ÚOP v Plzni

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


Díl třetí: Výsledky přírodovědných analýz

Další díl webového „seriálu“ o archeologickém výzkumu barokní záchodové jímky v prelatuře kláštera v Plasích.

Z jímky bylo získáno zhruba 300 nálezů ze dřeva. Ve svrchních vrstvách ležel soubor prken, jež považujeme za zbytky dřevěné konstrukce samotných latrín. Jejich dendrochronologická analýza, která je vnímána jako spolehlivá metoda datování na základě měření šířek letokruhů, prokázala raně novověké stáří s rozptylem datace 1674-1815 (resp. dobu pokácení stromů, ze kterých byla prkna vyrobena). Dokladem užívání záchodů v době i po zrušení kláštera (1785) je prkno s kruhovým otvorem – sedátko, které bylo vyrobeno z borovice pokácené po roce 1807.

Analýzou rostlinných makrozbytků dřev (antrakologie) a anatomie dřeva (xylotomie) bylo doloženo nejméně 15 taxonů (systematických jednotek) dřevin: jedle, smrk, borovice, javor, olše, bříza, habr, líska, buk, jasan, topol, dub, vrba, lípa a jilm. V souboru uhlíků dominuje dub a borovice, v souboru nezuhelnatělého dřeva borovice. Zdrojem palivového a konstrukčního dřeva se tak zdají být zejména kyselé doubravy a bory, v regionu převládající lesní společenstva. Díky této analýze tak např. víme, že dochovaná desková hra „mlýn“ byla vyrobena z lipového dřeva, a poté co praskla, byla vyspravena borovými laťkami.

Hlava, nohy a ruka nalezené loutky, která je zřejmě dokladem kontaktu opata se světským prostředím – opatských návštěv či zábavy služebnictva, byly vyřezány z topolu.

Ohořelé louče byly výlučně borové, kdežto na výrobu dřívek se zářezy (identifikované jako „vrubovky“, což byl předmět sloužící k zaznamenávání počtů), bylo zřejmě použito dřevo, které bylo momentálně „po ruce“ – jedle, smrk, či borovice.

Archeobotanická analýza prokázala mj. přítomnost 86 taxonů vyšších rostlin, z toho 66 taxonů užitkových rostlin raného novověku. Převládaly nezuhelnatělé rostlinné makrozbytky, rozpoznána byla celá řada nově pěstovaných druhů: např. zimostráz, kaštanovník, fenykl, meruzalka, angrešt, myrobalán, rybíz černý a rybíz červený, jejichž makrozbytky ze středověkých archeologických situací buďto vůbec neznáme, nebo známe jen velmi vzácně. Výrazně rozšířený je i sortiment importovaných druhů rostlin. Kromě fíkovníku, který byl běžný i ve středověkých jímkách, se podařilo určit např. rohovník, citroník, vavřín, rýži, palmu datlová a pepřovník černý. Některé staré kulturní druhy, běžně dokládané již ve středověku, jsou ve zkoumaném objektu zastoupeny novými, většinou velkoplodými sortami, jako jsou např. třešeň ptačí (chrupka, srdcovka), líska obecná, ořešák královský, ze slivoní např. pološvestka a pravá švestka. To dokládá značný posun v nauce o druzích a odrůdách ovocných plodin (pomologii) a v pěstování ovocných dřevin obecně. Klášternímu prostředí může odpovídat přítomnost makrozbytků některých rostlin určených pro přípravu postních jídel (hromadné nálezy nažek konopí) a rituálních pokrmů či ozdob (vavřín, rohovník, zimolez).

Pylová analýza přinesla unikátní nález pylu kapary trnité (Capparis spinosa), původem středomořského keře, jehož nerozvinutá poupata naložená v soli považujeme dodnes spíše za exotickou pochutinu. Je otázkou, zda byla tehdy kapara pěstována pro své krásné květy, či diuretické (močopudné) účinky listů a kořene. Celkově ve zkoumaném souboru poněkud překvapivě převažoval pyl čeledi růžovitých. Dále byly zastoupeny pylové typy travin, obilovin (žito a oves), hrachu; z dalších pěstovaných plodin zcela ojediněle pyl pohanky, konopí, chmele či lnu.

