Zatímco nominace na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro za rok 2015 v kategoriích obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace hodnot; záchrana památky hodnotí odborníci, veřejnost má možnost zvolit si svého favorita v on-line hlasování v anketě Památky děkují bez ohledu na to, v které kategorii soutěží, už teď. Cílem ceny s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, příklady kvalitních oprav či restaurování a úspěšné prezentace kulturního dědictví.

Jestliže na počátku aktivit sdružení Ochránci památek pevnosti Josefov - Ravelin No. XIV, z.s., byla myšlenka na postupnou obnovu ravelinu č. XIV, postupně se k tomuto cíli přidaly další aktivity spojené s oživováním Josefova jako města se silnou vojenskou tradicí a s prezentací a popularizací různých vojenských témat a událostí naší vojenské historie. 

Pevnost Josefov, zvláště pak samotný systém opevnění, je dnes historickým artefaktem odkazujícím ke způsobu boje a obrany na konci 18. století, který však v dnešní době prakticky nemá jiné využití než kulturně-historické, dokumentační a vzdělávací. Obranné prvky přestaly být po zrušení pevnosti v roce 1888 udržovány, řada z nich byla i zbourána. Ani vyhlášení městské památkové rezervace Josefov v roce 1971 výrazně nepodpořilo zahájení nezbytných udržovacích či dokonce rekonstrukčních prací a významné části opevnění byly (a některé nadále jsou) v havarijním stavu, zarostlé hustou náletovou vegetací, bez využití a průběžné údržby.

Již na konci roku 1989 se sešli nadšenci, kteří josefovskou pevnost i podzemní chodby důvěrně znali ze svých dobrodružných výprav. Původně šlo jen o obnovu dochované části hradeb, na níž se dokonce podílela josefovská vojenská posádka vybavená potřebnou technikou. Od roku 1994 provádí spolek práce na obnově obranného prvku ravelinu č. XIV a všech budovách, konstrukcích a plochách, jež s ním souvisí. Celý areál má spolek pronajat od města Jaroměř a veškeré práce v rozsahu tisíců hodin jsou prováděny dobrovolnicky. Postupně byla odstraněna náletová zeleň, rekonstruována strážnice, prachárna, dělostřelecké kasematy včetně nájezdové rampy, dostavěna část chybějících hradebních konstrukcí podle dochované dobové dokumentace či zajištěny stáje. Dobové plány spolek získal od Vojenského ústředního archivu v digitální podobě bezplatně i proto, že jsou veškeré práce prováděny s maximálním ohledem na dosažení původního provedení a dosažení autentického vzhledu areálu ravelinu. Své zkušenosti a znalosti předávají dál a pomáhají tak šetrné obnově dalších památek, např. zdí na Vyšehradě. Spolku se rovněž podařilo odstranit několik nevzhledných účelových hal a následně celý prostor ravelinu zkultivovat. Pro údržbu rozsáhlých travnatých ploch zde spolek chová ovce a kozy. V prostoru dělostřeleckých kasemat dlouhodobě shromažďuje autentické prvky – dveře, vrata, zbraně – z doby výbavy pevnosti.

Na základě dohody benediktinského řádu a Agentury pro rozvoj Broumovska o spolupráci se začaly provádět udržovací práce a připravovat celková obnova kláštera v Broumově. Téměř polovina interiérů hlavního objektu kláštera a prelatury prošla šetrnou obnovou dochovaných autentických konstrukcí. Byl odstraněn havarijní stav dřevěných prvků napadených dřevomorkou a havarijní stav klenby v knihovně s poškozenou nástropní malbou od Jana Karla Kováře (1709–1749), zároveň byly provedeny funkční rozvody jako předpoklad pro další etapy. Došlo k restaurování již zmíněné nástropní malby v knihovně a k odkrytí a restaurování dalších nástěnných maleb v sále a dvou saloncích.

Náročnou obnovou prošla i zchátralá zahrada se všemi svými stavebními součástmi (domek zahradníka, dům kuchaře, skleník, vodárna, kuželník, pomník opata Jakuba II. Chmela, kašna, socha sv. Josefa, terasní zdi, ohrazení, brána a most).

Obnovené části klášterní budovy budou sloužit vzdělávacímu a kulturnímu provozu. „Najít přiměřené nové využití pro velké areály klášterů, které své původní využití ztratily, je obecně velký problém.  V tomto směru je řešení zvolené v Broumově založené na postupných dosažitelných krocích dobrým příkladem. Stejně tak je třeba ocenit spolupráci vlastníka s občanskou aktivitou a podporu kraje.  Dosud nevyužívaný a tedy vlastně mrtvý objekt získá nové využití, respektující jeho vysokou kulturní hodnotu“, vysvětlil ing. Jiří Balský, ředitel Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově důvod nominace.

Na počátku 13. století daroval Přemysl Otakar I. území dnešního Broumovska břevnovským benediktinům. Záhy byl na místě původní tvrze vybudován klášter s gotickým kostelem sv. Vojtěcha. Význam broumovského kláštera vzrostl v době husitských válek, kdy byl břevnovský klášter husity vypálen a opat Mikuláš II. přesídlil do bezpečí opevněného Broumova. Koncem 16. století řeholní život v důsledku sílícího reformního hnutí na Broumovsku upadal. Po roce 1620 se staly opaty významné osobnosti, zejména opat Tomáš Sartorius (1663–1700) a Otmar Daniel Zinke (1700–1738), za jejichž působení byla započata velkolepá stavební činnost. Původně gotický kostel sv. Vojtěcha byl přestavěn v barokním slohu pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu v letech 1685–1688. Dnešní podoba kláštera je výsledkem vrcholně barokní přestavby v letech 1726–1748 podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Dientzenhofer je také autorem návrhů výzdoby vnitřních prostor kláštera, které provedli významní umělci – štukatér Bernard Spinetti, freskař Jan Karel Kovář či malíř Felix Antonín Scheffler. Další prostory kláštera svými obrazy vyzdobili Petr Brandl a Václav Vavřinec Reiner.

Benediktini v Broumově se vyhnuli mohutnému rušení klášterů za vlády Josefa II. Broumovské klášterní gymnázium bylo totiž velmi významným školským zařízením. V roce 1939 bylo však gymnázium nacisty uzavřeno. Po 2. světové válce byli řeholníci spolu s ostatním německým obyvatelstvem odsunuti. Do kláštera sice brzy přišli čechoameričtí benediktini z Chicaga, ale už v roce 1948 byli komunisty ze země vypovězeni. Od roku 1950 sloužil klášter jako internační tábor nejen pro řeholníky, ale i řeholnice z různých řádů. Internované sestry zde žily ve velmi nedůstojných podmínkách, uvolnění nastalo až po roce 1968.

O kompletní rekonstrukci kláštera se uvažovalo v 80. letech 20. století, protože část prostor využíval Státní ústřední archiv pro uložení přísně střežených fondů. Udržovací práce v 90. letech však nemohly vynahradit desítky předešlých let zanedbané údržby.