V Uherčiccích v současnosti probíhá projekt IROP Zámek Uherčice – šlechtické sídlo jako divadelní scéna, zaměřený na vzorovou památkovou obnovu nejhodnotnějších a zároveň nejohroženější částí zámeckého areálu a jeho prezentaci. Rekonstrukce se bude týkat severního křídla zámku, kde bude plně opraven velký Banketní sál a na něj navazující zázemí pro účinkující i pro návštěvníky. Změna čeká také další čtyři pokoje, které budou vybaveny původním mobiliářem a navážou tak na současnou prohlídkovou trasu. V rámci této etapy bude obnovena také salla terrena s vyhlídkou.

Pozadu nezůstane ani park, který čeká obnova původní historické rozhledny z roku 1802, patřící mezi nejstarší rozhledny na Moravě. V neposlední řadě potěší oko návštěvníka nově opravená kašna v rozáriu. „Plánů je nesmírné množství, avšak jsme závislí na stálém a pravidelném toku financí. Pokud budou i nadále úspěšně získávány prostředky na rekonstrukci, budeme pokračovat v celkové obnově,“ doufá kastelánka.

Alena Lysá: Z Lysic přes Lešnou až do Uherčic

Nová kastelánka uherčického zámku vystudovala slévárenskou technologii, historii ale milovala od mládí, proto se stále vracela na zámek Lysice. Byla nadšená nejen z historických prostor, ale i z příběhů obyvatel, kteří původně na zámku žili. Neméně vzrušující byly i mystické příběhy tradované mezi průvodci z jiných objektů.

Svůj koníček se rozhodla pozvednout na vyšší úroveň v roce 2003, kdy se zapsala na studium památkové péče při NPÚ v Praze. Když se po mateřské dovolené neočekávaně dozvěděla o výběrovém řízení na kastelána zámku Lešná u Valašského Meziříčí, bylo rozhodnutí přihlásit se do konkurzu velmi rychlé. Ostatně s jejími milovanými Lysicemi byl zámek provázán rodovými vazbami. „O to radostnější byla informace, že jsem ve výběrovém řízení uspěla,“ vzpomíná kastelánka.

Jako kastelánka na zámek v Lešné u Valašského Meziříčí, kde se připravovala generální rekonstrukce, nastoupila v roce 2010. Po překvapivě krátkých stavebních pracech a znovuobnovení interiérů se kastelánka začala potýkat s běžnými problémy provozu a plnění velmi vysokých požadavků v rámci udržitelnosti projektu. „Přes počáteční nesnáze se na zámku vytvořil kolektiv lidí, kteří nadšeně připravovali programy pro děti i divadelní představení pro dospělé návštěvníky. Díky jejich nezměrné pomoci jsem dosáhla splnění předepsané dvacetitisícové návštěvnosti ročně,“ vypráví.

Alena Lysá pochází z Vysočiny, kam se postupem doby chtěla vrátit. Zámek Uherčice jí padl do oka již v roce 2001, kdy ho náhodou objevila při své dovolené na Vranovské přehradě. „První prohlídka ve mně zanechala hluboký dojem nádherného objektu, který je však ve fatálním technickém stavu. Zámek mně svým kouzlem učaroval, proto jsem při cestách na jih Moravy vždy vyšetřila čas na návštěvu tohoto objektu a z povzdáli sledovala proměny a záchranu tohoto objektu, ať se jednalo o výměnu střech či obnovu štukové výzdoby na prohlídkové trase,“ vzpomíná.

Když bylo v roce 2018 vyhlášeno výběrové řízení na kastelána zámku Uherčice, Alena Lysá neváhala a hned se přihlásila. „Tímto krokem se vracím o osm let zpátky, neboť i tento objekt čeká rozsáhlá rekonstrukce, která je však většího rozsahu, než byla oprava Lešné,“ popsala Alena Lysá, která po předchozích zkušenostech ví, že ji čeká nelehký úkol a spousta nesnadné práce.

Eva Štěpánová: Z Bezdězu přes Svojanov do Uherčic

Také profesní život odcházející kastelánky Evy Štěpánové je téměř celý svázán s památkovými objekty. Rodačka ze starobylého Znojma začínala jako průvodkyně na hradě Bezděz. Později pracovala jako dokumentátorka sbírek a na kastelánský post nastoupila na hradě Svojanov. Na tomto místě pracovala i poté, co se v rámci restitucí vrátil hrad do majetku města Poličky. Eva Štěpánová během svého působení na Svojanově dokázala hradu se sterilními interiéry navrátit „hradního ducha“. Jejím přičiněním byla rovněž obnovena hradní gotická zahrada, kterou opět provoněly bylinky v užitkové části i záhony mnohokvětých růží. Eva Štěpánová působila na hradě Svojanov do února 1994. Po krátké epizodě na státním hradě Bouzov pak nastoupila v listopadu téhož roku jako kastelánka státního zámku Bučovice, kde působila další dva roky.

Pomyslný kruh se uzavřel v polovině února 1996, kdy se vrátila do rodného kraje, a to jmenováním do funkce kastelánky zámku Uherčice. Před Evou Štěpánovou vyvstala obrovská výzva. Kdysi honosné šlechtické sídlo se od padesátých do osmdesátých let 20. století přičiněním Československých státních statků, Tábora nucené práce a znojemského útvaru Pohraniční stráže změnilo k nepoznání, devastace zámeckého komplexu dospěla až tak daleko, že se dokonce v roce 1985 uvažovalo o jeho demolici.

Pod taktovkou Evy Štěpánové byla zahájena komplexní památková obnova. Uherčice byly zařazeny do Programu záchrany architektonického dědictví, v novém tisíciletí byla navázána spolupráce s britskými nadacemi UK Friends of Czech Historic Buildings, Gardens and Parks a The Friends of Czech Heritage. V roce 2014 byla jedna z částí bývalých knížecích koníren u vstupní brány adaptována na nové návštěvnické zázemí s pokladnou, sociální zařízením a občerstvením. Následovaly úpravy zahrady i lesoparku. V roce 2015 došlo k obnově oken andělské chodby ve starém zámku, a to převážně díky výtěžku z dražby v rámci dobročinného koncertu v roce 2014.