Památkové zóny Pardubického kraje

Tato území sídelních útvarů nebo jejich částí se zpravidla vyznačují zachovalou půdorysnou osnovou a hmotovou strukturou s nižším podílem dochovaných původních historických staveb (historické jádro nebo jeho část, zástavba kolem náměstí). Památkovou zónou vedle sídla může být i historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Památkové zóny mohou mít podobu městské či vesnické památkové zóny. Představují nižší kategorii ochrany památkově hodnotného území.

  • Telecí

Jižní část vesnice Telecí je od roku 2005 vesnickou památkovou zónou. Důvodem ochrany je poměrně velký počet dochovaných roubených domů, které dosud vytvářejí s hospodářskými budovami podobu uzavřených trojbokých nebo čtyřbokých „poličských“ dvorců.

Vesnice je rozložena v táhlém údolí Teleckého potoka. Počátky vsi tzv. lánového typu spadají do doby kolonizace Poličska ve druhé polovině 13. století. První bezpečně doložená zmínka o vsi je ale až z roku 1403. Již tehdy se jmenovala Teleczie. Zástavbu obce tvoří velké množství dochovaných roubených staveb, často uzavřeného charakteru v podobě čtyřbokého tzv. poličského dvorce. Poličsko se řadí k málu regionů s dochovanou předbělohorskou zástavbou. Typické pro zdejší roubené stavby jsou i jejich dřevěné štíty - lomenice, sestavované do ozdobných vzorců. Dalším unikátem lidové architektury na Poličsku jsou roubené polygonální stodoly. Téměř všude již v minulých desetiletích zmizely a dodnes se jich dochovala jen hrstka. Dvě právě v Telecí a to u čp. 10 a u čp. 89. Nejcennější a nejkrásnější památkou lidové architektury v široké oblasti je unikátně dochovaný dvorec čp. 16. Po levé straně dvora stojí mohutný roubený dům s rozlehlou vysokou světnicí a patrovými komorami (tzv. špýcharový dům). Světnice má povalový strop, podepřený jediným trámem. Ve štítu obnovené šindelové střechy je lomenice v podobě „ondřejského“ kříže. Podle dendrochronologického průzkumu pocházejí komory s gotizujícím sedlovým portálkem z doby po polovině 16. století. Vysoká světnice je z počátku 17. století. Do dnešní podoby byl dům upraven na konci 18. století, kdy byly patrně postaveny i stáje, chlívky a kolna. Nejmladší je roubená stodola z počátku 19. století. Obec je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Významným krajinným prvkem jsou i starobylé památné stromy.

  • Heřmanův Městec

Heřmanoměstecká památková zóna byla prohlášena roku 1990 a díky parku náležejícímu k budově zámku, nejvýznamnější památkově chráněné budově města, zaujímá chráněné území značnou rozlohu. V předpolí zámeckého areálu se nachází tzv. „Malé náměstí“ s budovou bývalé správy zámku zvanou Medov, která v současné době prochází celkovou rekonstrukcí. Město dále disponuje významnými sakrálními stavbami, mezi něž se řadí farní kostel sv. Bartoloměje tvořící dominantu náměstí, dále hřbitovní kostel či kostel Československé církve husitské (představuje kvalitní architekturu období tzv. první republiky). Jedinečný je rovněž areál židovských památek, kterému vévodí rekonstruovaná stavba synagogy. Jádro města sice postihly některé necitlivé úpravy a modernizace (za urbanistickou závadu lze jednoznačně považovat průtah frekventované komunikace napříč městem, který do určité míry kompaktnost a celistvost památkové zóny znehodnocuje), urbanisticky však nebylo narušeno a zachovala se řada památkově významných domů. Jedná se přitom jak o barokní domy, tak o klasicistní stavby pocházející z první poloviny 19. století.

