Siluety středověkých hradů a jejich zřícenin jsou neodmyslitelnou součástí jihočeské krajiny.

Z hlediska typů zde nalezneme hrady s obvodovou zástavbou (Příběnice, Myšenec, Zvíkov), kastely (Písek, Kotnov, Orlík), bergfritové (Šelmberk) a donjonové dispozice (Kozí Hrádek, Choustník), ojediněle i hrady vycházející z tzv. bezvěžové dispozice (Pořešín) a ve své době velmi moderní dvoupalácové dispozice (Helfenburk, Dívčí Kámen).

Hrady stavěli nejen královští stavebníci, ale v jižních Čechách to byli zejména Vítkovci, kteří k ochraně a správě rozsáhlých panství, sahajících hluboko do rakouských zemí, vystavěli v průběhu staletí síť mohutných i drobnějších hradů.

Zvláštní skupinou jsou tzv. horské hrádky budované zejména na přelomu 13. a 14. století. Tyto nevelké objekty plnily funkci opěrných a strážných bodů na dálkových cestách nebo chránily nově zakládané osady v jejich okolí. Účelově budované hrádky s převažující vojenskou funkcí většinou postrádaly honosnější budovy určené pro trvalé obývání.  V jižních Čechách do kategorie horských hrádků řadíme několik zaniklých objektů situovaných převážně na výrazných vrcholech v horském a podhorském pásmu Šumavy. Jedná se o hrádek neznámého jména na Stožecké skále (k. ú. České Žleby, okr. Prachatice), hrad Hausberk u Perneku (k. ú. Maňávka, okr. Český Krumlov) a Thurmberg u Malšína (k. ú. Ostrov na Šumavě, okr. Český Krumlov), dřevěný hrádek byl patrně také předchůdcem hradu Vítkův Kámen u Svatého Tomáše (k. ú. Pasečná, okr. Český Krumlov).

Hrady plnily několik funkcí. Vedle rezidenční i ekonomicko - správní a reprezentační. Jednou z nejdůležitějších funkcí pak byla funkce vojenská.  Od počátku 16. století se vojenská funkce hradů uplatňovala stále méně a některé hrady po určitou dobu plnily funkci nouzově udržovaných správní objektů, ty šťastnější byly přestavěny do podoby nového rezidenčního typu architektury – zámku (Český Krumlov, Hluboká, Jindřichův Hradec, Stráž nad Nežárkou, Blatná, Vimperk, Rožmberk, Bechyně, Orlík a další).

Většina hradů však byla ponechána svému osudu a postupně se proměnily ve zříceniny. Často se staly levným zdrojem stavebního materiálu, byly postupně rozebírány a dodnes z nich zůstaly zachovány jen více či méně zřetelné terénní stopy.

Teprve období romantismu před polovinou 19. století vyvolalo novou vlnu zájmu o středověké hrady. Některé stavby, zámky i zříceniny, tehdy byly romanticky přestavovány (Hluboká) a upravovány (Rožmberk, Šelmberk), vznikala řada vyobrazení (vedut) a byla vydávána první vědecká díla s tematikou středových hradů. Prohlubování poznání o jednotlivých stavbách pokračuje dodnes. Přispívá tak k popularizaci středověké architektury, zejména je ale základem pro záchranu a údržbu desítek hradních zřícenin. Péče o ně leží nejen na státu a obcích, ale také na soukromých vlastnících, zájmových sdruženích a nadšených jednotlivcích, kterým patří zasloužený dík.