ÚOP v Plzni

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


Díl druhý: Široké spektrum nálezů

Další díl webového „seriálu“ o archeologickém výzkumu barokní záchodové jímky v prelatuře kláštera v Plasích.

Prostředí trvale zvodnělých sedimentů umožňuje kromě běžných archeologických nálezů také dochování organických zbytků. Lze tak s úspěchem provést celou řadu environmentálních analýz. Vzorky pro mikroanalýzy (pylovou a parazitologickou) byly získány vrtem pomocí sondážní tyče před počátkem těžení a odebráním z kolmého profilu organogenního souvrství v průběhu těžení. 

Z každé vrstvy byl dále odebírán vzorek (1 kbelík = 10-15 l) pro jemné laboratorní zpracování, kdy byl sediment proplaven přes soustavu sít o nejmenším průměru ok 0,25 mm za účelem zachycení i těch nejdrobnějších nálezů, např. semen máku. Z hrubého proplachování na místě přes soustavu sít s oky o průměru 4 a 2 mm byly dále ručně vybírány pouhým okem patrné makrozbytky rostlin, pecky, skořápky apod. Materiál zbylý na sítech byl následně usušen při pokojové teplotě a transportován do laboratoře, kde probíhala separace. Kromě zbytků rostlin tak ještě přibyly drobné rybí kůstky, špendlíky, knoflíky, útržky papíru a jiné drobné artefakty, které se při hrubém plavení v mokrém stavu přehlédly.

 

V průběhu terénní části výzkumu byla nezbytná operativní konzultace s příslušnými specialisty o způsobu odběru vzorků (jejich velikosti a množství) či o podmínkách uchování artefaktů z rozličných materiálů. To se týkalo zejména očekávaných artefaktů z organických materiálů, kdy bylo postupně získáno velké množství fragmentů usní a textilií, které bylo třeba co nejrychleji předávat ke konzervaci, aby se nepoškodily při vysychání, nebyly napadeny plísněmi apod.

Ukázka textilií – stav před a po konzervaci. Fota: archiv Západočeského muzea v Plzni.

 

U většiny artefaktů ze dřeva se ukázalo, že jejich konzervace trvale mokrým prostředím byla tak dokonalá, že se po pomalém, přirozeném vysychání nijak nedeformují.

 

Některé nálezy byly jen zpozorovány a nebylo možné je z důvodu jejich velmi pokročilého rozkladu fyzicky zachovat. Je to případ tepelně upraveného vaječného žloutku, přičemž informace o jeho dochování po tak dlouhé době je bezesporu zajímavá, anebo zbytky tištěného i rukopisného textu,  který se podařilo zdokumentovat již pouze fotograficky. Zároveň se naopak ve velmi dobré kondici dochovalo množství fragmentů papíru – převážně z okrajových částí listů.

Kromě výše zmíněných druhů artefaktů či materiálů bylo získáno několik vzorků odstřižků vlasů, množství zvířecích kostí, početná kolekce dopisních pečetí, kovových předmětů včetně mincí, skla a samozřejmě keramiky.

Ukázka kovových artefaktů – stav před a po konzervaci. Foto: archiv Západočeského muzea v Plzni.
Do jímky byly vyhozeny i celé nádoby. Foto: archiv Řehák – SPELEO. Celé hrnce po umytí.

 

Výzkum provádělo archeologické oddělení NPÚ, ÚOP v Plzni.

Autor článku: Mgr. Marcela Waldmannová, 2. 6. 2020

Terénní část výzkumu:

  • technická spolupráce: Řehák – SPELEO s.r.o.
  • odborná spolupráce: Archeos, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Západočeské muzeum v Plzni

 

Předchozí díl webového seriálu se zaměřuje na terénní část výzkumu.

Další díl webového seriálu se zaměřuje na přírodovědné analýzy.