  • Chrast

Jádro Městské památkové zóny Chrast tvoří náměstí s centrálně umístěným kostelem a zámkem ve východním čele zástavby. Samotný areál zámku je nejvýznamnější památkou města. Na tento objekt navazuje východním směrem poměrně rozsáhlý park, který přechází v komunikaci lemovanou lipovou alejí, směřující do nedalekých Podlažic. Centrum prodělalo zásadní stavební proměnu po zničujících požárech města roku 1725 a 1774, kdy se původní dřevěná zástavba měnila postupně na zděnou. Z počtu domů zachycených na plánu roku 1839 tehdy existovala přibližně pouhá šestina, neobyčejný nárůst pozorujeme až v první polovině 19. století. Výrazný růst rodinné zástavby pokračoval i ve druhé polovině 20. století, kdy mj. vznikla nová ulice mezi zámeckým parkem a chrašickým mlýnem. Nová ulice vznikla též jihozápadně od náměstí, v důsledku čehož došlo k průrazu na jižní straně náměstí. Vlastní urbanizovaný prostor města je dnes bohužel velmi negativně ovlivněn frekventovanou komunikací, procházející napříč zónou. Tento stav však není reálné v dohledné době změnit.

  • Chrudim

Městská památková zóna zahrnuje území historického jádra v hradbách a části navazujících předměstí. Jádro (dnešní Chrudim I), vystavěné na ostrožně nad řekou Chrudimkou, si zachovalo středověkou strukturu, narušenou jen dílčími zásahy v minulosti (přestavba severovýchodního nároží v 19. a počátku 20. století) i v současnosti (zbourání a zastavění části uliční fronty ve Filištínské ulici, zástavba východní strany severovýchodního bloku Resselova náměstí). Členitost terénu a sevřenost objemu historické zástavby jádra vytváří cenné pohledové hodnoty, které nejsou prakticky narušeny. Dominantu tvoří gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s dvouvěžím vytvářejícím v dálkových pohledech charakteristickou siluetu města. Právě hranice historické struktury byla určující při stanovení územního rozsahu zóny vyhlášené v roce 1990. Na severní a jihozápadní straně tvoří řeka Chrudimka přirozenou hranici zóny. Vodní prvky doplněné ještě městským náhonem při patě ostrožny vytvářejí v kontextu s urbanistickou strukturou nesmírně zajímavý fenomén, jehož potenciál je využit i při soudobých úpravách veřejných prostranství.

  • Luže

Stávajícím centrem Městské památkové zóny Luže je čtvercové náměstí plk. Koukala s radnicí umístěnou ve středu plochy. Toto pravidelné náměstí však souvisí až se středověkou lokací města, původní románské jádro se nacházelo severovýchodním směrem a bylo tvořeno nálevkovitě se rozšiřujícím prostorem, v jehož čele stál farní kostel sv. Bartoloměje. Vzhledem k tomu, že městečko v moderní éře zůstalo daleko od hlavních silničních i železničních tahů a nevznikl zde významnější průmysl, nesledujeme zde výraznější nárůst počtu obyvatel ani zásadnější přestavby historických budov. I díky tomu nebyla původní půdorysná i hmotová struktura města podstatněji narušena. Nepřehlédnutelnou dominantu města i okolí tvoří barokní stavba poutního chrámu Panny Marie Pomocnice křesťanů tyčící se nad městečkem na vrchu zvaném Chlumek. Součástí areálu tohoto poutního chrámu je i rezidence řádu jezuitů vystavěná okolo roku 1670, jen krátce před vyzdvižením chrámu na místě starší poutní kaple. Nelze rovněž nezmínit blízkou zříceninu hradu Košumberk, která, ač situována mimo území MPZ, tvoří dodnes nedílnou součást jejího panoramatu.

