„Odběr vzorků pro dendrochronologický výzkum proběhl ve dvou fázích,“ říká Tomáš Nitra, vedoucí oddělení specialistů. „V první fázi po sejmutí šindelového pláště byly pořizovány fotografie čel nároží trámů. Následně ve druhé fázi byly odebírány vzorky při výměnách poškozených prvků. Fotografie i vzorky pak byly zasílány do brněnské laboratoře DendroLab, kde je zpracoval pan Ing. Josef Kyncl,“ dodává Tomáš Nitra.

Celkem odborníci odebrali 21 vzorků pro dendrochronologický výzkum. Další kromě výše uvedených z roku 1424 ukazují na raně novověký původ. Vzorky (zejména z presbytáře) jsou datovány do 1. poloviny 17. století a 90. let 17. století. Zbylé pocházejí z doby další větší obnovy kostela po roce 1819. Potvrdilo se již předchozí dendrochronologické datování z roku 2014. Tehdy byly datovány prvky horních partií lodi, krovu a věží kostela.
Tato zjištění umožní novou zpřesněnou interpretaci stavebního vývoje kostela, kterou pracovníci NPÚ, ÚOP v Ostravě předloží v připravovaném odborném článku.

Během obnovy zkoumali odborníci z ostravského pracoviště Národního památkového ústavu také zachované nápisy na trámech nesoucích hlavní věž v prostoru krovu. Celkem 62 nápisů psali zvoníci, když vyzváněli zemřelým. Novější se vrstvily na starší, jež byly i průběžně mazány. Uvedeno je vždy jméno zemřelého a datum pohřbu. Méně často se objevují záznamy o opravách kostela. První nápis je z roku 1883 (Johan Adamus zemřel dne 28. Maja 1883), poslední z roku 1990 (NATŘENA STŘECHA A VĚŽE 1990 Šp.).
Odborníci zatím v žádném jiném kostele v kraji podobný jev nezaznamenali.

Po opravách roubení a dalších dřevěných konstrukcí byl kostel znovu pokryt a opláštěn šindelem ve světlé barevnosti bližší původnímu stavu. Šindel je smrkový, položen ve dvou vrstvách a následně natírán světlým ochranným prostředkem. Šindelem byly opět opatřeny i cibule obou věží, čímž kostel získal, oproti předchozímu oplechování, autentičtější podobu.

Celková obnova kostela v Řepištích zahrnula sanaci kamenného základového zdiva z valounů. Po sejmutí šindelového pláště byly vyměněny poškozené trámy roubení lodi. Zejména na západní straně, kde dlouhodobě zatékalo. Ostatní strany roubení lodi, presbytáře a sakristie byly pouze výběrově doplňovány. V jižní vstupní předsíni bylo cihelné zdivo zpětně vyměněno za dřevěné roubení.

Opravena byla dolní část konstrukce věže a z větší části také její zvonové patro, stejně jako konstrukce sanktusníku. Krov zůstal v podstatě bez zásahu, s tím, že vazné trámy byly posíleny o středový průvlak. Byla repasována všechna okna a u vnitřních dveří do sakristie a předsíně bylo obnoveno fládrování, z větší části byla navrácena vnitřní kamenná dlažba.

Restaurátory byla obnovena kazatelna, hlavní oltář, mramorování poprsně kruchty a jejích podpůrných sloupů. Podobně bude postupováno i při obnově bočních oltářů a dalšího vnitřního příslušenství. Pro kostel byly odlity nové zvony. Starší železné z doby po 2. sv. válce budou součástí expozice dochovaných prvků v krovu kostela.

V počátečních fázích rekonstrukce kostela probíhal rovněž archeologický výzkum. V chrámové lodi byly zachyceny na dvě desítky hrobů odpovídajících středověkému pohřebnímu ritu. Původně byly vně nejstaršího řepišťského kostela, který patrně stával v místě dnešního presbytáře. Do něj byla před rokem 1688 umístěna krypta patřící majitelům panství – Vlkům z Kvítkova. Dnes je nepřístupnou součástí základu oltáře. Na konci 17. století byl objekt výrazně přestavěn, což potvrdila také získaná dendrodata. Zřejmě při této přestavbě byly druhotně použity i trámy ze starší stavby datované do 1. třetiny 15. století. V interiéru kostela pohřbívání až na výjimky téměř ustalo, nejvýraznějším nálezem této fáze je dosud neznámá cihelná hrobka ve středové uličce.