Do celostátní soutěže o titul Historické město roku 2020 míří za Moravskoslezský kraj město Frenštát pod Radhoštěm. Vyhlašovateli klání jsou Ministerstvo kultury, Ministerstvo pro místní rozvoj a Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Jedná se o cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ (městských památkových rezervací a městských památkových zón). Tento program je nástrojem k obnově kulturních památek z nejcennějších částí našich historických měst, prohlášených památkovými rezervacemi a památkovými zónami.
V roce 2020 Frenštát pod Radhoštěm z uvedeného programu obnovil fasádu kostela sv. Martina, jednu z dominant města. Oprava fasády lodi kostela je první etapou celkové obnovy kostela, obnova věže kostela proběhne v další etapě.
„V souladu s předepsaným protokolem posuzuje hodnotící komise kromě péče o kulturní památky a ostatní objekty v MPZ i další aspekty ovlivňující stav MPZ – např. péči o veřejná prostranství, městský mobiliář, veřejnou zeleň, péči o životní prostředí, infrastrukturu, péči o obyvatele a návštěvníky města, ale i společenský život ve vztahu k prezentaci kulturněhistorických hodnot,“ říká Marie Bartošová, vedoucí odboru péče o památkový fond ostravského pracoviště Národního památkového ústavu. „Nedílnou součástí hodnocení v krajském kole je i finanční podíl města na obnově památkových objektů, koncepční příprava regenerace a péče o celkový vzhled památkově chráněného území. U mnohých kategorií se zohledňuje delší časový úsek (10 let). Podstatný je přístup města k regulaci reklamy na území MPZ, kladné body získal Frenštát i díky existenci fondu na opravy objektů, které nejsou kulturními památkami,“ pokračuje Marie Bartošová.
Kostel svatého Martina
Kostel je významná církevní památka ze třetí čtvrtiny 17. století. Byl vystavěn na místě shořelého farního kostela, v 1. polovině 18. století byl opravován a rozšířen o boční kaple.
„Nesoudržné a poškozené omítky byly oklepány a nahrazeny hladkou štukovou omítkou s vápenným štukem a nátěrem bílé barevnosti,“ říká Markéta Jurašková, garant území Národního památkového ústavu. „Barevnost byla nalezena na základě stratigrafického průzkumu omítkových vrstev, římsy byly profilovány do původního stavu trasvápennou maltou,“ pokračuje Markéta Jurašková.
V rámci obnovy fasády byl restaurován kamenný pískovcový vstupní portál. Tento portál umístěný na fasádě jižní boční kaple kostela je datován do roku 1740, a to společně se stavbou boční kaple. V minulosti, pravděpodobně v 70. letech 20. století, byl zaomítán tvrdou vápenocementovou stříkanou omítkou. Portál byl restaurován Martinem Bockem.
Při oklepání omítek fasády se objevil další vstupní kamenný portál na severní boční kapli kostela orientované do dvora. Je umístěn pod půlkruhovou nikou, datován do roku 1740. Souvisí s výstavbou boční kaple.
Další zajímavostí bylo zaomítané kamenné profilované ostění okna v sakristii na severní straně kostela, které souvisí s výstavbou kostela ve třetí čtvrtině 17. století. Spodní část okna doplňuje předsazená, bohatě profilovaná okapnicová římsa ze středně zrnitého pískovce šedookrové barvy. Do kamenného ostění okna je vsazena kovaná mříž s průvlaky.
Na tyto dva nově objevené kamenné prvky fasády kostela byl zpracován restaurátorský záměr a v následujících letech se předpokládá jejich restaurování.
V severní části kostela byl nalezen částečně zachovaný původní chodník ze štětové valounkové dlažby, jenž se doplnil stejným typem dlažby po celém obvodu stavby.