  • Skuteč - Předhradí

Urbanistický celek Skuteč – Předhradí je začleněný do malebné krajiny nad přírodním parkem Údolí Krounky a Novohradky. Jeho jádrem je původní opevněný prostor předhradí středověkého hradu Rychmburk, s dochovaným prstencem hradeb s baštami a také renesančním panským pivovarem. Samotný hrad představuje významnou krajinnou dominantu nad údolím a v jeho ochranném pásmu je obsažena nejen památková zóna, ale i většina jeho ostatního území se zástavbou venkovského charakteru, která tvoří historické prostředí městské památkové zóny. Zvláštní hodnota celé zóny spočívá zejména v seskupení veškerých městotvorných prvků na relativně malém území, což s sebou přináší zvláštní a nezaměnitelnou atmosféru místa. V této souvislosti nelze nezmínit ojedinělý prvek „ Panské zahrady“, která byla v posledních letech revitalizována dle dochovaných historických pramenů. Dalšími významnými památkami jsou kupříkladu areál kostela a jednotlivé domy, patřící převážně soukromým majitelům a mající veskrze charakter měšťanských domů.

  • Slatiňansko-Slavicko

Památkovou zónu Slatiňansko-Slavicko tvoří dochovaná komponovaná kulturní krajina. Jde o zahradní, parkové a krajinářské celky navržené zejména z estetických důvodů a pro potřeby lovecké reprezentace majitelů panství, ve vazbě na zámek ve Slatiňanech. Základ dnešní památkové zóny lze hledat v roce 1796, kdy začíná tvorba zámeckého parku ve Slatiňanech. K velkému rozšíření zámeckého parku došlo v letech 1844-48 za knížete Vincence Karla Auersperga. Zvětšený park byl oplocen r. 1879.

Slatiňansko-Slavicko je dokladem velmi dobře dochované krajinné struktury utvářené postupným historickým vývojem. Z krajinářského hlediska je nejcennějším územím část obory navazující na dvůr ve Slavicích, kde je dochováno historické rozdělení pozemků a jejich funkce (louky, pastviny, políčka, ovocný sad, vodní plochy, hospodářský les), původní trasy oborních cest s doprovodnými alejemi (duby v kombinaci s jírovcem), staré oborní rybníky se staletými duby na hrázích, působivé staré solitérní stromy a menší skupiny stromů doplňující volné travnaté plochy. V romantickém údolí řeky Chrudimky se dochovaly oborní cesty budované v poslední třetině 19. století a původní most z roku 1881 pod hradní zříceninou Strádov. Druhou významnou částí historické obory je Kochánovické údolí se soustavou rybníků, a dochovaným panským objektem Tyrolského domu. Nad údolím byla obnovena v původní podobě vyhlídka Chlum. Po obvodu bývalé obory se dochovalo několik hájoven a mysliven v různém stupni novodobých stavebních úprav.

  • Svobodné Hamry

První písemná zmínka o sídelní lokalitě pochází z roku 1654. Původní název Hamr nad Kamenicí (Kamenicí nazývaná do 17. století řeka Chrudimka), byl odvozen od železářského hamru. Železná huť zanikla v průběhu 17. století. Objekt vodního hamru s mlýnicí, je od roku 1993 kulturní památka vybavená v současnosti strojním zařízením z Českokrumlovska. Na vodní kovací hamr využívajícím vodní dílo zaniklé hutě je napojena mlýnice se zařízením na výrobu jáhel a krup (jahelka a krupník). Vodními koly byla poháněna rovněž olejna, plátenická valcha a stoupa na tříslo. Venkovský zámek s renesanční dispozicí ze 16. století (na místě původně tvrz z 15. století s názvem Odranec), po požáru v roce 1896 přestavěn v pseudobarokním stylu. Od roku 1862 majitelem český architekt a stavitel Jan Nevole (1812 – 1903), činný v Čechách a Srbsku, na zámku žil od roku 1863 až do své smrti, hospodařil také na velkostatku náležejícímu k zámku. Během jeho života se zámek stal kulturním centrem s vlasteneckým prvkem a proslul návštěvami výrazných osobností vlastenecké kultury na Vysočině (František Palacký, František Rieger). V 70. letech 20. století opravován a v letech 1982–1996 sídlem muzea lidové architektury a technického stavitelství s názvem Soubor lidových staveb Vysočina (v současnosti Muzeum v přírodě Vysočina se sídlem ve městě Hlinsko). V rámci tzv. restitucí v 90. letech 20. století vrácen do soukromého vlastnictví (od roku 1997 veřejnosti nepřístupný objekt). Zdejší pobyt malířů F. Kavána a G. Macouna připomíná památník stojící přímo naproti roubené hospodě.

