Jakou míru změny ještě akceptovat a jakou již nikoli? Často se lze setkat s názorem, že památková péče má chránit "ducha", "ideu" stavby, jenže co naplat, onen duch či idea jsou vždy "zhmotněny" právě ve stavební podstatě, podobě, památky. V těchto případech je obzvláště nutné analyzovat a vyhodnotit historickou a architektonickou (případně urbanistickou) hodnotu objektu, onu významovou, ale i zcela prostě materiání.

V případě panského dvora se využití hledá obtížně (velikost objektu, finanční náročnost adaptace, stejně jako nutný rozsah a změny podoby). Výhodou může být, že původní funkci památka ztratila již během 20. století a v 70. letech byla adaptována, poměrně zdařile, na městskou knihovnu a galerii. Nyní se památka nachází v procesu hledání nové cesty, bohužel zatím bez konsenzu všech zúčastněných stran.

Za památkový ústav snahy o adaptaci vítáme a doufáme, že se díky tomu zamezí dalšímu chátrání stavby. Stejně tak se domníváme, že pro "život města" by rozšíření služeb mohlo být pozitivním impulsem.