Moderní technika pomáhá památkám: drony mapovaly stav detailů kostela
Ve spolupráci s výzkumným týmem pro multirobotické systémy z katedry kybernetiky Českého vysokého učení technického v Praze proběhla v pátek 26. února experimentální vizuální dokumentace architektonických detailů farního kostela Zvěstování Panny Marie ve Šternberku pomocí dálkově řízených helikoptér.
Cílem spolupráce bylo ověřit, nakolik přínosný je tento způsob dokumentace a jaká data nám vlastně může zprostředkovat.
Dopředu se počítalo s monitoringem obtížně dostupných částí architektury, a to buď v případě ohrožených památek, jejichž dokumentace je riziková, nebo u takových objektů, kde se připravuje jejich obnova a nově zjištěná data mohou být aktuálně užitečná pro přípravnou fázi projektu rekonstrukce.
Z více vytipovaných objektů byl nakonec vybrán farní kostel Zvěstování Panny Marie ve Šternberku, kde jsme díky nové technice mohli zmapovat stav restaurátorských prací nástropní fresky ve výšce více než dvacet metrů, a v blízké době doufáme i v podrobný průzkum vnějšího pláště, který čeká na svou opravu včetně restaurování soch na průčelí.
Velkolepá nástropní malba, největší a poslední dílo Františka Antonína Šebesty dokončené roku 1873, byla od požáru kostela v roce 1927 pokryta sazemi a nebyla téměř viditelná. Menší část v kupoli nad presbytářem se podařilo restaurovat už koncem 80. let, ale největší úsek musel na svou opravu čekat až do nedávných let. Jeho restaurování proběhlo v letech 2009–2011. Tehdy postavené lešení umožnilo celou malbu důkladně zdokumentovat a zkontrolovat i stav práce z osmdesátých let, který se jevil v pořádku. Po dalších čtyřech letech tomu ale už tak není a již pouhým okem ze země je patrné, že malba je vlhká a nestabilní. Monitoring zblízka pomocí dronů nám poskytne snímky, na základě kterých můžeme vyhodnotit, jak vážný je stav narušení způsobený zatékáním a plánovat případné kroky ke stabilizaci stavu.
Na vnějším plášti kostela plánujeme dokumentaci štítu, primárně jeho odvrácené strany, dále degradovaných částí (rozpadající se římsa) pro určení příčin degradace, ukotvení soch na štítu a jejich celkový stav. Získaná data budou použita do přípravných fází projektu obnovy fasády a předrestaurátorského záměru na restaurování soch.
Věříme, že tento nový způsob dokumentace může být přínosný díky celkovému inovativnímu přístupu k objektům. Stojíme teprve na začátku cesty využití této technologie. Případná další spolupráce by nám pomohla ujasnit, jaká data od tohoto způsobu dokumentace vlastně můžeme a chceme získat. A už nyní je jasné, že bychom se nemuseli omezit pouze na data vizuálního charakteru. Veškeré takové výstupy bychom rádi uplatnili nejen pro památkovou péči v praxi, ale současně doufáme, že by mohly v budoucnu sloužit pro prezentaci kulturně historického dědictví a edukaci široké veřejnosti v této oblasti.