ÚOP v Plzni

územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu


Díl pátý: Vyhodnocení početné kolekce usní, textilií a kovových artefaktů

Další díl webového „seriálu“ o archeologickém výzkumu barokní záchodové jímky v prelatuře kláštera v Plasích.

Po vyhodnocení nálezů z dalších druhů materiálů získáváme konkrétnější představu o řemeslné soběstačnosti kláštera (opatství) osmnáctého století – konkrétně v odvětvích ševcovství, knihařství, krejčovství či čalounictví.

Usně

V souboru usní je zastoupeno na 270 fragmentů, a to i velmi malých rozměrů. Obecně se jedná o usně běžného druhu – kozinu, hovězinu a teletinu. Častěji jsou zastoupeny fragmenty tmavé barvy – kousky černousní, zvaných třísločiněné usně (ty vznikají činěním kůže v rostlinném třísle, např. z kůry stromů), které jsou mnohem odolnější než bělousně, zvané jirchy (z kůže zpracovávané v kamenci vzniká světlá, tenčí useň). Způsoby zpracování kůže jsou dané účelem jejich využití (černouseň je vhodná např. na podešve, desky knih a jemnější jircha třeba na rukavice). Oba druhy usní byly v baroku již běžně užívány.

V souboru převažuje ševcovský odpad – podešvové a podrážkové součásti obuvi v různé fázi ochození, tak jak se sejmuly z obuvi při novém podrážení. Zajímavostí je ústřižek černousně z koziny, který zřejmě sloužil pro zkoušku funkčnosti slepotiskových raznic – na povrchu jsou dokonce patrné stopy zlacení. V tomto případě se jedná o doklad řemesla knižní vazby.

Ústřižek usně, který zřejmě sloužil pro zkoušku funkce slepotiskových raznic, pravděpodobně dekor na ozdobnou knižní vazbu. Foto a kresba: J. Figura.

 

Vyzvednut byl ale také téměř kompletní pár pánských, velmi ochozených střevíců. Podle tvaru špičky s vysokou hranou a silných špalíkových podpatků lze obuv datovat do let 1700 až 1720. Strany nártových dílců a špičky obuvi byly opakovaně opravovány – praskliny se nejprve sešily a následně po dalším poškození překryly záplatami.

Kresebná rekonstrukce nalezeného páru nízké pánské obuvi ke každodennímu použití z období 1700-1720. Určení a rekonstrukce: V. Pilná.

 

Zcela výjimečným artefaktem je psí obojek (připomeňme, že rozbor kostí odhalil pozůstatky nejméně tří psů). Obojek byl nalezen zapnutý na kovovou přezku. Je zhotoven z hovězinové usně, která nese stopy po válcování, jež dalo povrchu dekor, a ozdoben nápisem „PLAS“ z mosazných pukliček. Ty se používaly v dané době zejména pro výrobu čalounických hřebíčků, které se rovněž ve fondu nacházejí; další možností pro využití pukliček je u vazby knih.

Psí obojek – stav před konzervací a po konzervaci (dole). Foto: archiv Západočeského muzea v Plzni.

 

Textilie

Konvolut textilií, dochovaný díky bezkyslíkatému prostředí jímky, čítá na 2500 fragmentů. Škála textilních materiálů a jejich zpracování je velice pestrá – nejpočetnější skupinu představují drobné fragmenty vlněných tkanin, dále drobné kousky hedvábí a v několika případech se jedná o látky vzniklé z rostlinných vláken – tj. len, případně bavlnu a konopí. Obecně je archeologický textil velmi vzácný a bývá proto detailně zkoumán a dokumentován. Kromě textilní suroviny se sleduje také druh tkaninové vazby (pokud je viditelná) – u plaského souboru převažuje plátnová, dále byla zjištěna keprová a atlasová. U některých fragmentů látek se podařilo určit i dostavu (tj. hustotu tkaniny); kresebně jsou zaznamenávány směry osnovy a útku.

Ukázka dokumentace a vyhodnocení textilu: tři fragmenty T46 a, b, e. Vlna s plátnovou vazbou, dostava 9 na 8, jemně valchováno. Šipky naznačují směr osnovy a útku. T46a tři obšívané dírky, T46b dvě obšívané dírky, T46e obšívaná dírka a šev. Foto: archiv Západočeského muzea v Plzni, kresba: V. Pilná.

