Národní památkový ústav v Ústí nad Labem se nesetkává pouze s pozitivními příklady památkových obnov, ale někdy také se stavebními úpravami, které nemají s památkovou péčí či ochranou nic společného.
Nejsmutnější jsou pak ty případy, kdy k této skutečnosti dojde na objektu, u kterého to je neočekávané a v konečném výsledku zcela nesmyslné. Jedním z takových případů je kostel sv. Anny ve Verneřicích s jeho novým zasklením. Záměrem vlastníka (ŘK farnost) bylo vyměnit všechna okna v kostela za nová, která budou zasklena šestihrany do olova. S tím NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem nesouhlasil, poukazoval na barokní původ současných oken. Profilace verneřických oken s plasticky předstupujícím prutem dělícího kříže křídel se totiž běžně vyskytovala od konce 17. století do 80. let 18. století. Pro ověření, jak jsou okenní výplně kostela skutečně historicky hodnotné, byl proveden v roce 2015 odborný průzkum, který jednoznačně potvrdil, že velká část výplní je barokní, konkrétně z poslední čtvrtiny 18. století. Tato okna nikdy nebyla zasklena šestihrany, ale skleněnými čtyřhrannými tabulkami z foukaného skla. Vlastníkem prosazované šestihrany byly dochovány jen na jediném kusu okna, situovaném v druhotné poloze mimo okenní otvor. O nepůvodnosti řešení svědčí i to, že tyto dochované šestihrany byly z novodobého řezaného strukturovaného skla. Zasklení kostelních oken tabulkami z ručně foukaného skla podporuje i fakt, že již od 18. století obecně dochází k výrobě skleněných tabulek obdélníkového tvaru a ztužující kovové nosníčky jsou vystřídány dřevěnými příčlemi členícími okenní křídlo na menší části, což je právě případ verneřických oken.
Konečně roku 2018 investor souhlasil s opravou technicky způsobilých oken a nikoliv s jejich plošnou výměnou. Na zasklení šestihrany však trval a správní orgán památkové péče (MěÚ Děčín) s ním i přes odmítnutí NPÚ souhlasil. Na kostele se tak nyní vyskytuje zcela ahistorické a nevkusné řešení – okna barokní profilace členěná dřevěnými příčlemi nejsou zasklena skleněnými tabulkami, ale šestihrany do olověné sítě. Tyto šestihrany zároveň zcela nekorespondují s tvarem a členěním dřevěných oken. Výsledkem je paskvil, na který se budou muset obyvatelé Verneřic ještě dlouho dívat.
Příběh je o to smutnější, že k němu vedly osobní estetické zájmy investora a nekompetentnost správního orgánu památkové péče, bez respektu k historii nebo architektuře kostela. Národní památkový ústav v Ústí nad Labem si dovoluje na tento případ upozornit, protože patří opravdu ke špatným realizacím, které se nemohou stát vzorem.
