Libuše Dědková se narodila 19. května 1938 v Nové Pace (okres Jičín). Po absolvování Střední ekonomické školy v Opavě studovala dějiny umění na dnešní Masarykově univerzitě v Brně u profesorů Alberta Kutala, Václava Richtera a Ivo Krska. Od roku 1965, ještě během svých studií, pracovala jako správkyně sbírek v Oblastní galerii výtvarného umění v tehdejším Gottwaldově. V červnu 1967 ukončila studium dějin umění.
V listopadu 1968 nastoupila do Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, kde jí byla svěřena agenda týkající se problematiky restaurování v rozsahu celého území někdejšího Severomoravského kraje. Tato její činnost zanechala v dějinách památkové péče nesmazatelnou stopu, měla odborný dohled nad všemi restaurátorskými pracemi, realizovanými v Moravskoslezském (resp. Severomoravském) kraji v poslední třetině 20. století. V roce 1976 se jí například podařilo nalézt a prosadit restaurování souboru gotických maleb z christologického cyklu v kostele sv. Ducha v Krnově, garantovala restaurování nástěnných maleb v dřevěném kostele v Sedlištích nebo sgrafit na zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Její odborná činnost, obohacená praktickými zkušenostmi z terénu, se neomezovala jen na restaurování, badatelsky se zabývala také lidovou architekturou (mj. publikace o dějinách Malé Morávky a Karlova) a spolu se svým manželem Antonínem Grůzou zpracovala i množství stavebněhistorických průzkumů.
Výsledky badatelské práce, které se věnovala i po odchodu do důchodu, také hojně publikovala, ať již v podobě studií v Časopise Slezského zemského muzea, Zprávách památkové péče, Průzkumech památek nebo Sborníku NPÚ v Ostravě, či samostatných monografií. Její poslední publikací byla kniha Stará ves nad Ondřejnicí – dějiny obce a její dominanty, kterou napsala s Antonínem Grůzou.
Libuše Dědková byla vždy laskavou kolegyní, ochotnou předávat své bohaté zkušenosti a rady i mladší generaci.