  • Kladrubské Polabí

Kulturní krajina Kladrubské Polabí je unikátním příkladem formování a využívání krajiny odvíjející se od chovu koní, jejímž centrem je areál bývalého císařského hřebčína v Kladrubech nad Labem. Zahrnuje i historické systémy vodního hospodářství.

  • Dašice

Dašice leží v polabské rovině při řece Loučné, jejíž pravý břeh tvořil do samého konce 13. století okraj velkého lesního komplexu, táhnoucího se až k řece Orlici. Jeho kolonizace byla provedena na počátku 14. století, Dašicko tedy tvořilo okraj staré sídelní oblasti. Zatímco okolní vesnice Hedčany a Prachovice vznikly zřejmě v 11. století, samotné Dašice jsou prvně doloženy až roku 1318, kdy se připomíná jistý Blažej z Dašic. V té době zde již zřejmě existoval farní kostel, doložený roku 1349. Se zmínkami o tvrzi se setkáváme poprvé kolem roku 1398, vznikla však jistě dříve. V plejádě místních vladyků se jakožto držitel Dašic objevuje v roce 1398 Boček z Kunštátu a z Poděbrad, otec budoucího českého krále Jiříka z Poděbrad. Jako městečko se Dašice nicméně připomínají až roku 1437, o sedmdesát let později samostatné dašické panství zaniklo, neboť je Vilém z Pernštejna přikoupil k Pardubicím.

  • Bystré

Městská památková zóna Bystré byla vyhlášena roku 1990 a kromě jedinečného panoramatu se historicky cenná urbanistická struktura, zahrnující i areál původně trojkřídlého renesančního zámku, opírá o řadu významných památek a dominant. Mezi nimi vyniká zejména kostel sv. Jana Křtitele, upravený do stávající podoby v letech 1722–23, a barokní radnice vystavěná v letech 1717-19, jež nahradila starší radní dům e 16. století. Mezi nejvýznamnější stavby dále patří fara, která je jedním z dokladů barokních přestaveb a úprav města, bývalá církevní škola (dnes budova základní umělecké školy), postavená v bezprostřední blízkosti kostela sv. Jana Křtitele, v jejíž základech se dochovalo zdivo původní kaple sv. Jeronýma z roku 1767, a domy čp. 40, jeden z představitelů zděné lidové architektury konce 18. století, či čp. 84, sloužící kdysi pro potřeby vrchnosti. Mimo centrální náměstí se nachází sokolovna čp. 315, drobná venkovská usedlost čp. 137 a další památkově cenné objekty, které utvářejí jedinečný charakter této zóny.

  • Jevíčko

Základní urbanistická struktura Městské památkové zóny Jevíčko vyhlášené roku 1990 má svůj základ v období vrcholného středověku a její půdorysný rozvrh je velmi intaktně dochován do současnosti. Přestavba města v 19. a na počátku 20. století měla za následek značnou úpravu objektů, proto můžeme na centrálním náměstí spatřit velmi málo autenticky dochovaných domů. Nejstarší a architektonicky nejpozoruhodnější je areál staveb bývalého augustiniánského kláštera s pozdně barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. V jeho těsné blízkosti, taktéž na Komenského náměstí se dochovalo torzo hradeb s městskou věží. Nedaleko na ulici U zámečku čp. 451 se nachází barokně přestavěný zámek, k jehož zázemí přináležela i sýpka umístěná západně a přístupná z ulice K. H. Borovského. Mezi další hodnotné objekty města řadíme například dům čp. 15 na Palackého náměstí, objekt synagogy na ulici Soudní, naproti ležící židovský chudobinec čp. 269 či bývalou koželužnu čp. 224 na ulici Olomoucké.

