Národní památkový ústav za podpory Senátu Parlamentu České republiky a Ministerstva kultury zahajuje ve Valdštejnské zahradě další výstavu věnovanou příslušníkům rodu Valdštejnů, tentokrát těch, jejichž životní stopa nedosáhla slávy Albrechta z Valdštejna, přesto se jejich skutky a činy významně zapsaly do české historie. Výstava plynule navazuje na předchozí velmi úspěšnou výstavu ve Valdštejnské zahradě u Krápníkové stěny, která se věnovala nejvýznamnějším příslušníkům rodu. Výstava s názvem Valdštejnové známí i neznámí je jedním z výstupů projektu Valdštejnové – lvi ve službách císařů, který je součástí dlouhodobého cyklu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů. Záštitu nad výstavou převzal senátor Tomáš Czernin. Autorem výstavy je historik a kastelán státního zámku Benešov nad Ploučnicí PhDr. Zdeněk Henig. Umístěna je mezi prvním nádvořím a Valdštejnskou zahradou a bude přístupna veřejnosti až do 11. října 2020.
Výstava se zaměřuje na neobjevené členy rodu. Jedním z nich je například Josef Karel Emanuel z Valdštejna-Vartenberka, který sloužil v císařské armádě, kde dosáhl hodnosti generála. V roce 1785 si přivedl do Duchcova proslulého světoběžníka Giacoma Girolama Casanovu, který zde nakonec strávil posledních třináct let svého života jako zámecký knihovník. Vedle něho hostil na duchcovském zámku také velkou řadu osobností, mezi které patřil německý spisovatel, básník, dramatik, estetik a historik Friedrich Schiller, který v roce 1791 studoval v zámeckém archivu prameny pro své drama o Valdštejnovi. Dalšími významnými osobnostmi byli německý básník, prozaik a dramatik Johann Wolfgang Goethe a německý skladatel Ludwig van Beethoven. Ten mladšímu bratrovi duchcovského zámeckého pána, svému mecenáši a příteli Ferdinandu Arnoštovi z Valdštejna (1762–1823) věnoval velkou klavírní sonátu (opus 53), zvanou Valdštejnská.
Karel Arnošt z Valdštejna započal úspěšnou dvorskou dráhu na dvoře císaře Leopolda I. v roce 1689, kdy se stal říšským radou. V témže roce byl také pověřen diplomatickou misí do Španělska. V roce 1691 se stal mimořádným vyslancem v Polsku, v roce 1693 působil jako vyslanec v Savojsku a o dva roky později v Braniborsku. Jako úspěšný diplomat působil v letech 1695–1696 v Berlíně. V roce 1697 byl jmenován císařským tajným radou a následujícího roku obdržel od španělského krále Karla II. Řád zlatého rouna. V letech 1698–1699 působil jako mimořádný vyslanec u francouzského královského dvora ve Versailles. V roce 1700 byl císařem Leopoldem I. vyslán do Portugalska, kde bylo jeho úkolem získat portugalské spojenectví na počátku války o španělské dědictví. Když v květnu roku 1703 odcestoval z Portugalska na nizozemské válečné lodi na diplomatickou misi do Francie, byl Francouzi zajat a převezen do Toulonu, později byl vězněn ve Vincennes u Paříže. Byla to odveta za zajetí francouzského maršála Villeroye v Cremoně Rakušany. Oba zajatci pak byli vzájemně vyměněni, a tak došlo po devíti měsících zajetí k Valdštejnově propuštění. Zajetí císařského vyslance vyvolalo rozruch v celé Evropě. Po návratu ze zajetí se stal Karel Arnošt jednou z nejvlivnějších osobností na císařském dvoře.
Emanuel František Arnošt z Valdštejna se stal šestým litoměřickým sídlením biskupem. V době jeho episkopátu došlo k největšímu územnímu rozmachu diecéze. Biskup Emanuel František Arnošt věnoval mnoho času vědě a výtvarnému umění. V Litoměřicích zřídil vědeckou knihovnu a neustále ji doplňoval moderní literaturou z celé Evropy. Podporoval úsilí českých vědců a historiků, např. Galiase Dobnera nebo M. A. Voigta. Emanuel František Arnošt založil také soukromou učenou společnost, která pořádala vědecké přednášky zaměřující se na prohloubení tehdejších znalostí jak z věd humanitních, tak přírodních, zvláště z geologie, věnovaly se též moderním jazykům, zejména francouzštině. Po jeho smrti přešla tato učená společnost do Prahy a položila základy České akademie věd a umění.
Na celkem devíti venkovních panelech jsou připomenuti i další významní představitelé z rodu Valdštejnů, kteří se nezapomenutelně zapsali do české historie.
