Již historik umění Josef Opitz před druhou světovou válkou vrcholovou sochu připsal význačné osobnosti středoevropského barokního sochařství, Františku Antonínu Kuenovi, činnému tou dobou při přestavbě oseckého klášterního kostela.
Restaurování pilíře se sochou sv. Jana Nepomuckého ve Vysočanech (okr. Chomutov) detail
Barokní pískovcový pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého, jak prozrazují latinské a německé nápisy v kartuších dříku, nechali vztyčit roku 1713 na návsi dnes zlikvidované obce dva osečtí admistrátoři zdejší farnosti a vysočanští farníci v souvislosti s poslední velkou morovou epidemií roku 1713, před kterou tehdy ještě nekanonizovaný budoucí světec měl být pomyslnou záštitou.
Již historik umění Josef Opitz před druhou světovou válkou vrcholovou sochu připsal význačné osobnosti středoevropského barokního sochařství, Františku Antonínu Kuenovi, činnému tou dobou při přestavbě oseckého klášterního kostela. Detaily provedení sochy, jejichž prohlídku restaurátorský proces umožnil, tuto hypotézu podporují. Socha do regionu vnesla nové formy ztvárnění tohoto světce. Její tvůrce v duchu krátce předtím vzniklé kompozice pískovcového oltáře pro kapli nad Dřínovem osamostatnil od sochy krucifix jako prvek nadnášený u světcových nohou obláčky s hlavičkami cherubínů a současně soše udělil rotační, až vířivý pohyb, podporovaný andílky obletujícími horní část dříku, kterým nepochybně reagoval na umístění sochy uprostřed návsi pro umožnění pohledu z více úhlů.
. Restaurátorský průzkum prokázal, že socha byla původně, opatřena polychromní povrchovou úpravou kombinovanou se zlacením dekorativních detailů, z níž se však zachovaly jen nepatrné pozůstatky, zejména stopy zlacení na akantových rozvilinách lemujících nápisové kartuše. Ty byly při restaurování, obsahujícím jinak standartní postupy (konsolidace trhlin a povrchu materiálu vč. výměny zkorodovaného čepu) s malou mírou modelačních doplňků, náznakově podpořeny napodobivou retuší. V průběhu demontáže také došlo k zajímavému nálezu ve středovém otvoru dříku pilíře. Šlo fragment historické sklenice s ostatky dvou neidentifikovaných úlomků kostí a kovové polygonální medailky s reliéfem a křížem sv. Benedikta, jemuž ve své době bývala připisována ochranná moc.V případě úlomků kostí – ostatků může jít hypoteticky o úlomky z článků ukazováčku sv. Jana Křtitele, které byly v oseckém klášteře od r. 1260 s velkou úctou uchovávány; jejich umístění do architektury pilíře mohlo v daném případě představovat symbolické sepětí dvou Janů – sv. Jana Křtitele a budoucího světce Jana Nepomuckého. Zmíněné ostatky jsou ojedinělým reliktem ve své době již mizející starší tradice středověkého původu.
