Oddělení archeologických výzkumů

Po více než 40 let své existence provádí útvar archeologie záchranné archeologické výzkumy nejenom v olomoucké památkové rezervaci, ale i v historických jádrech řady dalších měst (například Litovel, Uničov) a na památkově chráněných objektech, jako jsou hrady, zámky a kostely. Od roku 2014 disponují archeologové nově postaveným moderním depozitářem pro uchování několika set tisíc nalezených artefaktů.

Záchranný archeologický výzkum v Olomouci, Křížkovského ulici

V druhé polovině roku 2015 proběhl záchranný archeologický výzkum v prostoru Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Křížkovského ulici 10. V předstihu před chystanou rekonstrukcí budovy výzkum realizoval Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci ve spolupráci s katedrou historie Univerzity palackého v Olomouci, jejíž studenti na výzkumu absolvovali svou praxi.

Lokalita se nachází na Olomouckém kopci, v jižním výběžku Petrského návrší. Olomoucký kopec byl osídlen již v pravěku; v prostoru Petrského a Václavského návrší se rozkládalo také velkomoravské hradiště, osídlení zde pokračovalo i po zániku Velké Moravy. V době knížecí se stává centrem moci s přemyslovským hradem olomouckých údělníků, který je u kronikáře Kosmy zmiňován k roku 1055. Na takzvaném Předhradí je u kostela svatého Petra v roce 1063 obnoveno biskupství. Roku 1141 je sídlo biskupa přeneseno ke kostelu svatého Václava, kostel svatého Petra je využíván jako farní.

Právě v prostoru dnešní budovy Křížkovského 10 a v severní části jejího nádvoří stál do roku 1792 kostel svatého Petra, kolem kterého se rozkládal také hřbitov, jižně od kostela se nacházel klášter augustiniánek u kostela svatého Jakuba. Klášter augustiniánek kanovnic byl na pozemcích „u svatého Petra“ založen na počátku 13. století, k roku 1272 je bezpečně doložena existence konventního kostela svatého Jakuba. Roku 1523 byl klášter zrušen a zůstal neobývaný, na konci šedesátých let 16. století získali budovy náhradou za svůj původní konvent minorité, kteří zde působili až do zrušení kláštera roku 1875. Objekt bývalého kláštera sloužil od roku 1787 jako c. k. filiální zaopatřovací ústav, později v něm sídlil chirurgický ústav. Po roce 1896, kdy byla nemocnice přestěhována, budovy vykoupilo město, do roku 1901 byly všechny včetně kostela sv. Jakuba zbořeny a v roce 1902 byl na jejich místě postaven komplex školních budov, pozdější Komenium, ve kterém od roku 1946 až dosud sídlí Filozofická fakulta UP.

S kostelem sv. Petra je spojen první profesionální archeologický výzkum provedený v Olomouci. V roce 1948 dr. Květa Reichertová z Archeologického ústavu Akademie věd provedla zjišťovací odkryv, vedený snahou objevit nejstarší olomoucký raně středověký kostel. Výzkum však doložil dochované základové zdivo až pozdně gotické fáze kostela sv. Petra. Výzkum v roce 2015 měl mimo jiné ověřit stav dochování nebo naopak porušení těchto zdí.

Jednou ze zkoumaných ploch loňského roku byl dvorek při uličce do parkánových zahrad a do parku. Zde bylo odkryto předpokládané hradební zdivo. Koruna kamenné zdi se nacházela již patnáct centimetrů pod povrchem. Šířka zdiva se pohybuje kolem necelých dvou metrů. Ve zdivu je patrno několik stavebních fází. Ke zdi přiléhaly uloženiny charakteru stavebního rumiska, předběžně datované do průběhu 16. století. Pravděpodobně se jedná o úpravy terénu a celého areálu kláštera po jeho převzetí minority v 60. letech 16. stol. Z drobných nálezů ze suti můžeme zmínit např. knižní kování, relikviářový křížek či útržky hedvábné tkaniny protkávané zlatým drátkem (brokát), což je mimořádně unikátní nález. Odkryto bylo také základové zdivo kaple Panny Marie ze závěru 17. století a zbořené na počátku 20. století při stavbě současných budov. Sondami bylo zjištěno, že výška souvrství dosahuje ještě nejméně dvou metrů, pod novověkými dorovnávkami jsou dochovány vrstvy vrcholného středověku. Prostor byl ve středověku využíván jako klášterní hřbitov, jak svědčí dva kostrové hroby zjištěné v sondách.