Původ textilií v plaské jímce lze s největší pravděpodobností hledat v likvidaci krejčovského odpadu při výrobě či úpravách oděvů. Svědčí o tom především střihové okraje na většině kusů, jejich tvar a rozměry. Úzké pruhy textilií nápadně připomínají zastřihované okraje švových záložek před začištěním. Na některých kusech lze pozorovat šikmý směr osnovy a útku, což by opět svědčilo třeba o odstřižku z oblasti dolního lemu, průramku či průkrčníku svrchního oděvu pro trup (např. kněžské kleriky). Na několika kusech byly nalezeny krejčovské úpravy v podobě části zachovaných švových záložek se zbytky švů. Barevnost fragmentů je až na několik málo výjimek tmavohnědá, přičemž se určitě nejedná o barevnost původní. Změnu barvy připisujeme vlivu prostředí záchodové jímky – světlé barvy ztmavly, černé naopak lehce zesvětlaly. U fragmentů textilií rostlinného původu jsou v tloušťce materiálu pozorovatelná místa s původní bílou barevností (barvami cisterciáckého řádového oděvu jsou bílá/šedá a černá). Do souboru textilií můžeme též zahrnout asi desítku oplétaných oděvních knoflíků s dřevěným středem. Jsou obšity dvojitě vedenou hedvábnou nití, která vytváří na povrchu strukturu plátnové vazby. 

Obr. 5: Obšité knoflíky s dřevěným středem. Foto: archiv Západočeského muzea v Plzni.

 

Kovové artefakty

Doklady pozůstatků oděvních částí, potažmo krejčovského řemesla, doplňují drobné kovové nálezy: spínadlo, knoflíky a špendlíky. S obuvnictvím souvisejí dvě malé podkůvky z okovaných bot a také zřejmě přezka. Přítomnost broků můžeme klást do souvislosti s konzumací lovné zvěře – viz např. rozpoznané pozůstatky křepelky, koroptve či zajíce. Zřejmě omylem při úklidu ze stolu sklouzly do jímky jídelní nůž a vidlička; kuchyňské náčiní zastupuje také fragment struhadla. Je otázkou, zda si vyložit přítomnost 31 ks čalounických hřebíčků s ozdobnou pukličkou jako doklad čalounických úprav nábytku na místě. Výbavu na drobné správky a opravy každopádně přestavuje kolekce na první pohled nezajímavých artefaktů, např.: improvizovaná cívka taženého drátu různé tloušťky, plíšky různé velikosti a materiálu, částečně zdeformované zlomky olověných spojů z okenních vitráží. Ty mohly druhotně sloužit třeba jako tavící tyčinky na vysprávky cínováním, jež přímo potvrzuje malý slitek cínu. Dochované soupisy majetku z doby rušení kláštera dokládají cínové nádobí, které bývalo velmi ceněno a v případě defektu běžně vyspravováno. Jedinými kovovými nádobami v jímce byly fragmenty minimálně dvou kotlíkových nádob s vypouklým dnem, které byly vyrobeny z tenkého pocínovaného plechu. Je možné, že v jímce skončily právě po neúspěšném pokusu o vysprávky.

Improvizovaná cívka se dvěma druhy taženého drátu, příklad skladu suroviny – výbavy dílny. Foto: archiv Západočeského muzea v Plzni.

Příklad spektra kovových nálezů: nádoba z tenkého pocínovaného plechu s vypouklým dnem, vpravo nahoře čalounické hřebíčky s ozdobnou pukličkou, hřebíčky, ozdobná kování, řetízky. Foto: archiv Západočeského muzea v Plzni.

Výzkum provádělo archeologické oddělení NPÚ, ÚOP v Plzni.

Autor článku: Mgr. Marcela Waldmannová, 23. 3. 2021

 

Odborné vyhodnocení:

  • historický textil a obuv: Mgr. Veronika Pilná, Ph.D. (NPÚ, ÚOP v Plzni)
  • usně a kovové artefakty (konzultace): Ing. Jindřich Figura

 

Předchozí díl webového seriálu se zaměřuje na užitečné pomocné vědy historické.

Další díl webového seriálu se bude zabývat kuchyňským a stolním nádobím (keramika, sklo, kovy) .