Památky s mezinárodním statusem

Památky s mezinárodním statusem (nebo také s nadnárodním významem) jsou na základě různých mezinárodních smluv a dohod označeny za obzvláště cenné nikoli pro jeden národ či zemi, ale pro celé lidstvo. Figurují v různých mezinárodních seznamech, z nichž nejznámější je Seznam světového dědictví, kterému se pracovně, ale méně přesně říká „seznam památek UNESCO“.

Vybrané památky významné pro Evropu jsou označovány značkou Evropské dědictví. Druhý protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturního dědictví při ozbrojeném konfliktu poskytuje nejvýznamnějším památkám zvláštní ochranu v případě válek.

Seznam světového dědictví

Hodnotovou kategorií nadnárodního významu, která v našem památkovém fondu zaujímá výjimečné místo, jsou statky (properties) zapsané na World Heritage List / Liste du patrimoine mondial , česky Seznam světového dědictví (známý také jako tzv. seznam památek UNESCO). Tento seznam vychází z Úmluvy o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví z roku 1972 (The World Heritage ConventionLa Convention du patrimoine mondial) a jsou do něho zapisovány památky, sídla a přírodní útvary či lokality s mimořádnou celosvětovou hodnotou (outstanding universal value). Úmluva vychází z ušlechtilých principů úcty k dědictví všech kultur, sdílení hodnot tohoto dědictví a vzájemné solidarity a pomoci všech zemí a národů při jejich uchování.

Koncept světového dědictví je výjimečný svým celosvětovým dosahem. Statky světového dědictví patří lidem celého světa bez ohledu na území, na kterém se nacházejí. Od 90. let 20. století přibývají na tento seznam nejhodnotnější památky České republiky, které mají díky právním nástrojům a systému památkové péče zajištěnou budoucnost.

Přistoupením k Úmluvě o ochraně světového dědictví státy vyjadřují svou vůli spolupodílet se na snaze mezinárodního společenství chránit, zachovat a předat dalším generacím kulturní a přírodní dědictví celosvětově významné hodnoty.

Seznam světového dědictví se proměňuje každý rok, v závislosti na společném rozhodování mezivládního Výboru pro světové dědictví. Seznam je veřejně dostupný na rozsáhlém webovém portálu, který spravuje Centrum Světového dědictví,  jež je součástí UNESCO a sídlí v Paříži. Toto centrum plní řadu funkcí ve vztahu ke světovému dědictví a organizuje zasedání Výboru pro světové dědictví, odborné semináře a workshopy. Pro státy, které jsou Smluvními stranami Úmluvy o ochraně světového dědictví, zajišťuje i odborný metodický servis tím, že vyvíjí učební materiály, které zvyšují povědomí o ochraně dědictví, a informuje veřejnost o otázkách světového dědictví.

Co znamená zápis na Seznam světového dědictví?

Zapsáním památky na Seznam světového dědictví se uznává jeho výjimečná světová hodnota. Taková památka je vynikající tím, že reprezentuje kulturní a přírodní bohatství naší planety, a to do té míry, že je cenná nejen pro místo, kde se nachází, ale zároveň i pro celé lidstvo. Památky, které se mají stát součástí světového dědictví, jsou považovány za nejlepší doklady kulturního a přírodního dědictví, které mají být předány budoucím generacím.

Tuto odpovědnou roli plní systém spolupráce klíčových aktérů v agendě světového dědictví. Prestiž, kterou země se statky uvedenými na Seznamu světového dědictví získají, působí jako katalyzátor pro posílení pocitu odpovědnosti vůči místům, která mají ve své péči. Zápis na Seznam světového dědictví nepřináší zásadní právní změny, naopak se zápisem potvrzuje, že v průběhu hodnocení bylo shledáno, že národní předpisy a opatření nelegislativní povahy jsou kvalitní.