Na nádvoří filozofické fakulty byla v loňském roce prozkoumána jeho severní část. Ukázalo se totiž, že úroveň dochovaných archeologických situací i zdiv se nachází poměrně vysoko, často již třicet centimetrů pod povrchem a hrozilo tak porušení v průběhu chystané stavby. Úroveň terénu nádvoří byla v minulosti značně snížena (předpokládáme až o jeden metr), takže v některých místech byly zjištěny hroby např. už pod štěrkovým podkladem komunikace. Tato skutečnost ale také ovlivnila a omezila možnosti datování některých situací.

Proběhl odkryv a dokumentace základového zdiva kostela sv. Petra, v okolí kostela bylo odkryto celkem sedmapadesát kostrových hrobů z různých fází fungování hřbitova. Tři další hroby na nádvoří náležely patrně již ke klášteru sv. Jakuba. Hroby byly bez „milodarů“, orientované, zemřelí byli ukládáni v jednotné poloze na zádech. Poměrně častým dokladem pohřebního rubáše je přítomnost kovových záponek, většinou v poloze pod bradou zemřelého. V jednom dětském hrobu byly na temenní straně lebky kumulovány drobné skleněné perličky (jeden až dva milimetry), snad součást výšivky pokrývky hlavy nebo ozdoby. V jednom z nejstarších hrobů (vrcholný středověk) se našla jako součást uchycení nohavic souprava přezky a kroužků z barevného kovu. Zajímavostí byla tzv. Charónova mince, vkládaná do úst zemřelého, v jednom z hrobů šestnáctého století.

Předběžně můžeme konstatovat, že dochované základové zdivo kostela sv. Petra je gotické (14.–15. stol.), chybí doklady starší fáze. Jednolodní stavba s polygonálním presbytářem, opěrnými pilíři a věží při západním průčelí měla délku kolem osmatřiceti metrů a šířku kolem šestnácti metrů. Možnost lokalizace románského kostela sv. Petra, u kterého bylo roku 1063 obnoveno moravské biskupství, v prostoru mezi gotickou stavbou a klášterem u sv. Jakuba měla ověřit sonda, položená na základě výsledků geofyzikálního měření a studia historických plánů. Na nich přiléhá k jižní straně kostela sv. Petra menší stavba s polokruhovým závěrem. Již velice záhy po zahájení výkopů se ukázalo, že v těchto místech opravdu stála zděná stavba. Odkrytá byla do skály vysekaná příčkou dělená podzemní prostora, se zbytky cihlové klenby. Tato stavba však není starší, vybudována byla buď v pozdní gotice, nebo v renesanci. V matrice svatopetrské farnosti ze 17. až 18. století se podařilo najít záznamy o pohřbech v kryptě kaple svatých Šebestiána a Rocha. Objev dosud neznámé kaple, se kterou se snad dá odkrytá stavba ztotožnit, je významným přínosem archeologického výzkumu. Krypta byla zasypána v době zrušení kostela sv. Petra v závěru 18. století. V těchto zásypech bylo nalezeno i několik profilovaných polychromovaných zlomků opuky (tzv. spongilit), což by mohlo naznačovat blízkou přítomnost románské stavby. Spongilit je typickým stavebním kamenem olomouckých románských staveb (např. tzv. Přemyslovský palác). Jiné doklady, jako například soudobé hroby, však nalezeny nebyly.

Zbytky staršího kamenného zdiva uvnitř kostela sv. Petra, které lineárně pokračovalo od presbytáře západním směrem přes celé nádvoří, mohou podle předběžného vyhodnocení náležet pozdně románskému opevnění. Další podobné zdivo bylo přibližně v prostoru při západním průčelí. Torzo analogického zdiva bylo zjištěno asi 270 metrů západně, a to archeologickým výzkumem v roce 2012 u průčelí kostela Panny Marie Sněžné. Zjištěný průběh románské hradby, ale i absence soudobých hrobů, vymezuje prostor, ve kterém se dá uvažovat o lokalizaci románského kostela sv. Petra, a to severněji, blíže dnešní budovy Tereziánské zbrojnice.

Výsledky záchranného archeologického výzkumu vyhodnotila závěrečná odborná komise. Výzkum by měl pokračovat v jarních měsících v severní části nádvoří.

Nález bohatě zdobených fragmentů renesančních skleněných nádob

Záchranný archeologický výzkum probíhal v rámci stavebního záměru výstavby polyfunkčního domu Sokolská 5.

