Výstavu připravili společně s restaurátory pracovníci oddělení restaurování Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích, ve spolupráci s oddělením prezentace, instalací a expozic územní památkové správy NPÚ v Českých Budějovicích.  Prostřednictvím výstavních panelů a trojrozměrných exponátů ve stavu před a po restaurování autoři prezentují záchranu kulturních památek v jižních Čechách realizovanou v posledních letech.

Ze státních sbírek je na výstavě připomenuto například restaurování dvou stolů bohatě zdobených slonovinou, želvovinou a perletí, jejichž stolní desky byly nešťastnou náhodou poškozeny v období extrémních srážek v roce 2006, kdy zateklo do střechy zámku Hluboká. Komplexní restaurování obou stolů si vyžádalo téměř patnáct měsíců intenzivní práce. Nyní mohou stoly obdivovat návštěvníci hlubockého zámku.

Od roku 1860 sloužila k vytápění ložnice Černínů na Hluboké barokní kachlová kamna zdobená modrými fajánsovými kachlíčky s  motivy jezdců, vojáků a venkovanů.  Silně poškozena byla v sedmdesátých letech 20. století, kdy se v nich necitlivě topilo uhlím. Před restaurováním měla popraskanou a odprýskávající glazuru, byly ulámány dekorativní detaily, takže se vytrácela jejich zdobnost. Kamna byla restaurována v roce 2016 v rámci rehabilitace hostinských apartmá.

Zajímavý a náročný úkol pro restaurátorky textilu znamenalo restaurování obleku hudebníka ze státního hradu a zámku Český Krumlov. Oblek, který byl poprvé zaznamenán v zámeckém inventáři roku 1760, byl před restaurováním značně znečištěný. „Vlivem používání byl mechanicky poškozený a neodborně opravený hrubou záplatou,“ upřesňuje Kateřina Cichrová, jedna z autorek výstavy. V jedné z kapes byl nalezen smotek starých novin se zbytky tabáku a pepře, historického přípravku proti molům. Restaurátorky oblek šetrně očistily, neodborně zašité záplaty odstranily a otvory zacelily pomocí tkaní jehlou. Oblek je vystaven v depozitáři zámeckého barokního divadla v Českém Krumlově.

Jen v nevelkém množství se v Čechách dochovaly takzvané optické tisky, které vznikaly tak, aby vytvářely trojrozměrný dojem a mohly být promítány pomocí přístroje zvaného zograskop, jakési televize 18. století. Několik z nich se zachovalo ve sbírkách jindřichohradeckého zámku. Vlivem dlouhodobého působení vysoké vlhkosti došlo k jejich zvlnění a napadení plísní. Při restaurování byly tisky očištěny, vyběleny a retušovány. Doplněné podlepy grafických listů byly načerněny původní technologií a tím byla obnovena jejich promítací schopnost. Od roku 2010 zdobí zrestaurované optické tisky biliárový pokoj Jiřího Františka Buquoye na hradě Rožmberk.

Skutečnost, že si obce váží svých památek, je doložena kupříkladu restaurováním procesních korouhví z návesních kaplí Jména Panny Marie v Políkně a sv. Jana Křtitele v Mníšku na Jindřichohradecku či restaurováním kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého v Budíškovicích u Dačic. Zvláštní ocenění a titul Památka roku 2014 získalo restaurování nástěnné malby v kapli sv. Kříže ve Slavonicích. estaurování nástěnné výmalby zámeckého sálu v Měšicích u Tábora či záchrana vzácného barokního obrazového cyklu ze života sv. Jana Nepomuckého ze zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého v Němčicích na Strakonicku přinášejí pozitivní příklady záchrany kulturního dědictví soukromými majiteli. 

V letech 2014–2015 proběhlo restaurování původních vrat, nástěnné malby a kamenných erbů na Rožmberské bráně cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě, které je nominováno na Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Záchrana vzácného relikviáře s ostatky sv. Hippolyta z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci se uskutečnila mezi lety 2013–2015. Zajímavým příkladem restaurátorských prací je rehabilitace kamenné kazatelny z roku 1660, stojící u kostela sv. Marka v Soběslavi. Velmi vzácný epitaf rodiny Aufftifferovy ze 17. století, původně umístěný ve hřbitovním kostele Nejsvětější trojice v Jindřichově Hradci byl římskokatolickou farností v Jindřichově Hradci po restaurování zapůjčen do Muzea Jindřichohradecka.   

„Výstava má připomenout nejen povinnost a nutnost starat se o historické kulturní dědictví, ale také náročnou práci restaurátorů, památkářů, nezbytné finanční náklady státu, soukromých majitelů, obcí i církví,“ dodává Ludmila Ourodová, jedna z autorek výstavy, a dodává: „Výstava má také připomenout, že spolupráce všech zúčastněných při záchraně historického a kulturního dědictví našeho státu pro další generace přináší velkou radost a stojí za to.“