Státy ale podle kompetencí dotčených subjektů musí garantovat nezbytné podmínky pro uchování takových památek do budoucna, což zejména znamená, že u statků uvedených na Seznamu světového dědictví je třeba vytvořit strategii správy, která stanoví přesná památková opatření a kontrolní mechanismy, jejichž účinnost je sledována prostřednictvím monitoringu a reportingu. Pro jednotlivé statky světového dědcitví je proto zpracováván koncepční plán péče, který přesahuje témata památkové péče, ale týká se statku jako celku, včetně strategie udržitelného turismu, vhodné formy prezentace a dalších důležitých témat. Pro takový materiál se i v ČR používá mezinárodně srozumitelný pojem Management Plan. Jeho přípravu velmi podporuje i Ministerstvo kultury, například s využitím dotačního programu Podpora pro památky UNESCO.

Periodický reporting a národní monitoring statků světového dědictví

Periodický reporting je jedním z požadavků Úmluvy o světovém kulturním a přírodním dědictví. Je závazný pro všechny státy, které k Úmluvě přistoupily. Proces  reportingu přispívá ke globálním monitoringu stavu zachování statků, které jsou vedeny na Seznamu světového dědictví. Obvykle se provádí v šestiletých cyklech, hromadně v rámci  jednotlivých regionů.

Doposud proběhly 2 cykly tohoto reportingu, pro region Evropa a Severní Amerika, kam patří Česká republika, byly dotazníky vyplňovány v letech 2012–2013, se sumárním vyhodnocením v roce 2014, v jehož rámci byla připravena i publikace. Po ukončení každého cyklu obvykle nastává proces vyhodnocení, tzv. reflexní období, během kterého jsou vypracovány analýzy shromážděných dat a navrhovány souhrny opatření, která by měla zajistit zlepšení stavu zapsaných statků.

Dotazník Periodického reportingu je členěn do dvou částí, tzv. sekcí, přičemž sekci I vyplňuje vždy národní kontaktní místo oficiálně nahlášené Centru světového dědictví –  Focal point – v případě České republiky je jím Národní památkový ústav. Druhou část dotazníku vyplňuje pověřený site manager daného statku. Národní památkový ústav, Generální ředitelství poskytuje site managerům podporu a metodickou pomoc v průběhu celého procesu včetně přípravy na něj.

V ČR je navíc zaveden národní systém sledování stavu zachování statků světového dědictví. Jde o tzv. roční monitoring zajišťovaný pracovníky NPÚ prostřednictvím ročních monitorovacích zpráv. Tyto zprávy jsou předávány na Ministerstvo kultury a rovněž archivovány v NPÚ.

Jak se vybírají památky pro Seznam světového dědictví?

Základním principem výběru památek do Seznamu světového dědictví je jejich výjimečná světová hodnota, což je pojem definovaný Úmluvou o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.

Výjimečná světová hodnota představuje takový mimořádný kulturní a/nebo přírodní význam, který se dotýká lidstva jako takového a který široce přesahuje národní hranice. Zároveň splňuje podmínky jako jedinečnost, autenticita a celistvost. Neméně důležité je zformulování vize jejich budoucnosti – popis existujících právních nástrojů a konkrétních podmínek k odpovědné péči o takovou památku nebo území na národní úrovni. Z toho vyplývá, že v Seznamu světového dědictví nemohou být všechny hodnotné památky. Seznam je velmi výběrový a zapsané památky částečně symbolicky zastupují určitý stavební typ daného období v širším regionu. Výběr podléhá i určitým geopolitickým hlediskům, protože Výbor pro světové dědictví usiluje kromě tematické pestrosti a hledání nejvýznamnějších památek i o vyvážené zastoupení jednotlivých členských států a regionů jako celků.

Má-li být nějaké památce nebo území přiznána výjimečná světová hodnota, pak musí:

  • splnit jedno či více z deseti kritérií výběru,
  • splňovat podmínky integrity/celistvosti (a v případě kulturního dědictví splňovat ještě podmínku autenticity/pravosti),
  • mít přiměřený systém ochrany a řízení, aby byla zajištěna jeho budoucnost.

