodů po etapách. Probíhala v letech 2010 a 2012.

V I. etapě (rok. 2010) bylo provedeno zabezpečení spodní části stěny orientované do zahrady. Došlo k její stabilizaci kotvením pomocí tyčových kotev, doplněním drenáží; ve sklepních prostorách za zdí k vyčištění trhlin, jejich vyspárování a lokálnímu doplnění materiálu, dále k obnově klenutých překladů, vstupního otvoru do sklepa a ostění.

Ve II. etapě (rok. 2012) byly práce soustředěny především v nadzemní části hradby, kdy bylo provedeno přezdění degradovaných ploch a doplnění chybějící části zdiva s maximálním použitím původních cihel kladených v návaznosti na původní vazbu. Dále došlo k úpravě – srovnání – horní části a doplnění koruny zdiva – pultové stříšky – z plných cihel uložených na plocho a ve spádu.

Na závěr bylo provedeno hloubkové spárování zdiva a omítnutí vápennou jednovrstvou omítkou, utaženou z ruky dřevěným hladítkem, povrchově ošetřenou vápenným pačokem.

K obnově omítkové vrstvy bylo přistoupeno ze dvou důvodu:

1. původně bylo zdivo omítnuté, tedy návrat k autentické podobě;
2. jako ochrana před povětrnostními vlivy, zejména historického cihelného materiálu.

Koruna hradby byla ošetřena mazaninou z vápenné, mírně nastavené malty a ošetřena hydrofobizačním nátěrem bázi silikonové pryskyřice v organickém rozpouštědle.

Projektantem stavby byl OK-atelier s.r.o., Zámecké náměstí 2, Břeclav (zodpovědný projektant Dalibor Klusáček), zhotovitelem firma SASTA-CZ, a. s., Votroubkova 11, Brno.

Dílčí potíže při památkové obnově:

• Práce probíhaly po etapách dle finančních možností soukromého vlastníka.
• Průtahy se změnou vlastníka z důvodu zajištění provádění budoucí údržby, (převod z osoby fyzické na právnickou).
• Převod na nového vlastníka a dořešení jeho finanční spoluúčasti odsunuly práce do pozdního podzimu a zimních měsíců.
• Časově limitované čerpání finančního příspěvku z havarijního fondu MK ČR.
• Technologické postupy v teplotách zimních měsíců (použitý větší obsah cementové složky).
• I přes památkový dohled nad akcí došlo k použití technologických postupů, dnes již nevyhovujících, zažilých z minulosti u některých dodavatelských firem statického zabezpečení, které bylo nutno dodatečně eliminovat.

Odborný dohled/autor textu: PhDr. Vlasta Šrámková

Cena Patrimonium pro futuro