Rok renesanční šlechty

1. 1. 2017 až 31. 12. 2017

Rok renesanční šlechty navazuje na úspěšné projekty Národního památkového ústavu: Rožmberský rok, Pernštejnský rok, Rok francouzské kultury, Rok pánů z Kunštátu či Lucemburský rok připomněly nejvýznamnější aristokratické a panovnické rody vytvářející po staletí dějiny našeho státu.

Rok renesanční šlechty symbolicky otevřela výstava na Pražském hradě nazvaná Mars a Venuše, na níž se návštěvníkům představila klíčová umělecká díla z časů císaře Rudolfa II., která jsou ve sbírkách hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu. Vyvrcholením bude nová expozice s názvem Moravský aristokrat v labyrintu světa na zámku v Bučovicích a výstava Arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský na renesančním zámku Březnice. Do Prahy se Rok renesanční šlechty vrátí opět na konci sezony, a to výstavou Podoby a příběhy, která nabídne jedinečnou kolekci renesančních portrétů a osobních předmětů nejvyšší české a moravské šlechty. Ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích bude od začátku listopadu v pardubickém zámku otevřena výstava Poklady zbrojnic státních hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu, která představí nejhodnotnější palné a chladné zbraně. Menší výstavy a kulturní akce k Roku renesanční šlechty připravuje více než dvacet dalších hradů a zámků, na nichž zanechala renesance nesmazatelné stopy. S významnými osobnostmi z řad renesanční aristokracie, strhující renesanční zámeckou architekturou, skvostnými interiéry i jejich vybavením, malebnými zahradami i desítkami příběhů se návštěvníci setkají ve Velkých Losinách, v Uherčicích, na Pernštejně, v Rožmberku, Českém Krumlově, Třeboni, Červené Lhotě, Jindřichově Hradci, Kratochvíli, Vimperku, Telči, Červeném Poříčí, Horšovském Týně, Náchodě, Opočně, Litomyšli, Slatiňanech, na Frýdlantu, Grabštejně a v Benešově nad Ploučnicí. Součástí Roku renesanční šlechty bude tradiční srpnová Hradozámecká noc na žerotínském zámku v Náměšti nad Oslavou. Rok renesanční šlechty doplní také cyklus výstav s názvem Květiny renesance, který vrátí na české a moravské hrady a zámky květinové výstavy.

Proč je rokem renesance právě letošní sezona? V roce 2017 si připomínáme čtyři klíčová výročí: v roce 1517 předložil teolog a kazatel Martin Luther akademické obci své teze kritizující katolickou církev; o deset let později, tedy roku 1527, se s nástupem Ferdinanda I. Habsburského na český trůn dostává do českého prostředí sama renesance. V roce 1547 byl poražen stavovský odpor v Německu a v Čechách a roku 1627 bylo vydáno obnovené zřízení zemské.

Renesanční aristokracie v českých zemích

Spolu s nástupem Habsburků na svatováclavský trůn v roce 1526 vstoupil do českých zemí i duch renesanční kultury, který s sebou přinesl téměř sto let trvající období nebývalé hospodářské prosperity, náboženské tolerance a zcela mimořádného kulturního rozmachu. Navzdory veškerým těžkostem doby se Čechy a Morava staly kvetoucí krajinou rybníků, vodních kanálů, hospodářských dvorů, úrodných lánů, zahrad, vinic, chmelnic a loveckých obor, do níž byla zasazena skvostná vrchnostenská města a městečka uchvacující svou malebností do současnosti. Právě v nich působily školy, tiskárny a akademie, z nichž se do okolí šířila vzdělanost i zájem o náboženské otázky; odsud vyšly významné projekty české kultury, například Bible kralická či dílo Jana Amose Komenského. Stejně tak dobře se dařilo i umění. Ačkoli nakonec téměř vše zastínil skvostný dvůr saturnského císaře Rudolfa II., díky němuž se Praha stala centrem uměleckého světa, nezůstala ani ta nejmenší města ochuzena o příliv italských stavitelů, kameníků a štukatérů, kteří do země spolu s malíři, sochaři a uměleckými řemeslníky vnesli kulturu italské renesance.

Zásadní podíl na proměně korunních zemí měla aristokracie patřící k nejvýznamnějším politickým i kulturním hráčům na mocenském kolbišti habsburské říše. Urozená společnost tvořila majetkově, nábožensky i národnostně značně nesourodou skupinu. V jejím srdci stály starobylé české a moravské rody po staletí srostlé se svými državami. Tyto mocné a bohaté rodiny doplňovala šlechta zakotvená svými majetky na obou stranách zemské hranice – Liechtensteinové, Rogendorfové, Salhausenové, Redernové či nově příchozí rody vyhřívající se v přízni Habsburků v čele s Dietrichsteiny. Z řad aristokracie vyšli univerzitně vzdělaní a zcestovalí kavalíři, ze kterých se následně stali významní dvořané, diplomaté, vojáci, zemští úředníci, ale i mecenáši umění a kultury: císařský diplomat a okázalý dvořan Vratislav z Pernštejna, prozíravý a umírněný státník Vilém z Rožmberka, jeho mladší bratr, velkorysý milovník života Petr Vok, skvělý hospodář Zikmund Smiřický, stavebník, sběratel a hospodář Zachariáš z Hradce, kultivovaný cestovatel Zdeněk Brtnický z Valdštejna, zbožný intelektuál Karel starší ze Žerotína nebo cestovatel a hudebník Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.