Hospodářské stavby na venkově, a to nejen ty památkově chráněné, patří mezi nejohroženější vůbec. V průběhu 2. poloviny 20. století většinou zanikla jejich původní funkce a často, vzhledem k jejich mimořádné velikosti pak majitelé odkládají stavební obnovu. Stavby tak postupně chátrají a výsledkem je havarijní stav a někdy i nucená demolice. Před 10 lety se zdálo, že podobný osud čeká i sušárnu chmele v Odrlicích.
Novodobé pěstování chmele je na střední Moravě spojeno se jménem tršického sedláka Hynka Floryka, který založil první chmelnici v roce 1861. Plochy chmelnic se postupně rozrůstaly, až v 80. letech 19. století začal chmel pěstovat i Jan Staroštík z Odrlic na Litovelsku. Nutnost sušení chmele vyřešil poměrně kuriózně – sušárnu chmele z nepálených cihel přistavěl k západní části stodoly. Sušení probíhalo studenou cestou, chmel se tedy rozprostřel na jedno ze tří dřevěných pater a proudění vzduchu zajišťovaly úzké otvory na jižní a západní straně. V roce 1928 byla sušárna zmodernizována vestavbou hvozdu do severovýchodního rohu stavby.
S kolektivizací skončilo i zlaté období sušárny. Stavba přestala sloužit svému účelu a v roce 1965 vyhořela. Zastřešení bylo provedeno provizorně pultovou střechou, došlo k ubourání většiny stodoly a v pozdějším období také k vyřezání stropních trámů. Uvedené zásahy, umocněné dlouhodobým nevyužíváním stavby a absencí základní údržby, vedly k výraznému vychýlení západní stěny, které ohrožovalo i samotnou existenci objektu.
Po roce 1989 byla sušárna navrácena původním majitelům, i základní statické zajištění však bylo nad jejich finanční možnosti. Na počátku 21. století se tak zdálo, že tato výjimečná stavba je odsouzena k dalšímu chátrání a neodvratnému zániku. Zlom nastal v okamžiku, kdy se o naléhavosti záchrany stavby dověděla Ing. Eliška Dostálová. Zejména díky její iniciativě v roce 2009 sušárnu zakoupilo občanské sdružení Aktiv+ (dnes Hanácká aktivní společnost, z. s.) za symbolickou cenu 1 Kč (navýšenou o cenu pozemku).
Následovala jednání mezi investorem, památkáři, statikem a projekční kanceláří o dalším postupu, situaci neulehčovalo ani složité financování obnovy. Zásadní skutečností bylo, že záměrem investora bylo zachovat sušárnu v její autentické podobě bez modernizačních úprav, naopak se snahou odstranit nežádoucí zásahy z minulých desetiletí. Objekt měl být používán k expozičním účelům, památková obnova tak nebyla v přímém rozporu se současnými normami, jak tomu bývá u staveb obytných nebo výrobních. Z původní podoby objektu se nezachovalo mnoho – obvodové stěny, vestavba teplovzdušné technologie včetně vybavení a nadstřešní věžičky, strop nad prvním nadzemním podlaží. I když byla stavba téměř fatálně staticky narušena, bylo dohodnuto, že statické zajištění bude provedeno pouze postupy, které se používaly v době výstavby sušárny. Statické posouzení vypracoval Ing. Vladimír Malaska, projektová dokumentace je dílem Ing. arch. Pavla Pospíšila (dříve Studio Prak, dnes Studio PAB). Stavba byla akutně ohrožena zejména dlouhodobým zatékáním do zdiva z nepálených cihel a vychýlením západní stěny.
Nejdůležitější práce, směřující k záchraně památky, proběhly v roce 2011. Základním předpokladem bylo podepření západní obvodové stěny šikmými vzpěrami. Nová pultová střecha byla řešena pouze jako provizorní. V roce 2012 byly obnoveny stropy s následným vybouráním nového vstupu a to v místě, kde se vedlejší vstup v minulosti již nacházel. Pokračovalo se dozděním obvodové zdi stodoly z pálených cihel, ta pak byla uzavřena ve východní části dřevěnou stěnou a celá byla zastřešena. Ve vnitřním prostoru stodoly vznikla dřevěná konstrukce stabilizující celou stavbu. V roce 2014 došlo k zastřešení celého objektu novou valbovou střechou. V roce 2015 tak mohlo konečně dojít k odstranění zapření západní stěny a obnovu samotné sušárny bylo možné považovat za ukončenou. V roce 2017 byl zajištěn železobetonový strop sklepa ve stodole. V roce 2019 se předpokládá propojení sušárny a stodoly dveřmi se schodištěm.
Jak již bylo na počátku zmíněno, zásadním problémem hospodářských staveb není pouze jejich fyzický stav, ale zejména nalezení nového využití. V případě sušárny chmele je to zřízení muzejní expozice přibližující pěstování, zpracování a skladování chmele a vaření piva, ve stodole budou umístěny zemědělské stroje.
Obnova sušárny chmele probíhá poměrně pomalým tempem. Důvodem je obtížné financování, většina prostředků byla zajištěna z dotačních titulů. Celkové dosavadní náklady jsou více než tři miliony korun, dotace činily přibližně dvě třetiny finančních prostředků – Státní zemědělský intervenční fond, Ministerstvo kultury ČR (Havarijní program, Program obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí z rozšířenou působností), Nadace OKD, Olomoucký kraj. Zbylé prostředky byly hrazeny ze zdrojů zaspané společnosti a sponzorských darů. Je tedy zřejmé, že bez veřejné podpory by záchrana vzácné stavby nebyla možná, podobně nebyla reálná obnova v rukou původních soukromých majitelů. Zásadní však bylo nadšení a nezištná práce zapsané společnosti a jeho příznivců.
Sušárna chmele v Odrlicích je jedna z nejvyšších staveb z nepálených cihel v českých zemích, navíc je jedinečným příkladem adaptace sušárny na přirozené bázi na teplovzdušnou žaluziovou sušárnu. Za záchranu objektu, která přišla doslova na poslední chvíli, bylo občanské sdružení Aktiv+ odměněno v roce 2015 Cenou Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro v kategorii Záchrana památky.