Kritéria pro kulturní a přírodní památky jsou uvedena v Prováděcích směrnicích k naplňování Úmluvy o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví a poskytují smluvním státům Úmluvy návod pro její správnou formulaci. Kritérií je celkem deset, z čehož prvních šest tvoří základ pro popis výjimečné světové hodnoty kulturních statků a další čtyři pro popis hodnot přírodních statků. Pokud lze hodnoty a význam některé lokality zdůvodnit podle kritérií z obou skupin, jedná se o tzv. smíšené statky.

Kritéria pro výběr památek k zápisu na Seznam světového dědictví

Navrhované památce je přiznává výjimečná světová hodnota, pokud splňuje alespoň jedno z následujících deseti kritérií. Navrhované statky musejí:

(i) představovat vrcholný výtvor lidské tvořivosti,

(ii) svědčit o výrazné výměně vlivů po dané období nebo ve vymezené kulturní oblasti či ve vývoji stavebnictví nebo technologií, monumentálního umění, projektování měst nebo krajinné tvorby,

(iii) přinášet jedinečné, nebo alespoň mimořádné svědectví o kulturní tradici nebo o žijící či již zaniklé civilizaci,

(iv) představovat vynikající příklad určitého typu stavby nebo stavebního či technologického komplexu anebo krajiny, která je dokladem jednoho či více význačných období v dějinách lidstva,

(v) být vynikajícím příkladem tradičního lidského sídla, tradičního využití vnitrozemského území nebo moře, které je reprezentativní pro určitou kulturu (nebo kultury) či pro vzájemné působení člověka a životního prostředí, zejména pokud se toto prostředí stalo zranitelným pod dopadem nezvratné přeměny,

(vi) být přímo nebo okrajově spojeny s konkrétními událostmi nebo tradicemi, myšlenkovými proudy, způsoby víry nebo uměleckými či literárními díly, která mají výjimečný světový význam. (Výbor pro světové dědictví se přitom domnívá, že toto kritérium má být přiznáno nějakému statku pokud možno pouze společně s dalšími kritérii),

(vii) představovat mimořádné přírodní jevy nebo oblasti, které vyjadřují přírodní krásy a mají mimořádný estetický význam,

(viii) být mimořádně reprezentativními příklady hlavních stádií v dějinách planety Země, včetně svědectví o vývoji života, geologických procesech probíhajících během vývoje zemských útvarů nebo geomorfologických či fyziografických prvků, které mají velký význam,

(ix) být mimořádně reprezentativními příklady ekologických a biologických procesů v průběhu evoluce a vývoje ekosystémů, jakož i společenství rostlin a zvířat, ať už suchozemských, vodních, pobřežních a mořských,

(x) obsahovat přírodní, nejreprezentativnější a nejdůležitější stanoviště pro zachování biologické rozmanitosti in situ, včetně těch stanovišť, kde přežívají ohrožené druhy, které mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska vědy nebo zachovalosti.

Lokality se statusem světového dědictví v České republice jsou obecně dobře známy. Málokdo však přesně zná definice jejich vynikajících světových hodnot a jejich přesné hranice. Publikace Světové dědictví a Česká republika, připravená Národním památkovým ústavem a Českým národním komitétem ICOMOS, se proto zaměřuje na propagaci a prezentaci lokalit Světového dědictví a na otázky související se zachováním jejich hodnot. Dvojjazyčná podoba publikace a výkladový slovník mohou pomoci posílit mezinárodní spolupráci, s cílem sdílet celosvětové hodnoty a odpovědnosti za jejich uchování pro příští generace. Vysvětluje proto i základní role subjektů, které se na ochraně světového dědictví podílejí. Kniha obsahuje i přesnou definici výjimečné světové hodnoty pro každou z památek světového dědictví v České republice a mapku s jeho přesným vymezením.

Ke stažení


Další vytipované památky se o zápis na Seznam světového dědictví ucházejí, jejich soupis je na takzvaném indikativním seznamu. Indikativní seznam (seznam záměrů) je seznam statků, které hodlá konkrétní smluvní stát v budoucnosti nominovat na Seznam světového dědictví. Je zároveň užitečným zdrojem informací pro ostatní státy, protože je veřejně dostupný na webu Centra světového dědictví.

kandidáti z české republiky

Památkový katalog (ÚSKP)

zpět na památkový fond