  • Polička

Území Městské památkové zóny Polička má svůj základ v období vrcholného středověku. Jeho centrum tvoří čtvercové náměstí s pravoúhlým vyústěním ulic na nárožích. Středověká urbanistická kompozice centrálního náměstí byla velice hodnotně stavebně upravena v období pozdního baroka, kdy bylo náměstí doplněno o mariánský sloup, dvě kašny se sochami archanděla Michaela a sv. Jiří, dále o sochu sv. Jana Nepomuckého a barokně přestavěnou radnici. Tento soubor kulturních památek byl prohlášen v roce 2008 za národní kulturní památku, o dva roky později se stal národní kulturní památkou též kostel sv. Jakuba. Ten byl prohlášen společně s rodnou světničkou světoznámého hudebního skladatele Bohuslava Martinů, který má hrob na zdejším hřbitově. Náměstí a přiléhající ulice obklopují měšťanské domy, větší část z nich je prohlášena za kulturní památky. Architektonicky nejzajímavější je dům čp. 59 na Palackého, dům čp. 41 na Masarykově ulici, Tylův dům čp. 53, objekt městského muzea čp. 114 a další domy. 

  • Svitavy

Městská památková zóna má svůj základ v rozsahu města z období vrcholného středověku. Tvoří ji centrální náměstí ulicového typu, které má dvě výrazné dominanty, a to renesanční radniční budovu umístěnou ve středové části náměstí a pozdně barokně přestavěný kostel Navštívení Panny Marie. Výraz středověkého, renesančního a vrcholně barokního města zcela změnil požár roku 1781, který sežehl téměř celé město a díky němuž má nynější zástavba kolem centrálního náměstí především pozdně klasicistní tvarosloví. Převážná většina měšťanských domů obklopujících náměstí, je prohlášena za kulturní památky. Mezi architektonicky nejzajímavější památky řadíme kupříkladu dům U Mouřenína čp. 118, neorenesanční objekt Ottendorferovy knihovny čp. 81, neorenesanční budovu bývalé městské spořitelny čp. 29 (v současnosti objekt Komerční banky) nebo neorenesanční základní školu čp. 38 z roku 1878. V okrajové části zóny se dochovala bašta městského opevnění na Hradební ulici a nelze opomenout kulturní centrum Fabrika, vybudované z bývalé Ettlovy továrny z roku 1925.

  • Vysoká

Vesnice byla založena jako dominikální vesnice v závěru 17. století na popud hraběte Jana Fridricha z Trautmansdorffu. První písmenná zmínka o vesnici pochází z roku 1682. Ve vesnici se nachází 24 čísel popisných - 21 domů a usedlostí a tři chaty. V roce 2004 byla lokalita prohlášena vesnickou památkovou zónou. Ves byla založena rozparcelováním koncových částí dvou velkých lánů od (dvou) usedlostí z Javorníku a koncové části katastru Příluky, na hranicích panství Litomyšlského, majetku města Litomyšle a panství Nové Hrady. Půdorys vsi je lineární lánový, s usedlostmi pravidelně rozloženými ve dvou protilehlých řadách po obou stranách komunikace, na které navazují pruty polností pravidelně rozměřené, které končily lesním porostem, či polnostmi sousední vesnice. Vesnice byla zřejmě založena jako řemeslnická osada zabývající se tkalcovstvím. Usedlosti měly vyměřeny nezbytně nutné minimum půdy, která sloužila pro obživu držitele usedlosti a jeho rodiny. Ve většině usedlostí byla provozována vedlejší činnost, a převažující živností bylo tkalcovství. Tkalcovství a pěstování lnu bylo ve zdejší oblasti rozšířené a tato živnost byla ukončena až expanze bavlny v závěru devatenáctého století. Půdorys vesnice se během svého vývoje příliš neměnil, zůstala zachována struktura ulicovky s malou mírou narušení. Během historického vývoje došlo k zániku několika usedlostí. Většinu domů ve vesnici před zánikem zachránili v druhé polovině dvacátého století chalupáři.

