Existuje nepřeberné množství způsobů, jak se ctí oslavit století od vzniku Československé republiky. Národní památkový ústav pečuje především o dědictví naší stavební kultury. Proto se rozhodl 100. výročí vzniku Československé republiky připomenout výstavou, která představuje architekturu éry první republiky. Stavby první republiky se dají rozdělit do několika typologických okruhů, kde najdeme, jak produkty průmyslové, tak civilní architektury. V těchto letech plných dramatických a dějinných zvratů vedle sebe žili a tvořili a mnohdy úzce spolupracovali lidé s různorodými kořeny i zaměřením: architekti, inženýři, statikové a stavební podnikatelé původu českého, slovenského, židovského i německého, a stejně tak nesčetní imigranti, kterým stát neposkytl jen azyl, nýbrž i pracovní příležitosti. O tom architektura umí hovořit s velkou přesvědčivostí i s přidanou hodnotou v podobě vizuálního zážitku. A nejde přitom jen o architekturu oficiální, která zemi reprezentuje a která skrze oficiální symboliku (i méně zjevné metafory) ztělesňuje ideje státu a jeho identitu. Platí to pro jakoukoliv architekturu v pravém smyslu toho slova. Jejím synonymem se ve 30. letech nepochybně stal funkcionalismus. Náš stát se s ním ztotožnil natolik, že jeho prostřednictvím o sobě šířil pozitivní obraz a spolu s ním i ústřední ideu vepsanou Tomášem G. Masarykem na prezidentskou standartu: PRAVDA VÍTĚZÍ.
V meziválečném období vznikla při budování a modernizaci státu řada nových správních, školských či bankovních budov. V řadě míst byly rovněž postaveny zajímavé až výjimečné stavby pro kulturu, sport, volný čas a soukromé bydlení. Ojedinělá byla plánovitá výstavba Hradce Králové za účasti Josefa Gočára a dalších význačných architektů, která již v době meziválečné dala vzniknout přízvisku Hradec Králové – salon republiky.