Památník vysoký přes pět metrů, umístěný před místním kostelem svatého Vavřince, byl slavnostně odhalen a vysvěcen 10. září 1922. Vytesal jej Engelbert Kaps (1888–1975), sochař působící především na Jesenicku, který se věnoval převážně pohřební a církevní tematice.

Dílo je vlastně umělecky ztvárněným svazkovým sloupem vyzdviženým na podstavec, jeho hlavice je tvarována do podoby kalichu pro věčný oheň. Připomíná obelisk, přestože se k vrcholu tvarově proměňuje a není zhotoven z jednoho kusu kamene. Jde o šestihran jehož tři protilehlé strany jsou ve stoupajících pásech vyzdobeny reliéfy s válečným námětem. Téma je zpracováno ve sledu otáčejícím se v kruhu. První pás zobrazuje podstatu života, zesílený akcent je kladen na matku ochranitelku rodiny. Následující pás zobrazuje tutéž matku, jejíž muži odcházejí do války. Poslední pás vypovídá jen o utrpení vojáka a všudypřítomné smrti v boji.

Sochařské dílo je dokladem občanského i tvůrčího postoje umělce úzce spjatého s děním na Jesenicku v době, kdy se Evropou prohnala první světová válka. Svoji invenci i bolest ze ztráty přátel a známých vtiskl do památníku, který je dokladem uměleckého směru, rozvíjejícím se po první světové válce v kraji dvou kamenosochařských škol, osídleném převážně Němci. Vazby na umělecké dění německých zemích jsou na první pohled v tvorbě jesenických sochařů nepřehlédnutelné, stejně tak Engelberta Kapse.