Parazitologickou analýzou byla zjištěna vajíčka tasemnice a hlístic, jejichž výskyt u člověka byl v té době běžný.

Velmi zajímavé výsledky přinesla také archeozoologická analýza, při které bylo rozpoznáno minimálně 62 živočišných druhů. V souboru zvířecích kostí a dalšího zoologického materiálu byly odhaleny pozůstatky tehdejší stravy i uhynulých zvířat. Z hospodářsky významných savců bylo zjištěno rovnoměrné zastoupení tura, ovce (nebo kozy) a prasete. V málo zastoupené skupině lovných savců byl rozpoznán pouze zajíc, srnec a jelen. Překvapivě bohatá byla diverzita ptačích druhů. Vrubozobí ptáci byli zastoupeni nálezy kachny (domácí/divoká) a husy domácí. Z hrabavých ptáků byli kromě hojného kura domácího zaznamenáni krocan, křepelka a koroptev. Časté byly pozůstatky měkkozobých ptáků (domácí i divocí holubi a hrdličky) a nalezeny byly kosti dalších divokých ptáků (sluka, kalous, strakapoud). Mezi pěvci bylo objeveno pět našich druhů drozdovitých (drozd zpěvný, drozd kvíčala, drozd brávník, drozd cvrčala a kos černý), havran, špaček a devět druhů malých a menších druhů pěvců. Nálezy pěvců v čele s drozdy jsou dokladem čižby, aktivity poměrně běžné do 19. století. Velmi pravděpodobně se ptáci lapali u příležitostí dnes již pozapomenutých rituálů církevního roku, kdy byly ptačí hody součástí sváteční tabule o svátcích Nanebevzetí Páně a během Svatodušních svátků, tzv. Letnic. Zaznamenány byly také nálezy místních (z rybničních chovů i z říčního rybolovu) i importovaných druhů ryb (tresky a platýsi). K nejčastějším objevům náležely pozůstatky kapra a štiky. Z kaprovitých ryb byly dále zjištěny ostatky několika druhů jelců, plotice, lína a cejna. Okounovité ryby byly zastoupeny nálezy okouna, ježdíka i candáta. Rozpoznány byly i kosti sumce, lososovitých ryb, úhoře. Kromě pozůstatků obratlovců byly zjištěny též ostatky bezobratlých – doložen byl sběr raků, suchozemských i vodních měkkýšů včetně importovaných ústřic. Analýzou bylo zjištěno také odhazování uhynulých zvířat do jímky. Rozpoznány byly zbytky drobných obratlovců (rejsek, myš, hraboš a žába), ale také koček a psů – v obou případech minimálně po třech jedincích. Přítomnost uhynulého psa dokládá ještě další artefakt, ale o tom až v některé z následujících kapitol.

Izotopová analýza prozatím jednoho vzorku dochovaných odstřižků vlasů prokázala, že v době růstu vlasů jedl jejich majitel relativně kvalitní stravu se zastoupením živočišných proteinů, případně ryb. Tato analýza v současné době pokračuje na dalších vzorcích vlasů.

Výzkum provádělo archeologické oddělení NPÚ, ÚOP v Plzni.

Autor článku: Mgr. Marcela Waldmannová, 20. 8. 2020

Externí specialisté:

  • dendrochronologie:       Ing. Tomáš Kyncl
  • analýza dřeva:                 Mgr. Romana Kočárová
  • archeobotanika:             Mgr. Petr Kočár (Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i.) a Mgr. Jarmila Skružná (Botanická zahrada Praha)
  • pylová analýza:                Mgr. Libor Petr, Ph.D.
  • parazitologická analýza: RNDr. Eva Myšková (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích)
  • archeozoologie:              Mgr. Zdeňka Sůvová (Český egyptologický ústav, FF UK)
  • izotopová analýza vlasů: Mgr. Sylva Drtikolová-Kaupová, Ph.D. (Přírodovědecké muzeum Národního muzea Praha)

 

Předchozí díl webového seriálu se zaměřuje na druhové zastoupení artefaktů.

Další díl webového seriálu se zaměří na interpretaci útržků popsaného a potištěného papíru, korespondenci podle početné kolekce dopisních pečetí a numismatiku.