  • Brandýs nad Orlicí

Městská památková zóna Brandýs nad Orlicí je vymezena rozsahem historického centra města a zahrnuje nejvýznamnější dominanty, tedy hrad a zámek na jedné straně a kostel se sokolovnou na straně druhé. Město, jež je zajímavé mimo jiné přesuny šlechtického sídla a vývojem v první polovině dvacátého století, si díky své poloze zachovalo nejen vcelku nenarušené panorama ve výjimečně působivém krajinném rámci, ale v zásadě též původní strukturu zástavby, a to včetně několika roubených maloměstských domů z 19. století situovaných severovýchodně od náměstí. Nevelkému náměstí dominuje stavba radnice, za níž se nachází dvojice kvalitně dochovaných barokních městských domů. Zároveň je však tento prostor narušen degradací architektonického výrazu některých staveb a dvěma citlivými demolicemi. Mimo chráněné území zůstala situována četná kvalitní meziválečná architektura a budova lázní, díky nimž se stal Brandýs na počátku dvacátého století vyhledávaným letoviskem významných osobností uměleckého života, politiky i podnikatelské sféry, i lázeňský park.

  • Česká Třebová

Rozsah městské památkové zóny vyhlášené v roce 1995 má svůj původ ve vrcholném středověku a její hranice kopírují kvalitně dochovanou urbanistickou strukturu slezského založení, jíž dominují dvě souběžné ulice, mezi nimiž vzniká náměstí a za ním ve středním bloku kostel. Přes bouřlivý historický vývoj v průběhu druhé poloviny devatenáctého a dvacátého století si historické jádro zachovalo v zásadě neporušenou půdorysnou strukturu a navazující hmotovou zástavbu. S ohledem na značné přestavby, prováděné v minulosti, můžeme v centru města dnes spatřit pouze malý počet autenticky dochovaných domů. Dominantou celého chráněného území zůstává klasicistní kostel sv. Jakuba doplněný barokní budovou děkanství čp. 1. Památku prvořadé historické hodnoty představuje v České Třebové pozdně románská rotunda sv. Kateřiny, situovaná mimo památkovou zónu, ale v pohledově exponované pozici z prostorů chráněného území. Pestrou druhovou skladbu na okrajích zóny doplňují i předměstské domy, které reprezentují původní tradiční zástavbu po obvodu města, čp. 472 v Kobylím dole či čp. 310 v Lidické ulici.  

  • Jablonné nad Orlicí

Jablonné nad Orlicí vzniklo jednorázovou lokací „na zeleném drnu“ jako miniaturní městský celek s malým svažitým náměstím, které přes obtížné terénní podmínky dodržuje ortogonální rozvrh uliční sítě. Městskou památkovou zónu tvoří pouze historicky i architektonicky nejcennější část dnešního města. Ústředním prostorem zóny je náměstí, lemované kvalitní historickou zástavbou, mezi níž se dodnes dochoval nejhodnotnější a nejpočetnější soubor patrových štítových poloroubených maloměstských domů s bedněnými štíty v Čechách (podsíňové domy čp. 24, čp. 30, čp. 31, čp. 81 a čp. 83). Domy v Jablonném představují ukázku zástavby, která byla typická pro všechna města a městečka na česko-moravsko-kladském pomezí, ale většinou již zanikla. Starší domy tohoto typu doplňují na náměstí i domy mladší a jako celek tvoří neobyčejně malebný soubor. Zděné stavby pocházejí výjimečně až z konce 18. století (čp. 89), početnější jsou domy klasicistní (čp. 31, čp. 32) a historizující (čp. 23, čp. 29, čp. 91). Cenná a malebná jsou též mnohá stavení a domy na periferii historického jádra. Celkový obraz sídla doplňuje dominanta barokního areálu kostela situovaného na kopečku nad městem. 