První fáze zkoumání probíhala v dubnu až květnu tohoto roku a částečně navazovala na záchranný archeologický výzkum prováděný PhDr. Josefem Bláhou v letech 1977–1978. Při  letošním výzkumu byly prozkoumány a zdokumentovány pozůstatky středověkých a pravěkých terénů. Jistě zajímavým objevem je prozatím blíže neinterpretovaný pozůstatek středověké dřevěné stavby kůlové konstrukce. Mezi hmotnými artefakty pak také vyniká dvojice jezdeckých ostruh z dvanáctého století.

Ve druhé etapě výzkumu uskutečněné v červenci roku 2015 se podařilo z dochovaného dna jímky z období raného novověku vyzvednout a odborně zdokumentovat kromě téměř kompletních keramických nádob také pozoruhodné fragmenty zdobených skleněných nádob z období renesance. Konkrétně se jedná zejména o části takzvaných číší olomouckého typu, které se používaly v průběhu první poloviny šestnáctého století. Dále vřetenovitý pohár zdobený emailem s motivem ptáka a kalichovitě rozevřený pohár zdobený emailem s výjevem mnicha. Pravděpodobně se jedná o výrobky domácích skláren z přelomu 16. a 17. století. Soubor nádob z jímky také doplňuje kameninový džbánek s uchem, zdobený plastickými barvenými aplikacemi v podobě dvojice květů a trojice renesančních kavalírů.

Přírůstek do série nálezů poutních odznaků

Záchranný archeologický výzkum předcházející výstavbě v proluce v Denisově ulici na parcelách č. 455–459 v k. ú. Olomouc-město, byl zahájen v dubnu 2015 a terénní práce budou ukončeny do počátku srpna 2015. Ačkoli v letech 1981–1983 a v roce 1991 byly v tomto prostoru již realizovány dva rozsáhlé archeologické výzkumy, přesto zůstalo k prozkoumání více než 950 m2.

V první fázi výzkumu bylo nutné v terénu vytýčit hranice starších výzkumů, provést skrývku pomocí mechanizace a tyto hranice nalézt. Dále na parcele č. 455 pomocí statických sond ověřit hloubku základů stávajícího domu Denisova čp. 291 a stanovit bezpečnou vzdálenost pro archeologické výkopy. Následovalo vytýčení čtvercové sítě a vlastní výzkum.

Prvním zjištěním byla skutečnost, že pod navážkami z roku 1991 o síle ca 1,5 m je prakticky neporušený terén ze 14. století. Protože lokalita se nachází na svahu Michalského kopce, bylo zde hlavní snahou co možná nejvíce tento sklon srovnat do roviny. V průběhu 14. století byl tento svah dorovnáván kamennými navážkami o síle několika metrů. Prozatím máme zjištěno až 3,5 m dorovnávek ze 14. století, přičemž se nejedná o konečnou hloubku a středověké zvrstvení pokračuje do nižší úrovně.

Pouze v jedné části výzkumu se podařilo vypreparovat i skalní podloží, nad kterým jsou uloženy vrstvy z 10.–11. století. Vyjma nálezů keramiky z tohoto období se zde podařil i unikátní nález kolínského denáru Oty III. (983–1002), z doby královské vlády před císařskou korunovací r. 996.

Protože geologické podloží je tvořeno skalním masivem, udržuje se v archeologických vrstvách vysoká vlhkost, která přirozeným způsobem napomáhá uchovávání organických, ale i kovových předmětů. Proto se daří nalézat velké množství např. dřevěných předmětů, resp. jejich fragmentů, popřípadě odřezky kůží. Dalším unikátním nálezem je poutní odznak ze 14. století, jehož provenience dosud nebyla určena.

Překvapení z doby ledové

Třetí sezóna archeologického výzkumu spojeného s výstavbou bytových domů na ulici Janského v olomoucké městské části Povel přinesla opět nová zjištění.

Kromě pokračování sídliště z pozdní doby bronzové (slezská fáze kultury lužických popelnicových polí), zachyceného již v minulých etapách byla potvrzena existence osídlení v mladší době kamenné, odkryt byl sídlištní objekt kultury s vypíchanou keramikou. Jedná se teprve o čtvrtou lokalitu této kultury v rámci Velké Olomouce. Velkým překvapením však byl nález solitérního zlomku mamutího klu (dochovaná délka 44 cm, maximální průřez 9 cm), a to již v podložní nivní hlíně. Jedná se o jeden z mála nálezů na Olomoucku učiněných přímo při archeologickém výzkumu.