Je všeobecně známo, že Olomouc několik staletí soupeřila s Brnem o titul hlavního města moravského Markrabství (1348−1642 se zemské desky vedly u soudů obou měst). Před staletími to byl vyrovnaný souboj, formálně ukončený až roku 1849, byť je jasné, že nejtěžší ránu Olomouci zasadila již třicetiletá válka. V roce 1869 má Olomouc asi 15 tisíc obyvatel (zhruba tolik zemřelo při morové ráně v roce 1622), proti tomu Brno 73 tisíc duší. Od roku 1980 se počet obyvatel Olomouce drží kolem 100 tisíc. Obě města se zvětšila za posledních 150 let nejméně pětinásobně co do počtu obyvatel, ovšem dnešní Brno má 386 tisíc rezidentů a je sídlem některých ústředních institucí státu zejména justičních. Rozpočty měst jsou dnes také nesrovnatelné (Olomouc 2,7 mld. vs. Brno vč. městských částí 16,5 mld.).

Ospalá provinční atmosféra vyvolaná ztrátami třicetileté války a pevnostním charakterem města, fixovaná dlouhým 19. stoletím, našla jeden ze svých stavebních projevů obestavěním panoramatu katedrály sv. Václava činžáky v okolí, čímž hradské návrší ztratilo nemálo na své působivosti. Nepřiměřeně vysoké a nevhodně umístěné stavby nejsou ovšem výsadou minulosti. Vizuální i významové důsledky privatizace horizontu v kontextu historické části města si může každý ověřit na budově BEA centra na tř. Kosmonautů, jež byla dokončena v roce 2013, a kontrastně vstoupila mezi historické dominanty. Přesto všechno je Olomouc dosud zcela mimořádná minimálně v ČR a to vysokým stupněm dochování památkového fondu v městské památkové rezervaci (MPR), ale také dosud snesitelným vytěžováním ze strany turistického ruchu. Ve výnosu o MPR Olomouc je označena jako historicky nejvýznamnější a nejlépe dochovaný urbanistický soubor na Moravě. Pokud ještě hledáme, v čem máme navrch ve srovnání s Brnem, tak tady Olomouc tradičně vede. To se však může změnit.

Zastupitelé města budou 4. června jednat o změně územního plánu města, která má navrátit soudně zrušenou výškovou regulaci na pozemky, kde plánuje developer na Wittgensteinově ulici vztyčit Šantovka Tower. Do území, kam podle návrhu změny územního plánu patří výška zástavby 19/23 m, chce vystavět výškový dům 77,5 m vysoký. Překvapivě tomu zřejmě nebrání ani systém památkové péče, jež v jiných případech poměrně úzkostlivě dbá svého veřejného zájmu a omezuje stavebníky při daleko menších realizacích. Zatím předvedl nezákonné rozhodování na úseku státní památkové péče, kdy již třikrát připustil tento záměr (všechna rozhodnutí byla napadena podněty k přezkumu ze strany NPÚ, třetí rozhodnutí dosud není zrušeno). Zastupitelé tak mají šanci po své linii rozhodnout, zda změnou územního plánu vyváží paralýzu ochrany kulturního dědictví představenou systémem státní památkové péče a zda navrhované výškové omezení považují za vyvážené k ostatním veřejným zájmům, k nimž rozvoj města nepochybně patří.

Celá věc se vleče již několik let, a tak jako tak skončí u soudu. Autor této stati se neobává, že může veřejně hájit kulturní dědictví města Olomouce i tímto článkem, ačkoliv se developer bezúspěšně pokoušel tomu zabránit soudně (mimochodem navrhovaný petit měl bránit všem zaměstnancům NPÚ vyjadřovat se veřejně k Šantovka Tower). Zastupitelstvo by se také nemělo obávat učinit očekávané politické rozhodnutí, tj. normalizovat územní plán města a vrátit do něj výškovou regulaci, která přiměřeně platí v obdobném území blízko centra. Zda tento proces bude v případě schválení zákonný, se stejně dozvíme až z judikatury vyvolané nespokojeností investora. Opačný výsledek vyvolává nepříjemnou otázku cui bono? zastupitelstvo - nejvyšší politická autorita města – ne/rozhoduje. Jde zde totiž nikoliv o developerské schopnosti investora, o nichž zřejmě není pochyb, ale schopnost města regulovat, kam výškové domy v Olomouci patří. Do ochranného pásma − po Praze druhé nejvýznamnější − městské památkové rezervace, alespoň podle názoru odborné organizace státní památkové péče, nikoliv.

Pokud Olomouc bude pokračovat v přehlížení svých příležitostí, k nimž nepochybně patří mezinárodně ceněné stavební dědictví minulosti včetně terénní konfigurace a působení dominant, pak bude pokračovat provincionalizace mj. „zazdíváním“ jeho panoramatu. Hlavní město Moravy je nepochybně daleko před námi a při centralizaci moci do Prahy už ani o toto prvenství nejde. Nejen profesně, ale i osobně záleží autorovi článku na tom, aby Olomouc nehrála okresní přebor, vážila si svých předností a dostála mimo jiné statutárním městem Olomoucí deklarovanému posilování ochranných funkcí městské památkové rezervace (jeden z cílů péče o Čestný sloup Nejsvětější Trojice) ve vztahu k památce UNESCO, již turisté hledají na Horním náměstí. Jak se posiluje ochranná funkce městské památkové rezervace probíhající současně s vizuální devastací jejích dominant, musí být první otázka těm, jež budou nápomocni neschválení změny č. II územního plánu Olomouce.

František Chupík

Autor je ředitelem olomouckého pracoviště NPÚ.