  • Králíky

Králicko představovalo až do počátku 16. století neosídlené zalesněné pohraniční území mezi Čechami, Kladskem a Moravou, jehož osidlování začalo až po roce 1513 z kladské strany, zřejmě českým i německým obyvatelstvem. Území, které je vymezené jako Městská památková zóna Králíky, má svůj základ na začátku 16. století a představuje historické jádro lokačního města. Bez narušení se do dnešních dnů zachoval půdorys, který je doplněn kvalitní zástavbou hlavních ulic a zejména náměstí. Charakterizuje ji vesměs zděná dvoupatrová zástavba, jejíž architektonický vývoj vyvrcholil ve druhé polovině 19. století, avšak v jádře má renesanční charakter. Ve městě zůstaly také dochované hodnotné tradiční městské domy a stavební konstrukce včetně zajímavých detailů, které představují například cenné klasicistní kamenné portály, vyřezávané dveřní výplně nebo výzdoba fasád. Celkový obraz města dotváří dominanty chráněného území, tedy kostel a mimořádně hodnotný barokní poutní areál situovaný na kopečku a propojený s městem osovou alejí s kaplemi. Historické jádro města Králíky patří k nejlépe dochovaným městům v širším okolí, proto bylo roku 1990 prohlášeno městskou památkovou zónou.

  • Lanškroun

Městská památková zóna je vymezena v podstatě historickým rozsahem hrazeného středověkého města, jehož urbanistická struktura, proporce zástavby i panorama s městskými dominantami se unikátně dochovaly uprostřed rozsáhlé moderní zástavby. Pravidelné čtvercové náměstí s dominantní stavbou radnice uprostřed tvoří ústřední plochu chráněného území. Náměstí je lemováno převážně jednopatrovou zástavbou domů postavených nebo přestavěných ve druhé polovině devatenáctého století. Výjimku zde představuje dům čp. 78, kulturní památka, která ve svém interiéru skrývá soubor renesančních portálů. Významný díl hodnotného území dále tvoří severovýchodní část města, dnešní náměstí Aloise Jiráska, které je vymezeno historicky významnými stavbami – renesančním zámkem, který ve zdivu zachovává stopy středověkého kláštera, kostelem sv. Václava s gotickým presbytářem a barokní úpravou lodi, barokní budovou děkanství i školními budovami ze závěru devatenáctého století. Výběr hodnotných staveb doplňuje dům čp. 202, tzv. Piano, který je vystavěn při hradebním okruhu, s patrem neseným na kamenných krakorcích.

  • Letohrad

Území vymezené jako městská památková zóna má svůj základ v počátku 16. století a tvoří jej protáhlé obdélné náměstí, které bylo vyměřené na historické cestě procházející jeho středem. Souvislá patrová zástavba kolem náměstí s dochovaným podloubím pochází převážně z rozsáhlé přestavby města po požáru v roce 1824. Většina domů je v současnosti prohlášena za kulturní památky. V jihozápadním rohu tohoto prostoru je situovaný rozsáhlý areál zámku s navazujícím zámeckým parkem a s výstavným barokním kostelem sv. Václava s unikátní štukovou výzdobou interiéru. Malebný obraz města dotváří jedinečné akcenty mariánského sloupu situovaného uprostřed náměstí a kaple svatého Jana Nepomuckého vystavěné Na Kopečku nad náměstím. Rozvoj města ve 20. století byl soustředěn do oblasti kolem železničního nádraží zbudovaného v 70. letech 19. století. Toto soustředění novodobé zástavby mimo staré jádro města napomohlo jeho zachování jako památkově významného celku narušeného jen minimálně novodobými zásahy.

