Zdeňka Mladá vyrůstala v malé vesnici na Příbramsku. Její matka pracovala celý život jako učitelka, otec vystřídal několik povolání, nakonec pracoval u Uranových dolů. Blízký les a procházky po loukách ve Zdeňce vyvolaly hlubší zájem o květiny, přírodu a krajinu. Volba studia byla proto jasná. Po maturitě na Střední zemědělské technické škole, obor zahradnictví, v Mělníce následovalo studium na Vysoké škole zemědělské, fakultě agronomické, v Lednici, obor sadovnictví a krajinářství. Vystudovanému oboru zůstala věrná během celé své profesionální činnosti, projekční i zaměstnanecké. Při své profesi stačila vychovat své dvě dcery Zuzanku a Helenku.

Zdeňka byla členem České komory architektů jako autorizovaný architekt pro obor zahradní a krajinářská tvorba. Zabývala se projektováním generelů ÚSES a podílela se na zpracování projektů rekonstrukcí historických parků v Lednických Rovniach a Devíně. Jako zaměstnanec pracovala nejprve v podniku Sady, lesy a zahradnictví v Praze, posléze v JZD Budětsko, Zahradě Olomouc s. r. o. a od června roku 2002 až do konce života v Národním památkovém ústavu, v územním odborném pracovišti v Praze, posléze na pracovišti středních Čech. Zde se zabývala péčí o památky zahradního umění. Její zájem o ně se vlastně projevil již v tématu její diplomové práce na téma Historický vývoj zahradně architektonického prostoru.

Odborné znalosti ráda předávala, psala i oponentní posudky na diplomové práce. Zúčastňovala se relací o historických zahradách a parcích v rozhlase i televizi a řady konferencí a seminářů (především Dnů Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu v Luhačovicích). Přednášela pro veřejnost a ráda pořádala komentované prohlídky zahrad, na jejichž obnově se i podílela. Šlo zejména o zahrady pod Pražským hradem a Havlíčkovy sady. Její hluboké znalosti a široký rozhled však nenašly, až na několik článků a příspěvků z konferencí, uplatnění v tisku. Bohužel, velmi málo publikovala. Její písemná vyjádření a profesionální postoj při mnohdy nelehkých jednáních, týkajících se mnoha kauz pro památkovou péči zásadních, byly vysoce odborně fundované. Měla výborné koncepční myšlení a cit pro souvislosti, což není ani u zkušených pracovníků zcela běžné. V odborných otázkách byla vždy zásadová a i nelehké kauzy řešila s vysokou odbornou erudicí, osobní angažovaností a noblesou.

V souvislosti s firmou Planta Naturalis, která se zabývá obnovou květnatých luk, každoročně pomáhala s aranžováním živých polních a lučních květin v zahradnictví v Sobotce na akci Česká květnice. Aranžování čerstvých i sušených květin, ve kterém byla naprosto dokonalá, bylo její velkou láskou.

Zdeňka Mladá měla zcela výjimečnou povahu. Přes starosti a problémy, které se jí v životě rozhodně nevyhýbaly, si zachovala pozitivní a optimistický přístup k životu i profesním záležitostem. Byla vždy ochotna pomoci a její přístup a příklad usnadňoval nám, jejím kolegům a přátelům, překonávat pracovní i osobní těžkosti. V  pravou chvíli dokázala svým humorem, optimismem i velmi nakažlivým nadhledem dodat odvahu, sebevědomí a jistotu. Její nezapomenutelný upřímný smích si budeme pamatovat pořád.

Zdenka Poliačiková, Ladislav Špaček, v Praze, 22. 5. 2017