  • Ústí nad Orlicí

Městská památková zóna je vymezena v podstatě historickým rozsahem středověkého města, jehož urbanistická struktura, proporce zástavby i panorama s městskými dominantami se dodnes dochovaly. Čtvercové náměstí se stavbou radnice situovanou v rohu tvoří ústřední plochu chráněného území. Náměstí je lemováno převážně jednopatrovou zástavbou barokních a klasicistních domů na dvou stranách s dochovaným podloubím. Výraznou dominantu a cenný prostor chráněného území představuje areál kostela s farou situovaný v severozápadní části MPZ. Doplňuje jej plocha bývalého hřbitova hrazená kamennou zdí a barokní budova školy, která plynule navazuje na stavbu radnice. V roce 1874 se stalo Ústí díky trati vybudované směrem do německého Slezska důležitým uzlem a přispělo k rozvoji průmyslu. Výrobní prosperita se pochopitelně odrazila i ve výstavbě města a historické jádro prodělalo na přelomu 19. a 20. století přestavbu. Ta však nenarušila jeho měřítko, neboť se vesměs týkala úprav průčelí a zazdění podloubí na jižní a východní straně náměstí. I přes naznačené přestavby se ve městě dodnes dochovaly některé tradiční stavby v podstatě venkovského charakteru, které byly v minulosti pro zástavbu mimo náměstí typické (Příkopy čp. 146, Komenského čp. 149, Velké Hamry čp. 348 či čp. 393).

  • Vysoké Mýto

Městská památková zóna Vysoké Mýto je vymezena v podstatě historickým rozsahem opevněného středověkého města, jehož urbanistická struktura, proporce zástavby i panorama s městskými dominantami se unikátně dochovaly uprostřed rozsáhlé moderní zástavby. Jedinečný akcent města vytváří i částečně dochovaný okruh středověkých městských hradeb. Ústřední plochu chráněného území tvoří pravidelné čtvercové náměstí, které je lemováno převážně jednopatrovou, částečně dvoupatrovou zástavbou domů. Mezi těmito domy, které prošly úpravou v barokním období i v devatenáctém století, vyniká především objekt radnice středověkého původu s věží. Město Vysoké Mýto si zachovalo převažující drobnou zástavbu na gotické parcelaci a málo narušenou hladinu střech, umožňující uplatnění všech jeho dominant. Celkový obraz města je proto v dálkových pohledech významně dotvářen věžemi historických staveb, jako jsou zvonice, kostel sv. Vavřince, Pražská, Litomyšlská i Choceňská Brána.

  • Žamberk

Plocha městské památkové zóny zahrnuje zhruba plochu středověkého města, jehož urbanistická struktura, proporce zástavby i panorama s městskými dominantami se v prostředí moderní zástavby kvalitně dochovaly. Celkový obraz města a dominanty chráněného území tvoří jednoznačně kostel sv. Václava, areál zámku s hospodářskými budovami (včetně bývalého pivovaru s komínem) a radnice situovaná na náměstí. Spolu s náměstím představují uvedená díla nejhodnotnější městské objekty. Za pozornost však jistě stojí i drobné Jiráskovou náměstí s navazující Tyršovou ulicí. Zde se dochovala venkovská chalupnická zástavba, jež byla v minulosti typická pro zástavbu předměstí. Hospodářský vzestup od konce 19. století a během první poloviny 20. století vedl k zahuštění zástavby zejména v horní, jihozápadní části města v převažující jednopatrové podobě a zejména na středověké parcelaci. V průběhu dvacátého století docházelo taktéž k rozvoji města, ovšem mimo historické jádro. Mimo památkovou zónu zůstala situovaná taktéž část památkových hodnot města (kupříkladu zámecký park, ulice Na drahách se statkem čp. 340, židovský hřbitov nebo bývalý Kateřinský špitál – dnešní muzeum).